Coliseum

Konverzační diptych dvou rozdílných světů s místy gradace i stagnace, překvapivostí i momenty zívnutí. Protiklady se přitahují a dvě zásadní mluvidla tohohle filmu to naplňují takřka dokonale. Jestli je konec zajímavý, nebo naprosto nedotažený, to je těžké posoudit. Možná zůstanu na třech, možná půjdu, jako tomu bylo u Carnage, o jednu výš.

Je to tak. Dvě třetiny filmu šlapou, aby je ta poslední zašlapala. Škoda.

Tohle je velká dobrá. Howard si nezadá s Weirem, sere na Hollywood a udaná klišé a i když je vyústění obecně známý, film tě upotí. Na ulozto s titulky, ale co, vy starší si rozsviťte.

Je to děsně nekonzistentní a i když jde o silné téma a vůbec není špatně odehráno a nasnímáno, hodnocení mé je zaujaté, neboť k rodičům a jejich definici svobody chovám vtíravě nekrytou, proletářskou animozitu plebejce. A stejně tak k byrokratickému aparátu plnému nařízení, přiřazení, odrážek a podřádkovství. A i přes tu síru opravdu doporučuju, nepůjde o promarněný čas.

Hodnocení absolutně nevypovídá o tom, jak nevýslovně sem se bavil a kolikrát si u frenetický salvy smíchu málem ukroutil krk. Naprostý synchro a dada jak brus.

Jedna je za to, že to skončilo.

Solidní deštivý thriller, nepřekombinovaný a přece nejednoznačný. Kdyby hlavní postava neměla notoricky známý emblém na prsou, možná bych našel sílu na všech pět. A Colin? Najděte mi něco/někoho, co/koho neodehraje naplno. Za něj a noir atmosféru 4 a nestydím se za ně.

Tenhle výběr na unavenej večer se hrubě nepovedl.

Je sebevrah vrahem? A udrží tlející tělo dýchající duši do doby sebepoznání, reflexe, pochopení a odpuštění? Nebo je vše úplně jinak a Onoff mě donutil přemýšlet nad něčím, co není, jak se zdá? Depardieu v možná životní roli, civilní, strhávající herectvím na hraně samotné podstaty. V prostředí tak bezútěšně krásném a deštivě účelném, že vtáhne a jen tak ne(o)pustí. (škoda, že se role Leonarda nedožil Gabin, ale takové spojení už by hraničilo s astrálním prožitkem)

Vpravo od srdce!!!