Otcova volga

Čekal jsem víc. Film nedokázal vyvolat upřímné emoce, a dokonce ani nedojal a ani nepobavil. Když už nic, tak jsem teda fakt čekal, že se alespoň zasměju, ale přišlo mi, že se o to vlastně snímek ani moc nesnaží, protože nabídl jen pár načančaných vtípků, které sice nebyly vyloženě trapné, ale vtipné už vůbec ne. Je to takovej ten typicky jednoduchý až vyumělkovaný film hnaný do lehce kýčovitých situací (paruka spadne do rybníka, dcerka s matkou oblečou strašáka a vinař se zlobí, matka neumí řídit a čtyři auta za ní troubí), který však na druhou stranu nejenže neurazí, ale svým způsobem se na něj docela dobře kouká a fajn plyne. A obzvlášť Tátova volha se navíc může opřít o filmařské kvality, především co se hereckých výkonů a kamery týče. Celkově je to však bohužel jen velmi lehce nadprůměrná jednohubka, která nepřináší ani špetku invence. (17.03.2018)

Pro mě příjemné filmové překvapení, moc pěkně natočené, s velmi podmanivým hudebním podmazem. Příběh dvou žen, které nečekaně ztratily osobu z kruhu nejbližších a zůstaly jen spolu, samy dvě, bez pojítka. Hledají si k sobě cestu, chtějí si porozumět, spoustu věcí vysvětlit a najít odpověď, ne jednu... Eliška Balzerová s Táňou Vilhelmovou to výrazně popotáhly, obě byly úžasné. A jen tak si pohrávám s myšlenkou, jak tolerantní bych byla či dokázala být... (03.10.2018)

dalo by se řící,že tohle je typická Vejdělkovina....není to ani komedie,ani regulérní drama,není to ani vyložená blbost,ale ani žádný skvost který by člověk musel vidět opakovaně.Tátova volha se pozvolna rozjíždí,aby se pak překlopila v koukatelnou oddechovku se střídáním nálad.Škoda,že konec (alespoň pro mě) vyšuměl do ztracena...50% (01.09.2018)

Tragikomedie (mezi výbuchy smíchu uměřený stesk) až melodrama (vršení ran osudu) s ozdravným šibeničním smíchem. Rozbolavěnost je korigována jízlivým shazováním sentimentu. Zápletka je úmorná, ale pobaví detaily (návštěvě vnutí hrozné rukodělné výrobky). Krajina kameramana Smutného je osvěžující. I klasické zastávky běžné road movie jsou každá jiná. Pobaví i výměna ženských jedovatostí. Muži stojí spíše v pozadí až na sólo Polívky. (13.09.2018)

Nemaje jiného čtiva po ruce, listoval jsem na penziónu v Jeseníkách časopisem Žena a život. Byl tam společný rozhovor s Vejdělkem a Balzerovou. Paní Balzerová se tam rozplývala, že film má být především obraz a bez balastu zbytečných slov. Ano, Tátova volha je hodně o obrazu, což s dronem a úchvatnou českou krajinou není problém zařídit (vypíchnul bych scénu s řízkama v Tetíně nad Berounkou). Ale jinak je škoda těžce nevyužitýho potenciálu, výchozí nápad není špatnej. Nevím proč, ale čekal jsem komedii, což jsem po půlhodině pochopil, že nebude, další hodinu jsem čekal aspoň dobrej film, což se taky nekonalo. Něco málo fakt podařených momentů (vysávání kaktusů, sběr jablek) mě nepřesvědčilo. S nostalgií a úsměvem vzpomínám na první spolupráci Vejdělek-Balzerová (Ženy v pokušení). Tátova volha je nuda. (03.04.2018)