Lesní rituál

Má to skvelo nasnímané lesy, drevené oltáre, runy, idoly a úžasné monštrum, ale postavy sú mizerne napísané, tie akože hlboké motivácie (a snové pasáže) sú smiešne a hrdinovia sa správajú ako banda retardov, že prvá polhodina je pre ich nelogické správanie až neznesiteľná. Ale na druhej strane okultných pohanských hororov nikdy nie je dosť a The Ritual je solídny zástupca žánru. (30.04.2018)

90% stopáže hodne minimalistický horor, pracujúci hlavne so zvukom. Strašidelný les, čarodejníctvo a pradávny démon, ktorého skrývanie podnecuje divákov strach a fantáziu. Zimomriavkové dobrodružstvo pre tých, ktorí ho radi opakovane (tentoraz si spomeniete na Blair Witch Project aj Predátora). [Sitges FF] (08.10.2017)

Začne to jako schopná parafráze na Blair Witch, přejde to v takové podivné severské fantasy Troll a skončí to jako béčková komedie od Asylum. Atmosféra mě úplně minula, herci mě neskutečně srali a jediné hezké plus byla ta epesní tečka do xichtu té bábě. Nápad slušný. místy s náznakem dobrého režijního řemesla do budoucna, ale jinak neukočírované, nepromyšlené a zapomenutí hodné. 55%, (20.02.2018)

Čtyřlístek krajně nesympatických anglických chlápků, babsky užvaněných srábků z kanclu, na výšlapu po kopcích severního Švédska. Fakt hustý dobrodrůžo - les plný průseků a pařezů, kde se mimo záběry kamery nejspíš nacházejí i informační tabule, turistické značky a odpaďáky, zatímco divák má věřit tomu, že se jedná o jakousi životu nebezpečnou a nepřátelskou divočinu zasvěcenou pohanským kultům prastarých bohů. Typická šablona pro lidi z města, kteří tráví dovolené v hotelech a divoká příroda jsou pro ně hory à la Krkonoše. Od prvních chvilek jsem toužil vidět tyhle panáky nějak brutálně zmasakrované, z kůže stažené, na kůly naražené, za živa pojídané, nebo tak něco. Není tedy divu, že mě tenhle poněkud nedomrlý čarodějnický horrůrek nijak výrazně neuspokojil. Dokud se příběh tváří jako variace na Blair Witch, dokud je Zlo neurčité, neviditelné, metafyzicky tajemné, představy vzbuzující, jde to. Ale od zjevení se partičky vidláků až po notně pitomý závěr, je s atmosférou šmytec. Průměrný a snadno zapomenutelný večerníček před spaním. (07.02.2018)

Bojlerový poplach! Když se čtveřice oslizlých traumatizovaných velkobritských obstarožních otyloňů vypraví na funivou túru severním Švédskem, může z toho být buď tklivé přežívací drama dle skutečných událostí o tom, jak je jednoho po druhém sklátí infarkty při urputném drápání se na 690 metrů vysokou velehoru jménem Kuormakka, nebo skorohoror o tom, jak je jednoho po druhém prostě něco sežere. Toto je ten druhý případ, v němž to nejdříve vypadá, že se ty otylé výletníky v solidní atmosféře syrových kulis severní Skandinávie snaží unyle a plagiátrosky jednoho po druhém sežrat Záhada Härkärvaarské čarodejnice, tudíž se při otravných, rušivých haluškách ve vrčícím nočním lese málem umlátí hlavama o stromy, přičemž se ti pičusové chovají jako hysterické blondýny, co zabloudily v šopinpárku a nemohou najít nehtové studio. Pak však přijde ta relativně zajímavější polovina, ve níž vyjde najevo, že je nezkouší vybubat jen pár hrozivých větví, slaměný panák a vykuchaný Tedybér, nýbrž nefalšovaný lidožravý potrat germánské mykologie, vzniklý když tenkrát Lokki zahýbal Sigyn a šukal skot. Ten sice chrchlá runy solidně démonickým barytonem, nicméně na pohled je to takový trapný parohatý krávoid, strašidelný asi jako Satanklauzův sob Rudolf, co se na chůdách vydal na maškarní bál Kokakoly převlečený za žirafu. A to je trochu škoda, protože kdyby spatlali méně směšnou obludu, přidali kečupu a ubrali houbiček, byl by to rozhodně nadprůměrný spektákl. (14.02.2018)