Recenzie (353)
Smrtelná kořist (1987)
Jasnej brak a odpad, ale zároveň slza v oku při vzpomínkách na sledování pirátský VHS s bratranci u vánočního stromku. Ne každej musí mít vánoce spojený s purpurou a kubou, voe..
Láska na karí (2014)
Dlouho tomu, co sem viděl tak příjemně obyčejnej film, kterej si nehraje na studnici poznání a strom moudrosti. Pohladil, vetřel se pod kůži a ničím nezklamal.
Svobodná umění (2012)
Kdo se někdy nesnažil být intelektuálem, sofistikovaně rozebírat dávno rozebraný a podivovat se nad životní premisou, kterou lze aplikovat na jakýkoli exaktní nebo vjemovej "obor". Avšak použití filosofování na něco tak elementárního, jako je vztah/nevztah věkově roztříštěný dvojice, to je zkrátka klišé, který sem, ač jej mám docela rád, od Radnora čekal. Trochu se obávám, že jeho stylizace do novodobýho Allena vyhořela spolu s Bezvadíkyještěprosím. Ale co já vím, Mozarta sem dávno zahodil a Senecu nejspíš taky znova nepřečtu. Klidný a ukecaný vody neobyčejně stejnejch lidiček.
John Wick (2014)
Odraz neonovejch světel v kapkách špinavýho deště, dopadajících na zkrvavený chodníky Karlovejch Varů kolem Flatiron Building. Neučesaný, stylizovaný, noirový, nedodělaný. Daisy bych chtěl, je ňuňánek!
Střepy v hlavě (2008)
Třetí pokus a stejně se to neobešlo bez klimbání a divně hluchejch míst. Takže vlastně nevím, co si mám a můžu myslet. Je to taková... svázaná atmosféra v temnym obraze. Kecám, dál. Poctivá tříčka.
Lidská stonožka 2 (2011)
Alegorie? Surrealismus? Odkaz? Ne, je to prachobyčejná slíva a Tom Six ryzí prase. Děj v prdeli, doslova, psychologie vytrhaná, doslova. Nebo sem prostě neznalej subžánru splatter a totální ignorant. Díky, ale i mý guilty pleasures maj mantinely.
Gravitácia (2013)
Už nemusim do vesmíru.
Neviditeľná (2011)
Ten německej naturalismus z toho je vážně cítit za zákrutu, to nemusí prudérní jedinec strávit. Jestliže jde o evropskou "odpověď" na Černou labuť (o čemž lze úspěšně pochybovat, byť by se jistý paralely našly), pak vertikála kvality směřuje mírně nahoru. Otevřenej, šťavnatej a nemaskovej snímek s, bohužel, neuvěřitelně plytkym koncem.
Dom hrôzy (1959)
Neslaná detektivka s mnoha dveřmi. Člověka časem začne srát, že za nima skoro nic neni.
Antikrist (2009)
Ženský sou zosobněním zla, vo tom žádná. Hezkej vizuál, ale jinak, myslím, mnoho povyku pro nic.