dubinak

Sorry jako, ale budu fakt nadávat. Jedna hvězdička za těch prvních zábavných čtyřicet minut, než se tam objevil ten bratr a začlo se rádoby hrát na vážnou strunu. Tenhle film se celkově vůbc nepovedl, protože atmosféra je znát dohromady tak pět minut, příběh to mělo v podstatě úplně idiotský a vůbec se z toho nemuselo vyklubat tohle nefunkční rodinné drama s hororovými prvky, ale mohlo se aspoň zabrousit do psychiky hlavní postavy. Kdyby byla alespoň ta strašidelná stránka jakž takž, dám tomu ty dvě, ale v Deliriu nefungovalo absolutně nic.

Downrange má několik pozitivních aspektů a větší množství negativních. Akce začíná opravdu rychle, nápad je docela příjemnej, i když žádná věda, ale možná proto je tak chytlavý a udrží vás při pozornosti, uvidíte i trochu toho gore, které sice působí levněji, ale je tam. Největším průserem jsou v tomto snímku herci. Dlouho jsem neměla tu čest vidět hned několik polen v jednom filmu. Obzvlášť ten latino guy byl snaživý až hrůza a mnohdy mě jeho výkony nutili kroutit bulvami. Závěr byl už pak taky jen taková karitura, protože scéna s policií na logice moc nepřidala. Úplné finále pak potvrdilo, že tenhle film byl asi tak vážný jako výrazy ve tvářích zdejších postav, když to schytala první oběť. Slabé tři.

2. série , ač jsem o pokračování tohoto seriálu trochu pochybovala, nabízí mnohem a mnohem víc než její předchůdce. Je tu tolik energie, zábavy, originality a nejvíc bych asi vyzdvihla tu zábavu, protože v první sérii se často objevovaly nechvalné momenty trapného humoru, teď se humor absolutně vypiloval, je chytřejší, trefnější a posouvá Santa Claritu od nenáročného seriálu pro nenáročně publikum k zábavnému seriálu pro všechny divácké vrstvy. Příběh se navíc velmi rozmanitě rozvíjí, vyprávění je atraktivní, vedlejší postavy jsou snesitelné a dokonce dost hýbou dějem. Zfoukla jsem to rychlostí blesku a přes mé prvotní pochybnosti chci další nálož, tohle byla pecka.

Tohle bylo skvělé skoro až trojrozměrné strašení, které mělo opravdu hutnou atmosféru a dokázalo by mnohem víc se svým velkým potenciálem nebýt toho divného závěru. Před ním mi bylo chvílemi fakt nepříjemně.

Ničím nezajímavá, mnohokrát viděná, ač snaživá minihubka, která si ode mě ale za svůj odbitý konec víc nezaslouží.

Tak tady mi slova těžko postačí a k mému překvapení se z Deadpoola stává jeden z mých nejlepších zážítků v kině za tento rok. Scénář je totiž mnohem propracovanější, než u prvního dílu, který já řadím k těm hrdinským, které mi nesedly a byly pro mě průměrem. Humor je taky mnohem stylovější, nehraje si na tolik vulgarit a spíš se zaměřuje na narážky na jiné filmy a jestli jste obecně filmoví znalci a máte přehled, stoprocentně vás tyhle části pobaví nejvíc. K největším plusům patří ale narážky na X-Meny a dokonce i dvouvteřinový výskyt mých nejoblibenějších postav i s Charlesem Xavierem (!). V ten moment se moje srdíčko zastavilo a tělo zalila vlna endorfinů a spokojenosti. Pozorný divák mohl zahlédnout i Brad Pitta, Billa Skasrgarda a (prý) i Matta Damona. Tyhle malé štěčky a detaily dělají Deadpoola 2 tak zábavným a jedinečným. Nikdy nevíte, co na vás vybafne. K nejlepším scénám patří padáková, ale nemůžu říct, že by se jednotlivé scény daly takto porovnávat, protože každá byla něčím originální. O mojí zábavu se částečně postaral taky Deadpoolův komplic alias Zazia Beets s její schopností štěstí. Obecně je na mém zážitku z kina nejlepší to, že jsem se za Deadpoolovu fanynku nepovažovala ani z daleka, protože jak jsem zmiňovala jednička podle mě stála za prd a do kina jsem šla spíš jen tak z nudy a protože jsem chtěla mít přehled. Takže tohle je názor nezaujaté divačky, která od toho nic nečekala a jen se nechala unášet stopáží a už v prvních pár minutách jí dokázal tento snímek vykouzlit úsměv na rtech. Po dlouhé době fakt královská zábava.

