Coliseum

Geniálně panoptikální smuteční pochod za toho, jehož růžolící tváře holdovaly lásce. K masu.

O mravenčí nohu a vosí křídlo lepší.

Ten film se měl po druhý třetině vyvíjet úplně jinak.

Mile pojatý návrat domů. Ubylo atmosféry, přibylo pěkných úmrtí. Celkově dvojku neberu jako urážku.

Velký zklamání. Možná by to celý bylo průraznější, kdyby celý političeskoje bjuro mluvilo родно́й язы́к.

Další z Vejdělkovejch matnejch pokusů ukázat lakonicky životní trable obyčejnejch lidí, žijících v poměrech lidí vyšší kasty, neboť takhle to je a takhle být má. Jeho pokřivrná optika vidění každodennosti střední vrstvy se hrubě střetává s absurdní vizí Slámovy črty člověka vesnickýho a středostavovskýho. Oba náhledy jsou až dráždivě subjektivní a ad absurdum vágní. Pak je hodně těžký vidět v příběhu potenciální narativní poselství, sblížit se s postavami, neřku-li jim fandit a vytvořit si na ně jinej než povrchní názor. Volha je nakonec jen plytký odvyprávění tvaru, kterej má ambice bejt tragikomickou zpovědí, ale plácá se ode zdi ke zdi, od ničeho nikam. Vlastně je to nádherně nasnímaná středočeská kotlina, kterou projíždí vymazlenej veterán. Právě za kameru a za Bolka, kterej už dávno dospěl v herce, kterej dokáže rozjet parádní čardáš i na pětníku.

Okamžiky v soudní síni bývají zásadní, emotivní a napjatý. A tenhle film začíná právě před jeho ctihodností.

Ach, těch nelogičností. Clinte, Clinte, u tebe bych se takovýho diletantství nenadál...

Proč tolik liknavě zádumčivých a teatrálně vážných pohledů, proč tolik špatných hereckých výkonů a proč do toho neustále Hofová manýristicky hýká? Protože takhle tvoří televize rychle kvasná výroční díla. Ta marnost a útrpné čekání, kdy to celé přestane být zajíkavě otravné a něco se stane, skončilo až při závěrečných titulcích. Bez smyslu, bez příběhu bez očekávání, naplněno beze zbytku.

Mě by vážně zajímalo, na jakou cílovou skupinu je tenhle sesranec vrhnut. Ne, vážně, já Vás chci poznat, prosím! Člověk přestává být lidskou bytostí v okamžiku, kdy mu cokoli z toho vyšije třeba jen cuknutí koutkem. Filipe, ty se na to dokonavě vyser. Je to -5 k odpadu a pocit odvahy, překlenující se ke zděšení ze mě sama: dokoukal sem to (byť s přetáčením).