Muž, ktorý zabil Dona Quijota

Gilliam konečně dokončil projekt, který jej kdysi malém zničil. Herecky vynikající i když Depp by mi tam seděl asi víc než Driver. Pryce jede svou klasiku a obě osudové ženy jsou krásné, jedna více než druhá. Ironické odkazy na předchozí natáčení, fantastické finále a hudba je nádherná. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že první verze, kdyby ji tenkrát dokončili by byla lepší, na druhou stranu bychom přišli o onen depresivní a zdrcující dokument. (30.11.2019)

Asi nejšílenější a nejdelší produkce filmu o jakou jsem se kdy od jejího počátku zajímal, to nutně musí vytvořit ke svému závěru hype, kterému nejde dostát. Takže by bylo dosti nefér vyčítat Gilliamovi že nenatočil svůj nejlepší film ever který každému dal všechno v co v něm doufal - je pak dost hloupé když ho ostatní shazují svým hodnocením kvůli svým nerealistickým očekáváním. Muž, který zabil Dona Quijota je dobrý film, Gilliamovka, která zase jednou oživuje ten jeho nádherný svět plný magického realismu, vytržený z naší skutečnosti do podoby, ve kterém se snoubí vědomé fantazírování umělců s nevědomým propadáním se do halucinací šílených. Až jedno se stává druhým, a diváka to stejným směrem táhne také. Před dvaceti lety, v dobách Gilliamovy vrcholné tvorby, by z toho možná vznikl lepší film, ale ta síla příběhu tu je stále, byť už nedrží tolik pohromadě. A Adam Driver s Johnathanem Prycem jsou víc než skvělou náhradou za (tehdejšího, dnes už je jen svým stínem) Johnyho Deppa a Jeana Rocheforta. 8/10 (27.02.2019)

Skvěle modernizovaná filmová adaptace klasickýho díla o významu hrdinství a zároveň vysněný projekt pod taktovkou americkýho blázna s britským srdcem, Terryho Gilliama. Jakožto moderně pojatá absurdní komedie to sice není žádná sláva, obyčejný průměr, ale sympatický Adam Driver jemuž skvěle sekunduje Jonathan Pryce tuhle bizarní frašku vylepšují o stupínek výš díky jejich vzájemný chemii.... VERDIKT: 7 větrných mlýnů z 10 (16.11.2019)

Terry Gilliam je pro mě velmi kontroverzní režisérská postavička, která sice našla svůj styl, ale nebojí se do něj zakomponovat spoustu novinek, které jsou pak bohužel na škodu. Mluvím tu o mém předešlém zážitku od Terryho a to Imaginárium Dr. Parnasse, u nějž jsem ráda, že už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí (!) v případě Muže, který zabil Dona Quijota těch novinek nebylo příliš, ač byl příběh trochu překombinovaný, zbytečně dlouhý a v podstatě v jistém směru i naivně natočený. Sice neznám vedlejší okolnosti natáčení tohoto dlouholetého projektu a musím se přiznat, že jsem o něm až do června tohoto roku neměla ani potuchy, ale subjektivně říkám, že z něj mám smíšené pocity, i když z většiny jsou asi pozitivní. Být to na mně, zkrátím tomu stopáž tak o dvacet minut a vystříhám trochu tu závěrečnou párty, která mi nejvíc zkazila dosavadní dobré dojmy ze scénáře. V podstatě ale musí stejně divák přistoupit na to, že je to opět jen upustění Gilliamovy zbrklé a dětské fantazie a že jde vlastně jen o srandu. A sám Gilliam řekl před projekcí ve Velkém sále, že je rád, že tleskáme před filmem, protože po něm už to není taková záruka a nebude se zlobit když tomu tak bude. Když budu chtít ale vytyčit pozitivní body, musím zmínit výkon Adama Drivera, který mi byl před touto projekcí jako herec velmi nesympatický, pak samozřejmě krásné španělské exteriéry a humor, který se sice dost opakoval, ale na mě po celou stopáž docela fungoval. Zatím hodnotím průměrně, protože se pořád nemůžu rozhodnout, na jakou stranu tenhle film spadá víc. KVIFF 2018 (18.07.2018)

Na vysnívaný projekt je to v druhej časti až priveľmi zmätočné a vyžaduje si to strašne otvorenú myseľ zo strany diváka, aby sme nie lenže kašľali na to, ako sa v tom celom mišmaši zorientovať, ale tiež prijať všetky pravidlá hry, ktoré sú nám ponúkané. Gilliama mám rád. Vie byť svojsky, vie byť správne bizarný a jeho príbehy tak špecificky vybočujú zaužívanému trendu. Zbožňujem jeho cit pri výbere herečiek. Jeho postavy sú mi zvláštne blízke. A Don Quijot je manifestom týchto bizarností. Zásade súhlasím s Andertonom, hoci ja aj napriek vyššie spomenutým úskaliam som odchádzal s pozitívnym pocitom. Asi koniec vo mne zarezonoval silnejšie, ako som predpokladal. Muž, ktorý zabil Dona Quijota je čarosmutný príbeh o dobrodružstvách, ktoré už nie sú, a o príbehoch s tým spätých. Je to viera uveriť v zázraky vo veľmi nezázračnom svete. Nie dokonalé. To vôbec nie. Ale mám po tom chuť ísť do Španielska. (08.07.2018)