Matty

V životě musíme často řešit různá dilemata, třeba ohledně filmů, potažmo jejich hodnocení. Vím, že Dvě Angličanky by z objektivního hlediska zasloužily čtyři, možná pět hvězdiček. Byly v nich scény, při kterých jsem slyšel vlastní dech, i scény, při kterých jsem dech zcela zatajil. Minimálně prvních dvacet minut jsem si opravdu užíval Truffautův um využívat nenápadně a přitom tak působivě sofistikované filmové řeči. Dokázal jsem ocenit přítomnost sebeironie pramenící z vypravěčova komentáře, jenž veškeré dění vtipně glosoval. Postupně mě však film začal utvrzovat v tom, že krom pěkné režie a komentáře nemá co nabídnout, nebo spíše že nedokáže nabídnout nic jiného, než nabídlo množství předešlých adaptací historických románů. Claude má rád Muriel, Muriel nemá ráda Claudea, Claude nemá rád Muriel, Muriel má ráda Claudea, Claude má rád Annu, Anna má ráda Claudea, ale ne na dlouho – tohle jako náplň dvouhodinového dramatu? Hodnotit srdcem, hodnotit hlavou? Shrňme si fakta: Režie OK, i když dost odměřená, herci velice dobří, i když některé – knihou příliš poznamenané – věty vyslovovali jen s obtížemi, kamera solidní, hudba minimální, nuda maximální. Co s tím? Co s tím jenom udělat? Dát tomu jen tak, pro potěchu oka, ty čtyři hvězdičky, nebo být upřímný a tedy nemilosrdný? Zvolím střední cestu. 60% Zajímavé komentáře: DaViD´82, liborek_, sportovec, GintrWinkr

První a hned nejlepší americký Hitchcockův film. Santa Rosa je průměrné americké městečko plné průměrných amerických rodin. Děj se točí kolem jedné z nich. Je obdivuhodné jak dlouho nás Hitchcock drží v blažené nevědomosti, jak důmyslně vydává věci vzbuzující pochybnosti za věci zcela všední a nehodné naší pozornosti. Když pomineme několik – o ničem nevypovídajících – napjatých okamžiků, teprve scéna v knihovně zhruba po hodině filmu vykládá podstatnou část karet na stůl. Pochopitelně celou dobu tušíme, kdo není nevinný, jenže nač si kazit zážitek. Doporučuji přistoupit na mistrova pravidla a nechat se pohltit precizně vystavěným dramatem, které je o to vypjatější, že se celé odehrává pouze mezi dvěmi osobami (stejných jmen). Ani stín podezření (v originálu logičtější Stín podezření) je v prvé řadě rodinným dramatem a až poté detektivkou a thrillerem. Na zmíněné „průměrné americké rodině“ lze vysledovat Hitchův zvrácený smysl pro humor. Nihilistická dcerka Anna má pro všechno ty správné argumenty. Otec Joe se svým kolegou rád rozebírá různé způsoby vražd. Úmyslně jsem nezmínil Charlie – sužovanou zpočátku depresemi a zoufale vyhlížející příjezd svého milovaného strýčka. Právě ona symbolizuje čistou a kapku naivní duši, která pod tíhou okolností radikálně změní svůj pohled na svět. Symbol mládí a nadšení, jenž po konfrontaci s krutostí ztratí veškeré ideály. Skrze ní je v závěru hmatatelný skepticismus celého snímku. 85% Zajímavé komentáře: Radko, Ruut

Rozjezd je skvělý – hrdina postupně objevuje všechny výhody nově nabitých možností, vtip střídá vtip. Asi po hodině se začne do popředí dostávat morální poselství díla, vtípky jdou stranou, ale pořád je to komedie. Ke konci, když už se zdá, že Klik bude jedinou americkou komedií bez happy endu, to přijde – pointa. Po ní je těžké brát dosavadní děj vážně, on v podstatě jako by ani nebyl („dáreček“ v samém závěru byl tím nejzoufalejším možným scénáristickým krokem). Buď zavrhnete komplet celý film, nebo jenom jeho posledních třicet minut. Kdyby pod vším tím moralizováním prosvitla alespoň malá snaha o přidrzlé rebelantství ve stylu Frat Packu…, ba ne, některým Amíkům do hlavy nikdy nevtlučete, že se z komedií nepotřebujeme stále znovu a znovu dozvídat o důležitosti rodiny a malichernosti všeho ostatního. Pravda, poselství je nám do hlav tlučeno s nebývalou intenzitou, ale brát jej vážně? Brát vážně film se scénou přímé konfrontace Sandlerova pozadí s tváří Davida Hasselhoffa? Adam Sandler v existenciálním dramatu? Sorry, ale tohle já nebaštím. Buď komedie nebo drama, a když už obojí, pak skloubeno méně násilnou formou. Scénář je nabit zábavnými momenty – od těch jakž takž sofistikovaných až k těm zcela prvoplánovým (ač musím přiznat, že velká plyšová kačena obskákaná postupně všemi vořechy, mě pobavila). Jelikož nejde primárně o rodinný produkt, vyskytne se sem tam i nějaký necenzurovaný vtípek („making of“). Fajn dojem podporuje rovněž herecké obsazení (Sandler skoro hraje, Walken opět šíleně exhibuje, Kate Beckinsale prostě je), jen škoda toho konce. 70% Zajímavé komentáře: Lateef, baruss, wipeout, PogoJoe

