Svet podľa Daliborka

Celý ten "dokument" o (nejen) Daliborkovi se nehodnotí lehko. Bez doprovodného komentáře a diskuze se samotným Klusákem plno věcí nevyplyne a nebo působí jinak. Proto jsou pochopitelné ty reakce, kdy někomu vadí zpětné přehrávání a inscenování některých událostí. Jak spoustu lidí tvrdí, že byl vybrán "nejblbější nácek", tak s tím bych nesouhlasil. Dalibor je poměrně kreativní člověk, co si stojí pevně a neochvějně za svým názorem, na druhou stranu je to ale pozér, co se tak hluboce ztotožňuje se svou pózou, že ji sám věří. Kdyby v jeho krizové době frčel punk, tak je pankáč. Společně tedy se zmíněným komentářem a diskuzí s Klusákem, Stránskou a Filou to dostalo větší hloubku. 5/10. (14.07.2017)

Totální imploze Klusákova stylu v bídu, která je neautentická, bez přesahu i nudně repetitivní. Předvádění exota, na konci něhož se sám autor projeví jako duševní mrzák, co kvůli svému filmu hodlá stresovat babičku, co přežila Osvětim, a navíc si u toho honí ego jako Robin Hood. Ještě jednou se týhle šmíře bude tleskat a pobleju se. (04.11.2017)

Na čom podľa mňa Svět podle Daliborka padá, je neujasnenosť, či chce byť dokumentom, alebo hraným filmom, tým pádom mám problém si z neho čokoľvek vyvodiť, či odniesť. Vít Klusák je ako dokumentarista maximálne neprofesionálny, nesugestívny a neváha exploitovať duševného chudáka (obzvlášť na konci som nevedel či mi je trápnejšie za Daliborka alebo za neho). Je to škoda, pretože ide o veľmi zaujímavú a aktuálnu tému, úspešne zachycuje tragédiu človeka s dobrým srdcom vychovaného nesprávnym prostredím a hlavne - vyvoláva diskusiu - či už úmyselne (tú o náraste nebezpečného nacionalizmu v spoločnosti a jeho povahe) alebo neúmyselne (tú o dokumentaristickej morálke). (24.02.2018)

Tento dokument jsem viděl na dlabačovské premiéře, kde měl Vít Klusák obsáhlou diskusi až do půl druhé ráno. Už z popisu jsem tušil že by se mohlo jednat o zajímavou podívanou, ale i tak mě snímek velmi pozitivně překvapil. Zajímavým způsobem mapuje sociální bublinu rodiny, kde minimálně tři ze čtyř lidí jsou rasisti a dost pravděpodobně nula ze čtyř má alespoň středoškolské vzdělání. Vít Klusák řekl několik zajímavých perliček. Třeba že Vladimír, který působí mnohem xenofóbnějším (a jak někdo dobře podotkl zrůdnějším) dojmem než Daliborek dělal v Topolčanech policistu. S touto prací musel skončit když prostřílel své kolegyni skříňku, protože ho obvinila z braní úplatků. Na filmu mě zaujalo, že v podstatě jediný, kdo si držel svůj názor byl právě vysmívaný Daliborek. Ve skutečnosti byl dost možná člověkem s větším morálním kreditem než ostatní hlavní aktéři. I přes to že jeho názory jsou velmi zvrácené, divák k němu cítí určitě sympatie, což je velmi zajímavé. Mnoho lidí se pohoršuje nad formou natáčení, kdy se místy rekonstruovaly některé scény, které mohly proběhnout o trochu jinak. Ve finále mi přijde že se tomu věnuje zbytečně velká pozornost, ačkoliv to není tak zásadní problém. (14.07.2017)

Asi nejkontroverznější film, co jsem v roce 2017 viděl. Kontroverzní nejen z hlediska extrémně rozdílných nazorů širokého publika, ale hlavně v tom, jak ho vnímám já sám. Chtě nechtě k němu přistupuju dvojím způsobem. Jako k "hrané" tragikomedii (i mně to asociovalo formanovské novovlnné komedie) a jako k pozorovatelskému (pseudo)dokumentu. V prvním případě u mě Daliborek funguje skvěle - je zábavný, vtipný, ale stejnou měrou i mrazivý, místy až děsivý. S druhou možností "čtení" je to však mnohem složitější. Jednoduše proto, že dokument má zobrazovat reálné dění a ne předem zinscenované situace. Když ale na tenhle problematický (a objektivně vlastně špatný a podvodný) koncept přistoupíte (samozřejmě za předpokladu, že o něm dopředu vůbec víte), pak už je čistě na vás, jestli vás "jakž-takž-autentické" etudy z Daliborkova života zaujmou. Klusákovo vystoupení před kameru v závěru ale byla opravdu velká chyba (což i on sám v rozhovorech přiznal). A to nejen z morálního hlediska, ale i proto, že tím vlastně podrazil nohy svému dílu v obou zmiňovaných rovinách... 70 % (09.01.2018)