dubinak

Red Sparrow je silný osobitý thriller a po matce! je dalším důkazem toho, že Jennifer potřebuje už jenom velké role. Člověk by mohl čekat něco ve stylu Atomic Blonde. Red Sparrow je ale o něco vážnější, komplexnější, autentičtější a hlavně chladnější kousek. Musím vyzdvihnout veškeré obsazení, protože Lawrence se s výběrem trefil do černého, stejně tak s volbou kamaremana i hudebního podkresu. Filmově a řemeslně je to prostě na špici, ačkoliv chvílemi by se mohlo zdát, že přepálená stopáž je trochu na škodu. Mohlo zde být i o krapet víc akce a nejspíš bych neotálela s plným počtem. Každým snímkem je ale vidět, že Jennifer se nebojí zajít dál za své hranice a postarala se o další případ toho, že snímek stál z 90% na jejím hereckém výkonu. Já tu holku cením a doufám, že jí brzo zase nemine soška.

Asi jsem víc čekala vesmír než romanťárnu, proto jsem z Passengers mírně zklamaná. Zklamaná jsem taky pro to, že Jennifer nedostala moc prostoru se předvést a působila zkrátka jako blondýna na vesmírné misi. Taky Chrise Pratta zatím nemám v podvědomí jako silného herce a výstup Laurence Fishburna byl lehce komický a až moc předvídatelný. První polovina byla na čtyři hvězdy, pak se to přesunulo do té klišovitější vody a z celého filmu jsem měla takový hodně studiový dojem. Autentičnost tomu podle mě chyběla a to je velká škoda, protože samotný nápad se jevil originálně. Musím konstatovat, že mě celá tato záležitost nechala nakonec silně chladnou.

Jsem zastáncem chytrých komedií se svěžím humorem, tím pádem mě Game Night neskutečně potěšila a probudila ve mně po dlouhé době upřímné nadšení. Vtipu je zde totiž tolik, že ho sotva poberete, ale hlavní je, že není vůbec vulgární. Námět sice čerpá už z mnoha viděných, jako například Hra s Michaelem Douglasem. Servíruje ho ale neotřelým způsobem, navíc díky postavám, které mají každá nějaký charakteristický znak, se příběh udržuje v neustálém tempu. O skvělou vedlejší postavu se také postaral Jesse Plemons se svým psíkem a mrtvou manželkou. Film je plný neočekávaných twistů a odkazů na slavné filmy, takže kdo nemá všeobecný přehled, mohl by se občas v dialozích trochu ztratit. Game Night bych tedy závěrem zhodnotila jako vkousnou, chytrou, svižnou a hlavně nadmíru zábavnou divokou jízdou, protože si nepamatuju, že by mě takhle bolely mimické svaly z toho jak jsem se pořád na plátno usmívala. Tenhle film si určitě seženu do své stálé komediální sbírky.

Na Winchester jsem se těšila, ale docela brzy se ukázalo, že to bude ten typ hororu, který nepatří mezi mé nejoblíbenější. Nedočkáte se tady totiž ničeho jiného, než jen velkého množství levných lekaček, "blouznění" hlavního hrdiny, návštěv ze záhrobí, které vypadají jako skuteční lidé a tím je to asi tak všechno. Helen Mirren jako hlavní tvář filmu působí draze, bohužel opak je pravdou. Tvůrci měli před sebou atraktivní námět, ale splácali ho z největšího hororového bláta. Prostředí mohlo být podle mého zobrazeno mnohem atraktivněji, protože se zde úplně nevyužil potenciál celého domu. Strašení tady prostě pro zkušené hororové diváky nefunguje a o nepříjemné momenty se postaral pouze malý Finn Scicluna-O'Prey. Odcházela jsem z kina se zklamáním, protože Winchester je další ukázkou nesnaživé levné duchařiny.

