Coliseum

Kaťuša!

S naprosto, v tomhle případě, mysoginní umanutostí konstatuju, že Jillian Bell je ta nejodpornější píča, co svět stvořil. Minimálně v týhle roli (pokud je to veganka, kuřačka, co ráda whisky a posluchačka shellac a unsane, beru zpět). Scarlett ta vtipná poloha jde taky čim dál míň (jestli jí kdy šla) a Zoë je na můj vkus až příliš kosternatá (a byť má prostor, tak hodně monotónní). Ilana a Kate za mě sympatický, ale nevytrhnou to ani v zákrutě. A vážně mi uniká americká obsese pyji a nekonečný poukazování na spojení falus = třeskutej humor.

Vyfouknutá skořápka. Šero a dutě prázdno.

Vážně nevím, co přesně tímhle Klusák sledoval a i když sem pár jeho po promítacích diskuzí s diváky slyšel, nemůžu se zbavit jeho narativní prvoplánovitosti a chuti za každou cenu jít proti filmovému establishmentu, než syrově ukázat prstem na určitý problém. Zároveň nejsem s to pochopit, že žijeme v zemi, kde Semelová v přímém přenosu popírá padesátá léta a srpnovou okupaci a filmař natáčí člověka, který otevřeně mluví o rasových pogromech a popírá holokaust (a to snad, alespoň v prvním bodě, nemyslím ani tak Dalibora, jako druha jeho matky). Ať je to jakkoli, nestalo se dlouho, abych se tolik rděl studem, tolikrát se opravdu naštval a chtěl, byl-li by film na celuloidu, snímek transparentně spálit a pak pomočit. A nic z toho nemění ani píď na mém přesvědčení, že se možná Klusák o něco snažil nebo pokusil, ale ve výsledku vypovídá zase spíš o sobě samém..

Ale jo. Romance rychlejch kol a špatnýho kafe se docela vkradla do mýho zornýho pole a pro jednou se dá odpustit i tenhle popcorn pop.

Mě ta nelogičnost v chování zúčastněných tohohle typu hororů vážně jednou usmrtí. Na druhou stranu, díky absurdnímu jednání se člověk několikrát upřímně vyleká a o to jde především, takže hovno zle.

StepankaF měla pravdu. Budování atmosféry bylo vážně od začátku staromilsky poctivý a nepostrádalo mrazivej náboj, bohužel, došlo k jeho přepálení. Pak už by člověka nevyděsilo vážně nic. A je to škoda. West jistě není špatným direktorem (v ranku, ke kterýmu inklinuje), ale pokud by další jeho snímky měly směřovat stylem gradace strachu, měl by asi mistry typu Hitchcocka sledovat pozorněji. Silný dvě, ovšem tři se ztrácí za horizontem.

Je na čase udělit Melovi pardon a zatáhnout ho zpět do první ligy, protože si to zaslouží. Příběh je podružnej, jednoduchej a ne prvoplánově ´zastaralej´, nepotřebuje složitý můstky a čas prodlužující vysvětlivky, není ambiciozně akční a nehraje si na to. Film jako takovej je vlastně při nejlepší vůli průměrnej. Jenže obsahuje spoustu záběru na nejvíc ošlehanej obličej s krakelama hlubokýma jak kaňon a očima zarudle modrýma, že ho nejde nebrat v plusovejch bodech a aspoň jednou si nepomyslet: v tomhle ksichtu je vyrytej život.

Balistika dostala obloukovej kopanec do prdele. Tři za to, že sem po Psím poslání potřeboval popcorn, pepsi a narovnat emoce a taky proto, že Timur je Sovět a já mám pro bratrský snažení slabost.

Nudná televizní neděle.