dubinak

Po zatraceně dlouhé době a sama se tomu divím, tleskám českému filmu s kloboukem dole, protože si nevzpomínám, kdy jsem dostala podobně kvalitní zážitek z domácích vod. Napříč chladnému počasí v letním kině a otravnému hmyzu jsem si tuto projekci vřele užívala, z důvodu, že všichni herci odvedli výbornou práci a kyticovská poetičnost Hastrmana hned upoutala mojí pozornost. Oceňuji i pečlivě vybrané exteriéry a ukazuje se, že pan Havelka je nejen dobrý herec, ale ještě lepší režisér. Chválím jeho podání jemného a nenásilného humoru, ale bohužel nemůžu posoudit, zda se tento humor objevil i v předloze. Každopádně pořád ráda na tento film vzpomínám a jako nejlepší scénu si budu pamatovat tu s Lábusem uvězněným v mrazáku (?) a jeho následným rozmrazováním.

Kvalitní příjemná pohádka, občas až s hororovým podtónem, která by mohla sednout z větší části spíše dospělým, protože se zde řeší témata, kterým by děti nemuseli tak úplně rozumět. Koukalo se na to dobře, atrativní japonské exteriéry tomu dodávaly exotický šmrnc. Nicméně mě asi dostatečně nezaujaly hlavní postavy a vtip tomu kapánek chyběl, protože se hraje převážně na vážnou strunu. Je to asi čistě jen můj subjektivní pohled, protože zpracováno je to opravdu velmi dobře.

Pascal na sebe rád nechává dlouho čekat, protože jeho scénáře vyžadují hodně práce k tomu, aby dokázal stvořit další šokující, nevšední příběh. Tentokrát jsme zamířili do trochu jiného soudku, který naštěstí s duchařinou příliš společného nemá, avšak není záruka, že neuvidíte něco, co tam ve skutečnosti není. Pascal má talent na to šokovat a vystresovat diváka už v polovině filmu, tam se zastavit, osvětlit s pomocí divákovy fantazie, o co tu kráčí a pak se zase vrátit už do zajetých kolejí a dokončit příběh tak, jak k tomu byl určen. Po dlouhé době jsem zase viděla kvalitní home invasion, která číší svou burtalitou, absurdností a rozpačitými záporáky, kteří postrádají lidské vlastnosti a jako bonus jeden výborný twist, který udělá váš zážitek nezapomenutelným. Na pět hvězd to u mě není, protože to téma mi přišlo na Pascala trochu moc ploché, ovšem scénář mě potěšil svou čerstvostí. Palec nahoru.

Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc líbí 12 úkolů nebo Asterix v Británii, ale řekla bych, že tento díl je u mě možná o stupíneček níž. Pořád je to ale k popukání. Říkám si, že Asterixova éra je snad nejvtipnější kreslená série, která kdy mohla v zahraničí pro děti vzniknout. Dobré na ní je ale také to, že si jí užije nejen dítě, ale stoprocentně i dospělý, protože ten bude chápat i několik narážek na historii, které děti nemohou ještě ocenit.

Infantilnější než Mravenec Z, ale pořád zábava a v rámci mého dne připomínání filmů mého dětství, velmi kvalitní zážitek z Pixarského soudku. V době, kdy nastoupila na scénu banda z cirkusu začal být Život brouka opravdu nadmíru vtipný a hláškami se to tam jen hemžilo. Rok animovaných hmyzích kousků považuji za velmi úspěšný, protože oba mě bavily opravdu úplně stejnou měrou.

Po šestnácti letech jsem se vrátila do dětství a zopakovala si tento film, o kterém jsem v hlavě měla už jen pár útržků z dob, kdy jsme se s tátou koukali na VHSka. Musím říct, že tohle je vážně super animák. I po těch letech jsem se u toho smála a vlastně mi to ani nepřišlo dětinské a konečně jsem zase trochu potlačila svoji nelásku k mravencům a ve finále ve mně ten film vyvolal i pár emocí. Ale hlavně je to sranda.

Přestože jsou Hélène Cattet a Bruno Forzani kontroverními režiséry, dokázali si mě získat snímkem Amer, který v mém zhlédnutém filmovém repertoáru neměl obdoby. Jejich druhý snímek byl sice slabší, ale to, co přišlo s třetím snímkem mě už spíše mrzí. Bůh ví proč se tihle dva rozhodli dát velkou váhu příběhu a upustit od jejich nenapodobitelného stylu a lyrických sekvencí, kde jste mohli všechno cítit díky pouhému audiu a videu aniž byste potřebovali slyšet mluvené slovo. Všechno pomluvit sice nemůžu, byly tu scény, které byly odzbrojující, hudba taky skvěle zvolená, ale to "vypravování" příběhu mi zkrátka kazilo trochu zážitek a vlastně to působilo dost obyčejně, protože jsem byla prostě zvyklá na něco jiného.

