Coliseum

Originální VHS: neuvěřitelně mrtvej a zahuhlanej dabing, masky a triky od diluviálního neumětela, prapodivně skličující hudba a s hlavním hrdinou bych chtěl mít společnou jen návštěvu strip klubu na začátku, pač ta naolejovaná blondýna, byť byla předevšim odporná, skvěle házela provazy na první dobrou. Prostinká reminiscence na doby, kdy i takovej dárek zvedal radostným křepčením ze židle a stařická Toshiba jela až do úplnýho kolapsu hlav.

Každej se nakonec dostane před bránu, u který stojí Petr s klíčem. Pak záleží na maličkostech, dostane-li svůj vysněnej koutek s obláčkem, na kterym může přemítat o nesplněnejch snech, neuskutečněnejch plánech, kozách nebo tričku s budíkem. Cestu, nejvíc pak tu poslední, zásadní, je nejlepší absolvovat s člověkem, u kterýho se nemusíte bát, protože on ví, co chcete říct. Cigáro a panák Tequilly jako Poslední večeře? To beru.

Snad ještě lepší prvního dílu. Ta koncentrovaná ukázka bezvýchodnosti a návratu ke kořenům se jednomu zařízne pod kůži. Mads je, mimojiné, naprosto geniální. Tentokrát trvám na tom, že v tomhle světě JE místo pro zkaženost. Vytříbeně vykreslenou a shnilě reálnou.

Nu, já to viděl, na rozdíl od StepankaF, do konce, takže můžu být jakože objektivnější. Jedna je za začátek, druhá za konec. Mezí tím se mísí nelogičnost a přepálená stopáž, dva aspekty, kvůli kterým má člověk nejednou chuť zvolat: DO PRDELE, COŽE?! Těžko je v Jižní Koreji.

Ty hospodský hovory... ty hovory patří k tomu nejlepšímu, co bylo před kamerou vytvořeno. A stačí k tomu pár herců a jednotnej záběr. Zbytek je pak jen geniální.

"Hleďte si svýho, vy svazáku, a hlídejte si toho vohaře, ať vám ho neodnese kos!" A nazdar.

Odpad dávám s třesoucí se prackou, však jednou, byť nepostřehnutelnou a nedohledatelnou, roličkou se prohnal jak buldok i můj kaskadérský strýc, Láďa Evy Holubové.

Hezký to bylo. Milý slzný údolí s trochou nastavovaný kaše a dýchavičným lesem. Teoretický lví žně a sestřiččin hromovej comeback.

A dokud to půjde, budeme ždímat. Myslím ale, že po tomhle pokračování je vyždímáno. Nejhorším vysvědčením pro film, který se tváří jako horor, je smích. A toho sem si, zvlášť ve druhé polovině, užil dosyta.

Mám takovej pocit, že o mladym Jáklovi ještě ušlyšíme.