Matty

Jak lze brát vážně kriminálku, jejíž hlavní hrdina disponuje bezmála supermanovskými schopnostmi? Ze všech potyček vyvázne bez škrábnutí, všechny padouchy dožene levou zadní, na ulici okouzlí svou muskulaturou každou děvu lehčích mravů a ani přeložení do policejního oddělení zabývajícího se výhradně pasáky, feťáky a různými perverzáky nezbrzdí jeho štvavý hon za zákeřným narkobaronem. Dobrodruh by se chtěl podobat Francouzské spojce (obzvlášť jejímu druhému – narkomanskému – dílu), ale když se po jejím vzoru snaží působit realisticky, je spíše trapně bezzubý. Kromě „zaručeně“ nechutných, tím pádem směšných scén typu „návštěva gay klubu plného úchyláků v latexu“ (stojí za porovnání s podobnou scénou ve Zvráceném Gaspara Noého), podráží filmu nohy zmatený scénář. Zmatený stejně jako Belmondova postava, která si nejdřív vyřídí několik – s hlavním dějem nesouvisejících – bokovek, aby potom náhle a bez přílišných okolků splnila hlavní cíl svého pachtění. Skutečně jsme na to museli čekat sto minut? Nepříliš nápaditá je bohužel rovněž hudba Ennia Morriconeho, opakujícího stále stejný, brzy iritující motiv. 50%

Jestli si Claude Berri potřeboval řešit manželskou krizi skrze filmové médium, pak alespoň mohl natočit vtipnou, divácky vstřícnou komedii. Pro příště bych mu každopádně doporučil raději navštívit odborníky. 40%

Dante Hicks pracuje jako prodavač v jedné malé samoobsluze. Nedá se říct, že by ho tato práce nějak vnitřně naplňovala, vlastně jí nenávidí. Nenávidí ji obzvlášť v ty dny, kdy mu znemožní zahrát si s kámoši in-line hokej. Zdá se, že tohle bude jeden z těch dnů. Ale možná taky ne, možná si dnes hokej přeci jen zahraje, možná si urovná vztahy se svou bejvalkou, zúčastní se pohřbu, stane se terčem zfanatizovaných kuřáků a zaručeně bude vést hromadu duchaplných dialogů s Randalem – týpkem ze sousedící videopůjčovny a svým nejlepším kámošem. Kevin Smith je kultovním režisérem. Pochopitelně se jim nestal okamžitě – černobílé komedie s ultranízkým rozpočtem si hledají fanoušky jen pozvolna. V Mladých mužích za pultem není žádná akce, žádný dramatický oblouk směřující odněkud někam – parta flákačů jenom mluví a mluví a mluví. Avšak často pronášejí věty natolik vulgární a přitom natolik sofistikované, že i ten největší suchar musí vyloudit alespoň mikroúsměv. Kde na podobné perly Smith chodí? Jak vůbec může někoho napadnout napsat otevřený dialog o chlápkovi, který si zlomil krk ve snaze o orální sebeuspokojení? Celý film kmitá kdesi mezi „tvrdou realitou špinavých amerických ulic a lidí jimi poznamenanými“ a dokonale nevážnou komiksovou nadsázkou, nicméně vše je obestřeno tak hustým oparem (asi marihuanovým), že vám ani nepřijde zvláštní, když si Randal ke zhlédnutí přinese hermafroditní porno. Mladí muži za pultem jsou dílem kultovním a popkulturním, kapku bizarním a rozhodně ďábelsky zábavným. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Renton, mm13

Režijně mnohem sevřenější než Můj otec a ostatní muži. Sedláčková jakoby znovu nabyla dočasně ztracené režisérské zručnosti, předvádí několik moc pěkných nápadů a rozhodně nenudí. Co však (zvlášť v posledních minutách) nudí velice je scénář – sice se nesnaží řešit žádná velká témata, ale ty malé milostné hry a hříčky působí již tak omšele a nenápaditě, že vám asi brzy dojde, kam bude příběh směřovat – rozhodně ne do nějak závratných výšin. Také jsem úplně nepochopil, co se událo od Renatina návratu na konci Mého otce – proč se teď vracela, jakoby poprvé a kdy se celý film vlastně odehrával? V roce 1994? V roce 1999? V současnosti? Opět skvělí jsou herci – zvlášť Táňa Vilhelmová a ve své malé roličce také Ivan Trojan, jen do role českého šlechtice mi moc neseděl „humpolácký“ Roden (sorry, Karle). 75%

