dubinak

Wildlife jsem chtěla vidět ze dvou důvodů. První je ten, že jsem sběratelka viděných filmů s Jakem Gyllenhaalem a druhý, že jsem se chtěla přesvědčit, jestli je Paul Dano stejně dobrým režisérem jako hercem, protože moje obliba v jeho osobu poslední dobou poněkud stoupla. Na debut dobrá práce, jako taková sonda osudu jedné americké rodiny, kde má hlavní slovo suverénní matka, kterou ztvárnila Carey Mulligan, kterou zase na druhou stranu moc nevyhledávám, ovšem tomuto snímku vládla hlavně ona a její herecký výkon. I Ed Oxenbould předvedl zase skvělou práci a věřím, že tohohle kluka ještě párkrát uvidíme. Scenáristicky tento film jako celek působí sice trochu obyčejně a všedně, ale koukalo se na to fajn. KVIFF 2018

Přiznám se, že o Mandy do úplných detailů mluvit nemůžu, protože jsem při půlnoční projekci měla dost velkou spací krizi a můj mozek byl ve velmi otupělém módu. Co ale můžu s naprostou jistotou říct je, že první půlka byla velice fajn, všechno hrálo dost originálně, vizuálně i hudebně to byla atypická záležitost v dobrém slova smyslu, dokonce i Cage se mi po dlouhé době ve své roli zamlouval. Překvapivě tu nechybí ani osobitý humor a dostatek násilí. Nicméně, některé útržky už si prostě nevybavuji a tak se s odměřeným hodnocením budu těšit, až vyjde nějaký release a já si tuto půlnočku zopakují v jinou denní dobu. KVIFF 2018 Edit: Po druhé projekci jsem nadšenější, než u té první, u které jsem se spíše soustředila na to, aby se mi nezavíraly oči. Teď jsem ale při smyslech zjistila, že i druhá půlka byla velice atraktivní vzhledem k bojovým scénám, absurdním dialogům a celkové pošahané atmosféře, jež navazovaly věčně blikající nepřirozená světla, barvy a nadpozemská hudba. S čistým svědomím můžu tu čtvrtou klidně přidat.

Dělám to nerada a vzhledem k tomu, že Caleb je můj herecký miláček, tak se mi o tomto snímku nebude lehko psát, že to byl antikumšt a toto podivné a velmi špatně stravitelné drama o boji z minulosti, který se přenáší v člověku už napořád je nejen velmi nedivácky natočený, ale také chaotický se spoustou WTF scén. Člověk by si řekl, že Caleb má konečně možnost ukázat, co v něm je v nějaké té hlavní roli, bohužel i přes jeho možná až přílišnou snahu, zaštítil jeho talent nedobře napsaný scénář, který v momentě kdy má nejvíce gradovat, začne padat na úplné dno a divák je v prčicích už totálně. A za odměnu, že vydržel velmi uřvané dialogy a výstupy skoro neznámých a většinou nesympatických herců, se mu dostává několik otazníků navíc. Velikánská škoda, že Calebův až fyzicky nepříjemný, pod kůži se dostávající výkon byl tentokrát skoro k ničemu. KVIFF 2018

Příjemné rodinné drama v krásném prostředí, které je ale na svou stopáž občas trochu prázdné a nepřekvapivé. McKanzie i Foster to zahráli oba dobře. Jejich postavy mají duši, dá se s nimi snadno procítit nálada a ani jejich chování nezavání klišovitostí. Děj se až tak moc nevyvíjí a spíš jen tak lehce plyne, takže jedno uklimbnutí hlavou se při této projekci dalo pochopit. Leave no trace není žádná akční jízda ale spíš kochání se exteriéry a dobrými hereckými výkony. Vesměs je to příběh o hledání sebe sama a o tom, jak těžké je si prosadit vlastní sny u otce, který stále žije minulostí. Dobré, ale neobjevné. KVIFF 2018

Můj téměř nejvíce očekávaný varský kousek, který mě svými čerstvými ohlasy lákal víc a víc. Nakonec musím po projekci říct, že na moje vysoká očekávání mě to trošku dost zklamalo, ale na druhou stranu na to často vzpomínám jako takovou raritku, jíž jen tak běžně neuvidíte. Myslím, že s tématem severské mytologie jsem na podobný snímek nikdy nenarazila. A teď k samotnému filmu. Už jen ten fakt, že hlavní dvojice je svým pouhým zjevem nadmíru znepokojivá nepřispívá k tomu, že se budete po dobu projekce cítit příjemně. Ba naopak, režisér Abbasi se snaží vás do rozpačitých situací přivádět neustále. Časté humorné linie se prolínají s nejistými a absurdními dialogy, které střídají až nekorektní, dalo by se říct nelíbivé až pohoršující scény. Je to přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jaký mám mít výraz, protože těch pocitů se ve mně míchá až moc. A umím si i představit, že bych si tento film užila spíš doma než ve Velkém sále s tisíci lidmi, protože jsem neustále myslela na to, že se trochu stydím, že na to koukám. Velmi netradiční zážitek u netradičního příběhu. KVIFF 2018