Inside Out mě trochu minulo účinkem. Námět super, velký potenciál, ale scénář trochu nevyužitý, předvídatelný. To samé můžu říct o samotném vizuálním zpracování. Řemeslně to na mě bylo překombinované, nemělo to řád. Abych nekritizovala jen negativně, mělo to vtipné i dojemné momenty, na rozdíl od mnoha jiných pixarových pohádek si z projekce odnese víc dospělý než dítě, protože se to snaží být jakousi opravdovou sondou do lidských emocí, což mě osobně nevadí. Pro rozšíření obzorů proč ne, ale znám lepší animovaný kumšt.

Joon-ho Bong má zkrátka osobitý styl, který nemůže sednout každému. Po nedávné ujeté Okje jsem se do Snowpierceru pustila jako do jednoho z dlouhodobých restů. Příběhově je to trochu nuda, ale občas to rádo změní žánr a překvapí vizuálem jednotlivých vagonů. Mám ráda tyhle filmy, které se odehrávají v uzevřeném prostoru, zvlášť v takovém jako je vlak. Barrandovské inteiéry musím pochválit, za to exteriéry a záběry na vlak byly jako pěst na oko. Tilda Swinton opět září v kontroverzní a odpudivé roli, protože to už je prostě její úděl. Brutalita, bojové scény a brodění se na začátek vlaku přes různé společenské vrstvy, sem tam nějaké to filozofování bylo jedno z těch potěšujících věcí. To samé platí i o notném množství českých účastníků na tomto projektu, protože polovina titulků je plná pouze českých jmen. Nicméně jako kultovku tento snímek necítím, z nějakého důvodu jsem nedostala prostě ten stoprocentní zážitek, nýbrž jen zajímavou oddychovku.

Příjemná sci-fi komedie se zajímavým námětem a kvalitními herci, které ale postupem stopáže klesá kvalita. Bohužel se film zabývá více řešením environmentální tématiky než životy jednotlivých postav, což mohlo pomoct k větší humornosti. Projekci jsem si sice docela užila, nicméně jediná věc, která mi zůstane dlouho v paměti bude asi jen proces zmenšování. Matt Damon byl ale úžasný a Christoph Waltz jakbysmet. Není ale divu, že návštěvnost Downsizing byla v kinech skoro mizivá, je to prostě ten typ filmu, který hodně rychle vyšumí.

Pro mě vcelku očekávaná maličkost, jejíž první scéna se brutalitou na dětech téměř vyrovnala té slavné z nedávného IT. Kvalitativně je tento snímek na dobré úrovni, pouze co se týče postav a jejich logického jednání musím být značně kritická. Tolik logických kiksů a nesmyslných myšlenkových pochodů jsem snad ještě neviděla. Atmosfericky to byl tak průměr a záporák mě také nechal docela chladnou. Bylo dost na škodu, že jsme ho tam měli pořád jako na talíři a že nezůstal trošku v pozadí. Vypilovat tomu scénář a dát tam chytré postavy s kouskem duše, byla by to nadprůměrně kvalitní podívaná, protože nuda skoro nehrozila.

Od Barryho Seala jsem nic moc ani čekat nemohla, protože to prostě není můj styl. Divoká kamera, reality show vizuál, zběsilý střiih a kraťoučké scény, navíc ještě k tomu téma, které mě až tak úplně nepohltilo. Každopádně je to film pro většinu, má to rychlý spád, humor, s ničím se to nesere, hlášky lítaj, žádné drama, čirá zábava a v čele všemocný Cruise. Na mě trošičku zmatené a zběsilé, proto volím střední cestu.

Po dlouhé době zase silně atmosferický britský kousek s postavami, se kterými lze soucítit. Hustota rumunských lesů prostě vybízí k tomuto tématu. Děj navíc není možné vůbec předvídat, protože se scénář tak trochu vymyká klasickým hororovým konvencím. Pointa sice může připomínat pár starších snímků na podobné téma, nicméně závěr je docela slušný mindfuck, který srší kreativitou a explicitností. Sami si posuďte, jestli je to na škodu či ne. Já dávám čtyři, protože chvíli tam něco chybělo, potom zase přebývalo.