Muž, ktorý zabil Dona Quijota

Věčná škoda, že to Gilliamovi nevyšlo hned napoprvé, protože vidět po osmnácti letech nadějí tenhle rozbředlý spletenec promarněných šancí, který ještě na začátku dokáže slibně navnadit, ale pak se pozvolna rozpadne do kolotoče donquijotských motivů naskládaných přes sebe bez ladu a skladu, lze za úspěšné završení čtvrt století trvajícího projektu považovat jen stěží. Gilliam úžasně hravě stylizuje hlavního hrdinu v podání Adama Drivera do alternativní verze sebe sama - režiséra prokletého vlastními kreativními touhami a nároky, který postupně přichází o rozum a sám se stává Donem Quijotem, marně bojujícím proti větrným mlýnům - ale přitom tuhle metaforu není schopen obestavět koherentním příběhem a dát svým bezesporu originálním, extravagantním a barvitým vizím nějaký nosný základ. Všechno se tu děje bez jakékoli kauzality či jasného směřování k něčemu, dialogy mají málokdy tah a výsledkem je dadaisticko-surrealistický blázinec, v němž z nějakého důvodu hrají podstatnou roli i muslimové a ruská vodka. Tradičně dobrý Adam Driver s roztomile rozverným Jonathanem Prycem to zachraňují jen tehdy, když se po nich nechce groteskové padání a křepčení. Nejlepší pasáže jsou v první půlhodině a pak kdykoli, když se zablesknou ozvěny původně natočeného materiálu (tři obři v závěru) nebo meta-vtípky odkazující na natáčení zachycené ve Ztracen v La Mancha (Japonci na place, svádění problémů na zásah vyšší moci). Gilliam býval obětí okolností, jeho film je teď obětí jeho vlastní bezbřehé tvořivosti. Kdo že je ten muž, který zabil Dona Quijota? Bohužel ten samý, co ho i stvořil. (02.07.2018)

Terry Gilliam natočil další ze svých podivností. Nerozumím tomu proč zrovna na příběh o Donu Quijotovi se čekalo tolik let, myslím že by se zase tolik nestalo, kdyby nikdy nespatřil světlo světa, protože já po většinu děje pomalu nevěděl která bije. Tyhle složité divné filmy zrovna dvakrát nemusím a při sledování spíše trpím. 30% (20.03.2019)

Tím mužem, který zabil Dona Quijota je Terry Gilliam, který natočil nesoudržnou, nepřehlednou groteskní a podivnou komedii s pěknou výpravou, zajímavými exteriéry, ale nepochopitelně amatérskou režií, která není schopna převést scénář na plátno a vést jinak dobré herce. Driver se snaží, je to cítit v každé scéně, ale výstavba scény mu hází klacky pod nohy. Škoda. Ten film je asi vážně prokletý. (07.07.2018)

Terry Gilliam si splnil svůj sen o natočení filmu o slavném Donu Quijotovi, o který se pokoušel před prakticky dvěma dekádami ale osud mu v té době nepřál a vznikl z toho zábavný dokument Ztracen v La Mancha. Po letech se Terrymu zadařilo a natočil si svůj film, pro sebe a pro partu vyvolených, kterým film nepřijde tak příšerně vleklý a nudný, jako mně. (03.10.2019)

Počkám, až co si moje srdce rozmyslí s časem, nyní jsem si každopádně jistá, že Óscar Jaenada je nejkrásnější muž na světě. --- Terry Gilliam není uvězněný ve svých fikčních světech, nýbrž ve třicet let starých tvůrčích postupech. Obsadit do hlavní role Adama Drivera, který je podle mého skromného názoru nejlepší a nejzajímavější herec, jakého americká filmová mašinerie vyplodila za posledních minimálně deset let (a přísahám, že to neříkám jenom proto, že většinou nosí dlouhé vlasy), byl jistojistě osvícený tah, nicméně oproti tomu Jonathan Pryce svého Quijota hraje tak, jako by vystupoval v té reklamě, kterou filmový Toby znechuceně točí. Do aktualizovaného meta příběhu by se vedle Drivera hodil někdo, kdo oplývá správnou kombinací vyšinutí, odhodlání a sebe-vědomí, jako příklad mě napadá Michael Keaton nebo Malcolm McDowell, kdyby tedy chtěli Brita. (John Hurt by byl dost možná skvělý, bůh žehnej jeho duši.) Protože ten závoj frenetické vyhrocené hysterie, do kterého je zpočátku film zahalen jen lehce, ale ve svém konci se do něj beznadějně zamotává, by se dal teoreticky pominout (i když jen s těžkým srdcem, neboť právě on vytváří tu hořkou pachuť, která mi po filmu zůstává v hlavě), ale to, že don Quijote, byť jen vedlejší postava, působí jako vetchý senilní stařec a neoplývá vůbec žádným charismatem, to už se prominout nedá. (11. 3. 2019) (16.07.2018)