1. sérieSeriál o dvou psychopatech, který zfouknete za jedno odpoledne a ještě se na něm uspokojivě pobavíte. První díl byl bomba a naladil mě úplně s přehledem. Seznámení s postavami nemá chybu, hlavní twist je v podstatě už tisíckrát viděný scénář, ale díky zajímavým charakterům a jejich dialogům, popřípadě monologům, je to hned zábavnější. Pět hvězd to ale není proto, že v okamžiku, kdy se Alyssa obarvila na blond to šlo s kvalitou nenápadně dolů, protože to začalo být trochu moc o emocích (a emoce jsou přece nuda). Bůh ví, jestli se tohle dočká pokračování vzhledem k nejasně danému konci, každopádně druhé řadě bych se nebránila. 2. série za mě čelí docela znatelnému oslabení. Kde první série crčela černým humorem, skvělými hláškami a vtipnými momenty, tam začíná ta druhá pořádně depkovatět a najíždět na takové ty traumatické bolestné koleje. V podstatě už mě ani moc nebavil věčně otrávený a poněkud zestárlý výraz Alissy a tak nějak jsem pořád čekala na nějaké osvěžení. Pojem osvěžení je tu asi akorát v podobě nové postavy, která to v hlavě taky nemá zrovna v pořádku a za honbou po své nesmyslné pomstě je ochotná udělat cokoliv. A zase se budu opakovat, že mi tu chybělo nějaké pobavení, ale spíše jsem měla po shlédnutí této série chuť dostat depku, protože ty postavy nepůsobily ani trochu zdravě. Obecně mi to přišlo prostě hrozně vážné, smutné, ustarané a bezvýchodné a já se chtěla spíš pobavit.

2. série, ač jsem na ní čekala s rozpaky nedopadla až tak hrozně. Sice tam, kde mě dokázala první řada nalákat svým rozjezdem, mě druhá řada spíše ze setrvačnosti nutila pokračovat dál ve sledování. Postupem epizod se tento faktor ale začal vytrácet a já se do příběhu dokázala více ponořit. Je sice škoda, že Hannina minulost se musela znovu otevřít a my se tak dozvídáme úplně nové útržky z jejího života, o kterých se v první řadě ani nespekulovalo. Nějaký rozvoj to ale prostě mít muselo a tak se na úkor Hanniny dobré pověsti vydáváme k soudu, kde se opět ukazuje pravá tvář každé z postav. Postavy se vyvíjí nejen u soudu, ale i v soukromí a já opět zjišťuju, že Jessica mě trochu štve svou afektovaností, stejně tak Clay a Skye. Na druhé straně je tu skvělý vývoj sympatického Zacha, Alexe a Justina. Jak jsem již zmínila, začátek pro mě byl trochu slabší, nicméně asi tak od druhé poloviny jsem každý díl doslova hltala a nemohla se dočkat finále, které je však pro mě tentokrát zklamáním a nervózním nájezdem na potencionální třetí řadu, která by snad prý už měla být bez Hanny, což mi příjde vzhledem k faktu, že jsem přistoupila už na řadu druhou, docela nemyslitelné a mělo se to prostě zahrát do outu. Protože už u první série jsem si říkala, že tento seriál nepotřebuje víc řad.

1. série: Na seriál 13 Reasons Why mě nalákalo zde napsané slovíčko mysteriózní. No, i když to bylo ze žánrové stránky trochu zklamání, z té filmářské už se to říct nedá. Skvěle se mi seriál sledoval, ale kdybych měla dělat analýzu psychického stavu Hannah Bakerové, asi bych ji definovala slovem drama queen. O nic jiného ve scénáři totiž nejde. A i když měl ukázat pouze to, jak si střední škola zahrává s duševním zdravím studentů a jaké následky tyto hry mohou mít, můj názor je ten, že většinu z toho, co si prožila Hannah, si prožil každý třetí člověk, takže já hodnotím s rezervou. Aby se pochopilo, kam tím mířím, zkrátka a dobře, filmařsky, herecky a scénáristicky je tento seriál na vrcholu, ale nemůžu tomu uznat tu velmi velmi americkou dramatičnost. Problémem také je, že nejméně sympatickou postavou je zde právě ona zesnulá Hannah, takže mi její sebevražda byla tak trochu jedno. Na druhé straně miloučký Clay se po mých emocích vozil jako na horské dráze, ale konečný dojem z jeho postavy je spíš super.