dubinak

Sorry, ale tohle byla totální chujovina. Začínám věřit tomu, že Cage je známkou špatného filmu. (Což je škoda, protože na Mandy do Varů se fakt těším.) Zábava byla asi jen tehdy, když se rozšířila ta "nákaza". Pak už to šlo všechno do hajzlu. Zběsilý střih, nevkusná hudba, kterou stříhal nejspíš někdo během epileptického záchvatu. Některé scény byly občas vtipné, ale obecně je to spíš jen změť trapností a nesympatických hereckých výkonů. Za mě fakt tentokrát ne.

The Big Sick je komedie ze života a na to prostě lidi slyší. Neříkám, že je to špatně, ale v tomto případě to nevidím tak horké a myslím, že v podobném duchu jsme viděli už i lepší. Humor je zde fajn, měl by sednout každému, postava Kumaila je extrémně sympatická a dobře napsaná. Stejně pocity už nemám z postavy Zoe Kazan, o které bych mohla říct totální antonyma. Ta holka mi prostě neseděla vzhledem, chováním ani humorem. Její rodiče patřily k těm lepším faktorům. Celkově mají v tomto příběhu velké slovo vedlejší postavy, které se zde starají o komiku. Malým vroubkem tu byla podle mě taky stopáž a příběh byl v podstatě pořád to samé dokola. Chápu, že se to někomu může líbit moc, za mě tři a čtvrt hvězdy.

Ghost Stories jsou trochu rozpačitým, ale zároveň snaživým kouskem z anglických duchařských vod, ke kterému lze přirovnat například The Woman in Black nebo The Awakening. Oba zmíněné snímky ale nepatří k mým nejoblíbenějším z důvodu přílišných a ne vždy zrovna funkčních lekaček. Když se to tak vezme, určitým procentem lze takto popsat právě i Ghost Stories, jenomže ty jsou navíc zabalené do stylového moderního kabátku a hlavně si jejich režiséři pohrávají i s komplikovanějším příběhem. Škoda neatraktivního rozjezdu, který diváka akorát zdržuje a nechává ho čekat na svou hlavní atrakci dost dlouho. Když se dostáváme k prvnímu příběhu, moje spokojení stoupalo k výšinám, lekačky byly kvalitní, atmosféra hutná, masky perfektní. V druhém příběhu mě potkalo malé zklamání z velmi kátké stopáže a nevyužitého potenciálu. Třetí povídka v čele s Martinem Freemanem byla opravdu tíživá a nepříjemná, ale naneštěstí, v závěru trochu klišovitá. Zajímavé na téhle antologii je, že postupem času zjistíte, že ten původně nudný příběh hlavní postavy má na ději obrovský podíl a ty malé epizodky slouží k jeho rozuzlení. Podivným a netradičním způsobem je nám vysvětlen jejich původ a nevím, zda bylo finále ta nejchytřejší volba, každopádně jako celek hodnotím spíše pozitivně, a přesto, že někomu nemusí sednout veškerá doslovnost a rádoby šokantnost, která působí jako pěst na oko, já oceňuji alespoň tu poctivou hororovou stránku.

Fúsi je další severské drama, které hledá komiku ve smutných životních situacích, tady konkrétně v životě čyřicetiletého méďi, který v životě nic nevyžaduje, ale zároveň velmi potřebuje lásku, aniž by o tom věděl. Jeho smíření s tímto životním stylem je na tom snad to nejsmutnější, protože každý divák bude Fúsimu přát jen to nejlepší za to, jaké má dobré srdce a nikdy nikomu nechce být na obtíž. Závěr mě dokázala rozplakat jako malé dítě, což znamená, že tento snímek úspěšně otřásl mými emocemi, aniž by to vyloženě chtěl.

První poklona za to, že je to natočené na Iphone a za ten fakt, že to vlastně úplně skvěle funguje. Druhá za přesvědčivý výkon Claire Foy a třetí za dlouho neviděný námět plus okořenění v podobě, které tady nechci prozrazovat, ale jedná se převážně o Sawyeřin životní problém. Nevím čím to bylo, ale tenhle film mě v podstatě totálně probudil a bavil mě skoro každou svojí minutou. Scénář je napsaný prostě efektivně a není v něm moc zbytečností. Soderbergh si nehraje s divákem jako kočka s myší a pomalu, ale jistě mu přesně říká, co se děje. Jako vtipný bonus tu zahlídnete Matta Damon. Pěkný byl na tomto snímku i soundtrack a k mému překvapení a k nulovým očekáváním jsem nadmíru spokojená. Tohle je prostě fajn a víc než fajn.

Sorry jako, ale budu fakt nadávat. Jedna hvězdička za těch prvních zábavných čtyřicet minut, než se tam objevil ten bratr a začlo se rádoby hrát na vážnou strunu. Tenhle film se celkově vůbc nepovedl, protože atmosféra je znát dohromady tak pět minut, příběh to mělo v podstatě úplně idiotský a vůbec se z toho nemuselo vyklubat tohle nefunkční rodinné drama s hororovými prvky, ale mohlo se aspoň zabrousit do psychiky hlavní postavy. Kdyby byla alespoň ta strašidelná stránka jakž takž, dám tomu ty dvě, ale v Deliriu nefungovalo absolutně nic.

Downrange má několik pozitivních aspektů a větší množství negativních. Akce začíná opravdu rychle, nápad je docela příjemnej, i když žádná věda, ale možná proto je tak chytlavý a udrží vás při pozornosti, uvidíte i trochu toho gore, které sice působí levněji, ale je tam. Největším průserem jsou v tomto snímku herci. Dlouho jsem neměla tu čest vidět hned několik polen v jednom filmu. Obzvlášť ten latino guy byl snaživý až hrůza a mnohdy mě jeho výkony nutili kroutit bulvami. Závěr byl už pak taky jen taková karitura, protože scéna s policií na logice moc nepřidala. Úplné finále pak potvrdilo, že tenhle film byl asi tak vážný jako výrazy ve tvářích zdejších postav, když to schytala první oběť. Slabé tři.

2. série , ač jsem o pokračování tohoto seriálu trochu pochybovala, nabízí mnohem a mnohem víc než její předchůdce. Je tu tolik energie, zábavy, originality a nejvíc bych asi vyzdvihla tu zábavu, protože v první sérii se často objevovaly nechvalné momenty trapného humoru, teď se humor absolutně vypiloval, je chytřejší, trefnější a posouvá Santa Claritu od nenáročného seriálu pro nenáročně publikum k zábavnému seriálu pro všechny divácké vrstvy. Příběh se navíc velmi rozmanitě rozvíjí, vyprávění je atraktivní, vedlejší postavy jsou snesitelné a dokonce dost hýbou dějem. Zfoukla jsem to rychlostí blesku a přes mé prvotní pochybnosti chci další nálož, tohle byla pecka.

Tohle bylo skvělé skoro až trojrozměrné strašení, které mělo opravdu hutnou atmosféru a dokázalo by mnohem víc se svým velkým potenciálem nebýt toho divného závěru. Před ním mi bylo chvílemi fakt nepříjemně.

Ničím nezajímavá, mnohokrát viděná, ač snaživá minihubka, která si ode mě ale za svůj odbitý konec víc nezaslouží.