Coliseum

Opět jedno z dílek, které se pár minut po shlédnutí spolehlivě vykouří z hlavy, byť vypovídá (má vypovídat) o temné etapě naší historie, a mělo by se tudíž, pro výstrahu další generaci, v mysli bezpodmínečně udržet. A to, myslím, mluví za vše.

Za potěmnělými rohy padá ke stropu Ten, jehož jméno nesmíte vyslovit! Co neocenila přítomnost, docení budoucnost.

Po shlédnutí několika nomimovaných filmů mám neodbytný pocit, že český film neví, kým (čím) chce být. A Láska je láska to dokumentuje v celé své nahotě. Komedie, sociální drama, existenciální výpověď? Ne, vezmeme kotlík a uděláme eintopf. Pokrytectví filmařů je bezbřehé (přitom nemám pocit, že by za "to" neuměli vzít). A neduhy, jimiž trpí skoro každý z domácích filmů, jsou tady až příliš na očích. Stereotypy, fádní klišé, tahání za kratší konce citových lanek, patos (nepočítám product pacement v každé třetí scéně). Je to škoda, ani jeden ze tří příběhů není vyloženě slaboduchý. Bohužel, to se nedá říct o můstcích, které je spojují. A možná největším neduhem (škodou) je fakt, že každá slibně rozjetá scéna bývá násilně rozstříhána, drasticky zkrácena a tím její případný efekt mizí, jako pára nad hrncem. "Komediální drama", "komedie/drama", "Dramatická komedie". Tyhle alibistické definice žánru jsou jako mor.

Tak takhle to onehdy u Gettysburgu bylo, Abe! Ony si ty krvelačné bestie nic jiného, než dostat stříbrnou vidličkou pod žebra, nezasloužily. Postříbřit ostří, odjistit topůrko a střemhlav k impertinentnímu nevkusu za hranicemi pochopení. Konečně vím jistě, že k namožení krčních svalů Neurosis netřeba.

Brnkání na strunu sociálních rozdílů, který se, pod tíhou lidského osudu, stírají. Zůstává přátelství (závislost?), oproštěno kastování. Dějové schéma je od začátku předvídatelné, o tom není sporu, vlastně je to prachsprostej citodrnkal, schovávající se za skutečnou událost (sic!). Bohudík, nejedná se o Americkou továrnu na servírování pathosu s dojemností, to je vážně k dobru věci. A mít snímek o půl hodiny delší stopáž, ta zrzka podlehne, to ti řikám!

Příliš mnoho těkajících profilů s rozvahou a grácií směřujících k frenetickému finále.

Rozdíl mezi spravedlností a trestem? Síla špinavýho prádla.

Nebezpečně ukecanej spektákl, natahovanej za nejzazší zákrutu furt pryč, pitoreskní Depp, narativní "zvraty" nudnější nudy, nesmyslná!! stopáž, popcorn, užvaněný adolesceti, i have to pee každejch pět sekund a dost nepohodlný sesle. Vážně blbej film, vážně blbý osazenstvo sálu, vážně blbej já, že sem na to zpětně (v rámci letní akce: Na týden k moři) lezl.

K Panádlový polívce, himbajs-šůviks, jak dělaný! Mazanec v torně nemám.

Možná, ale jen možná, kdyby to natáčela Třeštíková, vznikne pár průměrných, časosběrných dokumentů o zbytečných postavičkách jedné minulé doby. A možná, ale jen možná, kdyby to byl ryzí dokument, dalo by se mluvit o výpovědní hodnotě a apelačním podtextu. v případě Pika jde jen o "umělecké" šlápnutí do nikam. Byť se mrazení, při reminiscencích těch skutečných, nelze občas vyhnout. Každý režim má holt feťáky, jaké si zaslouží (imho neuvěřitelně pitomá hudba).