Coliseum

Člověk, intenzivně se zajímající se o ten čas, kdy carské Rusko padlo vší svou těžkopádnou tonáží na zadek a Evropa začala pomalu vstřebávat nastoupivší trend východního komunismu (nemluvím zde o Cabetovu komunistickém prenatálu), musí objektivně konstatovat, že tehdy tomu tak bylo. Prostý fakt, neoddiskutovatelný. Filmařsky to není špatná práce, reálie víceméně sedí, nemalé procento postav s jejich charaktery a rolemi v té době také, snad i některé dialogy se dají chápat jako věrohodné. Problém nevidím ani tak v tom, že ústřední postavu hraje syn Té matky, již režim vysál, vyždímal, zkroutil a pohodil. Taktně se dá přejít i obsazení tehdy půvabné Obermaierové do role Marty (snad ji tak sám Gottwald chtěl vidět). Tím neodpustitelným je rok, ve kterém bylo posvěceno natáčení a scénáristicky ad absurdum vygradovaný nový charakter hlavní postavy. Proto se nedá, viz výše, dívat na tuto opulentní oslavu s ohleduplným mhouřením očí, proto nemohu přihlédnout k některým opravdu dobrým, hereckým výkonům, či poctivě odpracované kameře (leč masově převládající diskursní scény mohly být stejně dobře nasnímány z pevně ukotveného stativu). Proto, právě proto, že seriál tou nejdrastičtější formou přepisuje dějinnou podstatu jednoho mizivého prevíta, který shodou okolností, nikoliv vlastními schopnostmi, ke štěstí a vysokému postu přišel, a tím nesmyslně, bohužel ale čekaně degraduje jakoukoliv výpovědní hodnotu, kterou MOHL a MĚL mít. Říkalo se cosi o nastavení zrcadla, pamatuji-li se dobře. Tohle nastavení stojí na zatraceně vratkém soklu, nastavujíc svou odrazovou část kdoví čemu a komu. Snad egům prorežimního packala Sokolovského a národního zapisovatele Matějky

Barbar. Nápadně jasný dálky, panenská příroda, kroutící se a sténající pod stopami těch, co hledají to jediný možný dobro. Solitér. Krvavá voda a starý, trouchnivějící kmeny mohutnejch sekvojí, pamatující průzračnost prázdnoty, čistotu nevědomosti, začátek. Nikdo. Bezeslovný přátelství, utkaný v situacích, kdy nejde o nic menšího, než o vaši hlavu. Konečný rozhřešení v padajícím slunci, zalitým proroctvím mesiášů. Divoká síla podstaty.

Výsostnej doklad arytmie českýho filmu. Tepe to naprosto mimo.