Coliseum

Zmatenost: to je asi nejvýstižnější slovo, kterým lze tenhle film popsat. Sklíčená zmatenost a nemožnost vidět dál než k následujícímu záběru. Z podobenství fantasmagorie tužeb vede k realitě obav opravdu jen ten krok do tmy. A obvykle jej neoddálí ani živé popisky zvráceně hravého "deníčku". (Ellen mě přesvědčila už v Bastøy, teď jde o utvrzení)

Baví mě na tom prakticky vše. Zápletka, hlavní postavy i Apollo. A vůbec nevadí, že to přišlo tak trochu pozdě. O to nejde. Pokud to takhle v osmdesátejch fungovalo, nebylo to až tak zlý. Šedivý, nepraktický a stereotypní možná, ale srandovní a ryze adaptabilní bezpochyby. Já to, jako starší pardál, beru. A nestydím se za to.

Takovej výstup si hororovej žánr nezaslouží.

Strašně uřvaná holka. Na druhou stranu, v době večeře buranský rodinky sem se jí až tak nedivil...

Mouchy přinášejí smrt.

Proboha, proč?? Ok, jsme mutanti s důlním vrtákem, ale ty poslední dveře zkusíme vyrazit ramenem, dáme si kus lidskýho masa s cibulí a bramborama, byť žijeme v pustině, kde vyroste akorát tak sníh, strašidelně budeme vydávat jen skřeky, pač neumíme mluvit, ale naučíme se řídit veškerý prostředky na zemi, vzduchu, vodě... A to radši vůbec nemluvim o partě naprosto iracionálně, hovno, idiotsky, uvažující mládeži. Když to teď po sobě čtu, vlastně mě to začíná bavit, hehe

Smutně až odevzdaně vymalovaná touha maloměšťáckýho solitéra po naději a snad i lásce. Hlavně, ať mají věci rovnej spád, zákruty jsou vždycky na pytel, málo kdy se z nich dá vrátit na jedinou správnou cestu. Přesto se o to při vybočení každej zas a znova bude pokoušet. I na dno oceánu vede spousta oklik, ale cíl je neměnnej.

Gappa devastuje inovovaný Power Rangers (byť nakonec stejně dojde na klasickej bojovej postoj a nezbytnou šavli), což by de facto mohlo znamenat slušnej popcorn. Jenže Gappa má status nezapomenutelnýho kultu a Rangeři bývali svýho času velkou srandou. Jedinej status, kterýho dosáhne Pacific, je zapomenutelná kravina, která se dočká několika dalších pokračování. Ždímejme dál!

Modifikace vs starý dobrý maso.

Nevím, čím bych chtěl být, ale vím, že bych byl rád písařem. S takovým přítelem v zádech. Tak i tak. Trio Roháč, Sovák, Horníček vytáhlo z elementu slov maximum akce. A zcela změnilo chápání dialogu. Jednoduše boží!