Coliseum

Hodnocení absolutně nevypovídá o tom, jak nevýslovně sem se bavil a kolikrát si u frenetický salvy smíchu málem ukroutil krk. Naprostý synchro a dada jak brus.

Jedna je za to, že to skončilo.

Solidní deštivý thriller, nepřekombinovaný a přece nejednoznačný. Kdyby hlavní postava neměla notoricky známý emblém na prsou, možná bych našel sílu na všech pět. A Colin? Najděte mi něco/někoho, co/koho neodehraje naplno. Za něj a noir atmosféru 4 a nestydím se za ně.

Tenhle výběr na unavenej večer se hrubě nepovedl.

Je sebevrah vrahem? A udrží tlející tělo dýchající duši do doby sebepoznání, reflexe, pochopení a odpuštění? Nebo je vše úplně jinak a Onoff mě donutil přemýšlet nad něčím, co není, jak se zdá? Depardieu v možná životní roli, civilní, strhávající herectvím na hraně samotné podstaty. V prostředí tak bezútěšně krásném a deštivě účelném, že vtáhne a jen tak ne(o)pustí. (škoda, že se role Leonarda nedožil Gabin, ale takové spojení už by hraničilo s astrálním prožitkem)

Vpravo od srdce!!!

U kuliček slza kápla a konec byl z kategorie 'ďete do prdele!' Objektivně 5, pocitově 3.

Především za Niederleho řízek, Krausův zamilovaný měsíc a Krytinářův praskající obličej (3,5*, půl za Jitčiny lodičky).

Za hranice zaběhnutostí.

Chyby pořád, v kontextu srovnání český produkce dneška, o míli vedou, ale přesto ohodnotím stejně, protože bylo nemálo příjemný vidět film, kterej měl ucelenej scénář, ne plytce nalepovaný scény s často trapnou až nijakou pointou, pospojovaný oslíma můstkama nebo PP. Navíc dobře zahranej a ukočírovanej. Pechlát si to 'ukradl' celý pro sebe a, pro mě dost překvapivě, prošuměl Švehlík, ač jeho postava nabízela čirou blaženost nejistot, marnosti a vnitřních dilemat. Ne, komedií bych tenhle film nenazval ani já a myslím, že nebudu jedinej.