„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi.Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. (…) Na konci toho všeho pěkně zplesnivět. Pochcávat se v ubohym domku a bejt jenom na obtíž sobeckejm, zmrvenejm spratkům, který jsi splodil, aby tě nahradili.“ Tohle není způsob života charakteristický pro Marka Rentona. Mark Renton má heroin, a kdo má víc? Dáte si šleha ráno, odpoledne, večer a den vám uteče ani nevíte jak. Mark Renton není dobrý člověk. Je to feťák, který se stále víc propadá do svého soukromého drogového pekla. Doslova se topí ve vlastních sračkách. ___ Trainspotting je filmem s neskutečnou energií od začátku do konce, při jehož sledování budete podobně jako protagonista pociťovat střídavě euforie a zhnusení. Boyle má obě polohy vyprávění plně pod kontrolou a moc nehrozí, že byste se smáli na nesprávných místech a užívali si scény, z nichž by vám mělo být zle. K vedení našich emocí si přitom nemusí pomáhat ani Rentonovým komentářem, který - což je poměrně vzácné - plní z větší části jiné funkce než vysvětlování toho, co vidíme. Mnoho jiných filmů na knižní mimoobrazový komentář dojelo, ale Rentonův vnitřní monolog je natolik vybroušený a pronášený s natolik neodolatelným McGregorovým akcentem, že filmu naopak pomáhá a průběžně akceleruje jeho tempo. Pro svůj příliš snaživý důraz na efekt dnes film jako takový trochu zestárl, což neplatí o některých nesmrtelných dialozích (- Jak se jmenuješ? - Diana - Kam jdeš Diano? - Domů – Kde to je? - To je tam, kde žiju), ale pořád jde o neuvěřitelnou jízdu a nekompromisní (protože průhledně nemoralizující) generační manifest a jsem docela zvědav, kam se životy Rentona, Begbieho, Chcípáka a Spuda posunou v připravovaném pokračování. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Winnfield, Niktorius, husoko, ANTI-frog

Dobrodružná válečná komedie, která se sice drží zajetých kolejí (není těžké odhadnout, jakým směrem se bude příběh vyvíjet), ale díky několika velice vtipným nápadům a díky Belmondovu charismatu uteče, ani se nenadějete. K nejlepším momentům patří bezesporu nevědomé zavítání židovské rodinky do Hitlerova sídla, obdivuhodné jsou rovněž některé Belmondovy kaskadérské kousky, při nichž jistojistě nebyl suplován kaskadérem. Pokud vám nevadí další vykreslení Hitlera jako imbecilního šaška (vždyť je to komedie) a chcete se jenom bavit, pravděpodobně s tímto filmem, stejně jako já, nebudete mít žádný problém. 80% Apendix: Vím, že to víte, ale pro ty kteří si toho nevšimli – český název je vlastně voláním o pomoc: „es-o-es“.

Další zdařilá parodie hollywoodského trháku, škoda, že ještě nikoho nenapadlo je všechny sestříhat do jediného celovečerního filmu.

Tak trochu dementní parodie na Úkryt s Jodie Fosterovou, ale právě dementnost mám na věcech z produkce MTV nejradši.

Jak bych při čtení Konfucia poslouchal Metallicu. 70% Zajímavé komentáře: Aiax, Gann, ScarPoul

Série skečů odkazujících k situacím z každodenního života, avšak dovedeným do extrémů (hned první scénka mi připomněla pár krušných chvilek strávených před televizí :). Hlavním strůjcem a moderátorem celého pořadu je John Cleese, v jednotlivých skečích se pak objevují také Graham Chapman a Michael Palin. Takže lze mluvit o společném díle tří ze šesti pozdějších členů Monty Pythonů. Některé ze skečů si jistě budete pamatovat v poupravené podobě z Létajícího cirkusu, některé jsou výsadou pouze tohoto pořadu. Kromě těch opravdu zábavných (dva piloti bavící se na účet pasažérů, pohovor pro přijetí do zaměstnání), je zde také pár slabších kusů (zbytečně dlouhých, nebo snažících se těžit vtip z toho, v čem není), ale pokud hledáte zaručený způsob jak někoho rozčílit, neznám lepší instruktážní video.

Už dlouho se nestalo, že by nějaký český film svými kvalitami předčil má očekávání. Je pravda, že v případě Románu pro ženy nelze hovořit o očekáváních nikterak velikých, ale příjemnou romantickou komedii, která rychle uteče a bude v ní minimum české trapnosti, jsem nečekal. Musíte se jenom přenést přes skutečnost pravící: „Román pro ženy je žánrovým filmem“. Nečekejte tedy řešení těžkých morálních dilemat, nečekejte odpovědi na otázky o smyslu života, nečekejte nic hlubšího, nic u čeho je třeba příliš (ba vůbec) přemýšlet. Zprvu mě na filmu sice iritovaly některé detaily – "světovost" jmen postav (Laura, Oliver, Ricky), Lauřin pražský dialekt (tzn. hlas dabérky Vladimíry Černé) a vůbec, celý nápad s retrospektivním vyprávěním v kadeřnictví – , ale brzy jsem si uvědomil, co se od podobného filmu čeká – pasivní sledování a bavení se. Vtipů zde není příliš (pobavil mě všehovšudy „Honza Svěrák“), ani erotiky ne, nicméně jsou zde, čímž Román splňuje základní požadavky na komerčně úspěšný film. V tomto filmu není nic vyloženě nepovedeného, nic excelentního, je jako laciný, avšak pronikavý parfém. Jistě, scénář je hloupoučký až na hranici debility (celou dobu jsem naivně věřil, že název je myšlen ironicky), ale zrovna u romantických komedií mi tohle vůbec nevadí. Prostě zábava na jeden večer a brzké zapomenutí, nic, vůbec nic víc. 55% Zajímavé komentáře: Isherwood, Oskar, Brouk, EdaS, novoten, anais, Jakubisko, Kapybara, LarryW, Bilky