Jeden z mých nejlepších zážitků z letošního KVIFF. Sice je to docela béčkový, minimalistický film z Ruska, ale o to zajímavější má feel. Ivan Tverdovskij ukazuje, že mladá ruská generace má snahu vytvářet nevšední filmové náměty a vyvolávat tak v divákovy atypické pocity. Ve chvíli největšího zoufalství se najednou začínáte smát a ani nevíte proč, ale intuice vám říká, že děláte dobře. Tím chci říct, že přesto, že Skokan hraje spíš na vážnou strunu, jsou tu momenty, které vám vyvolají opačné emoce. Důvod proč si tento snímek budu ještě dlouho pamatovat je obecná sympatičnost hlavního hrdiny a na hraně přijatelnosti balancující vztah s jeho podivně vlezlou a posléze schizofrenní matkou. Nevím, zda chtěl režisér tímto dílem sdělit nějakou hlubší myšlenku a nebráním se názorům, že z logického hlediska se tu párkrát trochu uklouzlo, ale jde o to, že mě to bavilo, trochu i šokovalo, zhnusilo a hlavně vyvolalo empatii k hlavní postavě. KVIFF 2018

Terry Gilliam je pro mě velmi kontroverzní režisérská postavička, která sice našla svůj styl, ale nebojí se do něj zakomponovat spoustu novinek, které jsou pak bohužel na škodu. Mluvím tu o mém předešlém zážitku od Terryho a to Imaginárium Dr. Parnasse, u nějž jsem ráda, že už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí (!) v případě Muže, který zabil Dona Quijota těch novinek nebylo příliš, ač byl příběh trochu překombinovaný, zbytečně dlouhý a v podstatě v jistém směru i naivně natočený. Sice neznám vedlejší okolnosti natáčení tohoto dlouholetého projektu a musím se přiznat, že jsem o něm až do června tohoto roku neměla ani potuchy, ale subjektivně říkám, že z něj mám smíšené pocity, i když z většiny jsou asi pozitivní. Být to na mně, zkrátím tomu stopáž tak o dvacet minut a vystříhám trochu tu závěrečnou párty, která mi nejvíc zkazila dosavadní dobré dojmy ze scénáře. V podstatě ale musí stejně divák přistoupit na to, že je to opět jen upustění Gilliamovy zbrklé a dětské fantazie a že jde vlastně jen o srandu. A sám Gilliam řekl před projekcí ve Velkém sále, že je rád, že tleskáme před filmem, protože po něm už to není taková záruka a nebude se zlobit když tomu tak bude. Když budu chtít ale vytyčit pozitivní body, musím zmínit výkon Adama Drivera, který mi byl před touto projekcí jako herec velmi nesympatický, pak samozřejmě krásné španělské exteriéry a humor, který se sice dost opakoval, ale na mě po celou stopáž docela fungoval. Zatím hodnotím průměrně, protože se pořád nemůžu rozhodnout, na jakou stranu tenhle film spadá víc. KVIFF 2018

1. série: Narcos byl u mě podobný případ jako první série The Handmaid's Tale. První tři díly mě nezaujaly, tak jsem si od seriálu dala asi dvouměsíční pauzu a pak se k němu zase vrátila. Od čtvrtého dílu už to šlo ale letem světem a já první sérku zfoukla za bezmála týden. Neuvěřitelné, kolik jsem se toho dozvěděla z jihoamerické historie. To je taky jeden z plusů tohoto seriálu, dozvíte se něco, co se dříve ani vědět nemělo. Narcos má neskutečný dějový spád. Neříkám, že je v každém díle nějaká akce, ale čím dál víc vás zajímá, kam se Pablova prohnanost a nelidskost prokouše. Brutalita tady taky nezná mezí a s nějakou cenzurou se tvůrci fakt nezabývají. Tohle téma si zkrátka říkalo o seriál a schválně říkám seriál, abychom nepřišli ani o detail a mohli si vychutnat zvrácenou historii drogových kartelů do posledního gramu.

Po zatraceně dlouhé době a sama se tomu divím, tleskám českému filmu s kloboukem dole, protože si nevzpomínám, kdy jsem dostala podobně kvalitní zážitek z domácích vod. Napříč chladnému počasí v letním kině a otravnému hmyzu jsem si tuto projekci vřele užívala, z důvodu, že všichni herci odvedli výbornou práci a kyticovská poetičnost Hastrmana hned upoutala mojí pozornost. Oceňuji i pečlivě vybrané exteriéry a ukazuje se, že pan Havelka je nejen dobrý herec, ale ještě lepší režisér. Chválím jeho podání jemného a nenásilného humoru, ale bohužel nemůžu posoudit, zda se tento humor objevil i v předloze. Každopádně pořád ráda na tento film vzpomínám a jako nejlepší scénu si budu pamatovat tu s Lábusem uvězněným v mrazáku (?) a jeho následným rozmrazováním.

Kvalitní příjemná pohádka, občas až s hororovým podtónem, která by mohla sednout z větší části spíše dospělým, protože se zde řeší témata, kterým by děti nemuseli tak úplně rozumět. Koukalo se na to dobře, atrativní japonské exteriéry tomu dodávaly exotický šmrnc. Nicméně mě asi dostatečně nezaujaly hlavní postavy a vtip tomu kapánek chyběl, protože se hraje převážně na vážnou strunu. Je to asi čistě jen můj subjektivní pohled, protože zpracováno je to opravdu velmi dobře.