S postupem přibývajících hodnocení od známých a oblíbených uživatelů jsem si řekla, že něco na tomhle počinu asi teda bude, tak se do toho taky pustím. Musím říct, že atmosféra po většinu stopáže fungovala opravdu dobře, několikrát mě čekalo i zamrazení, což je vždycky dobré znamení. Některé strašidelné scény patřily k těm okoukanějším, nějaké byly ale nadmíru originální. Strašení je navíc dostatek, takže nemáte moc šancí se nudit. Stopáž plyne velmi příjemně a postavy byly také nezvykle sympatické. Hororově to jistojistě uspokojí vaše choutky, ovšem co se závěru týče, nemůžu říct, že by mi dával dokonalý smysl, nebo mi možná něco uniklo. Možná to bylo jen tím, že finále bylo trochu krátké a nedostalo dostatek prostoru na vysvětlení. Když to vezmu ale kolem a kolem, je to velmi uspokojující skoro ve všech směrech a z nenápadného indonéského kousku se zrodil horor, jak má být.

Isle of Dogs je nadprůměrná pohádka, kterou pochopí spíš dospělé publikum, než to dětské, protože humor zde není na první pohled tak očividný a každý si v tom musí najít sám chvilku, která mu příjde vtipná, pro děti je tento film málo přímočarý. Nicméně tento experiment beru od Andersona jako úspěšný a kdybych ho měla popsat pár slovy, bylo by to: balzám na duši. Každá psí postava je zde něčím chrakteristická, jednotlivé repliky byly velmi originální (třeba hned první scéna, kdy se sejdou dvě smečky u jednoho pytle odpadků), největším plusem jsou zde detaily, na kterých Wes opravdu nešetří a vy se v určitých momentech ani nestihnete všech pořádně nabažit, protože jich je tolik, že to oko za jednu scénu nedokáže pohltit. Proto bych se klidně v budoucnu nebránila druhé projekci, abych se tolik nemusela soustředit na scénář, ale na obraz. Když jsem u scénáře, není to žádný kult, příběh je zařaditelný k těm ne až tak napáditým, avšak to mi vůbec nevadilo, protože Isle of Dogs je natočen hlavně s grácií, rezervovaností, nenásilně a plynule. Byla to opravdu příjemná, poklidná a uklidňující projekce. Skvělý způsob relaxace.

Na tohle jsem se šla dívat s domněním, že sleduji Truth or Dare z roku 2018, který zrovna opustil plátna kin. Už jen tento fakt mi po 45 minutách a mém prozření dost zkazil zážitek. No, ne že bez tohoto zjištění by to bylo jinak. Tohle je totiž opravdu debilní duchařina bez špetky normálního jednání postav, které jsou ještě navíc úplně tupé a nesympatické. Vím sice, že je to jen TV film, ale ta první půlka byla tak idiotská a nelogická, že jsem měla chuť to vypnout. Přiznávám, že druhá půlka reputaci trochu napravila tím, že to začalo být docela dost morbidní a na gore se nešetřilo. To ale neznamená, že postavy přestaly být debilní. Závěr je pak už jen lehký výsměch a odfláknutá záležitost, která vám ani nedá šanci mít z toho nějaký hlubší dojem či zážitek.

Tohle pro mě byl nečekaně dobrý zážitek. Přesto, že jsem si kvůli nejasnému a rozcházejícimu se hodnocení, co se tu objevilo, nebyla jistá jestli od toho něco čekat, nakonec z toho vylezlo kvalitní rape and revenge, které nabízí neotřelé nápady, artové záběry (například záběr s mravencem mě dostal jako dlouho nic) a hlavně překvapující nešetřící dávku kvalitního gore a potoků krve, které byste jen těžko mohli čekat. Jasně, shodneme se tady asi s více lidmi, že logických kiksů a podezřelé výdrži až nesmrtelnosti některých postav tu bylo trochu víc než je zvykem, ale jsem ochotná to tentokrát odpustit, protože až na trochu otravný začátek jsem se královsky bavila a dlouho jsem tak originálně nasnímaný kousek neviděla. Kdo má rád pouštní naháněčky, vyprahlé prostředí a luxusní vily s osvěžujícím bazénem a trochu toho násilí, tady si fakt bude chrochtat.