Ve své době jistě dosti kontroverzní komedie, ač asi ne tolik ve Francii a Itálii jako v jiných státech (třeba ve Státech). Jen jsem měl dojem, že se tvůrci příliš spoléhali na pitvoření afektovaných homosexuálních figurek, které ve skutečnosti nebylo ani trochu vtipné. Celý film směřuje ke konfrontaci mrzoutského ministra uctívajícího konzervativní morální zásady s rodinkou s ne zcela vyjasněnými otázkami sexuální orientace, bohužel osmdesátiminutové čekání na ohňostroj vtipu upozadnilo samotný střet. Co si naopak zaslouží vyzdvihnout jsou přesné herecké výkony, ucházející kamera a odvážný přístup ke zvolenému tématu. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, bloom

Svým způsobem jedinečný dokument o (ne)dodržování lidských práv v bangkokské věznici. Štáb BBC se jako vůbec první dostal (legálně) s kamerou za zdi tohoto rozsáhlého vězeňského komplexu skýtajícího dočasný, nebo doživotní domov pro vrahy, znásilňovače, drogové dealery i lidi, kteří jsou zcela nevinní (v každé věznici se pár takových najde). Opomenut není morální pohled na danou problematiku. Doživotí za pašování extáze? Čili za zločin, který nikoho nestál život a je věcí diskuze, zda-li by někoho život stál? Být Američanem nejspíš se z toho vysekáte velmi snadno, ale vyhlídly Britů nejsou zdaleka tak nadějné. Osobně nejsem proti trestu smrti pouze ve výjimečných případech mnohonásobných vražd – a oč je horší kšeftování s drogami než obchody se zbraněmi, alkoholem a tabákem? Neměl by být trestán spíš vrah, nežli obchodník? Bezesporu zajímavé téma do diskuze, kterou tento dokumentární film kapku oživuje.

Ivan Vojnár sebral kameru a jal se otravovat obyvatelstvo do pražských ulic. Jeho všetečné otázky reflektují myšlenkové rozpoložení soudobé české společnosti. Ano, jenom na relativně malém vzorku populace, ale vzorku velmi rozmanitém. Přes jistou násilnost čitelnou v uměle vyvolané diskuzi studentů Filozofické fakulty a přes náznaky citového vyděračství ve střídání záběrů na malé děti a umírající starce, se jedná o velmi pozoruhodný projekt, který by se ani nemusel snažit o filosofický přesah, aby mu byla věnována patřičná pozornost.

Průzračně čistý film. Na konci jsem oněměl. 100% Zajímavé komentáře: Jossie, kiddo, Radko, Martyr, wipeout

V životě musíme často řešit různá dilemata, třeba ohledně filmů, potažmo jejich hodnocení. Vím, že Dvě Angličanky by z objektivního hlediska zasloužily čtyři, možná pět hvězdiček. Byly v nich scény, při kterých jsem slyšel vlastní dech, i scény, při kterých jsem dech zcela zatajil. Minimálně prvních dvacet minut jsem si opravdu užíval Truffautův um využívat nenápadně a přitom tak působivě sofistikované filmové řeči. Dokázal jsem ocenit přítomnost sebeironie pramenící z vypravěčova komentáře, jenž veškeré dění vtipně glosoval. Postupně mě však film začal utvrzovat v tom, že krom pěkné režie a komentáře nemá co nabídnout, nebo spíše že nedokáže nabídnout nic jiného, než nabídlo množství předešlých adaptací historických románů. Claude má rád Muriel, Muriel nemá ráda Claudea, Claude nemá rád Muriel, Muriel má ráda Claudea, Claude má rád Annu, Anna má ráda Claudea, ale ne na dlouho – tohle jako náplň dvouhodinového dramatu? Hodnotit srdcem, hodnotit hlavou? Shrňme si fakta: Režie OK, i když dost odměřená, herci velice dobří, i když některé – knihou příliš poznamenané – věty vyslovovali jen s obtížemi, kamera solidní, hudba minimální, nuda maximální. Co s tím? Co s tím jenom udělat? Dát tomu jen tak, pro potěchu oka, ty čtyři hvězdičky, nebo být upřímný a tedy nemilosrdný? Zvolím střední cestu. 60% Zajímavé komentáře: DaViD´82, liborek_, sportovec, GintrWinkr

První a hned nejlepší americký Hitchcockův film. Santa Rosa je průměrné americké městečko plné průměrných amerických rodin. Děj se točí kolem jedné z nich. Je obdivuhodné jak dlouho nás Hitchcock drží v blažené nevědomosti, jak důmyslně vydává věci vzbuzující pochybnosti za věci zcela všední a nehodné naší pozornosti. Když pomineme několik – o ničem nevypovídajících – napjatých okamžiků, teprve scéna v knihovně zhruba po hodině filmu vykládá podstatnou část karet na stůl. Pochopitelně celou dobu tušíme, kdo není nevinný, jenže nač si kazit zážitek. Doporučuji přistoupit na mistrova pravidla a nechat se pohltit precizně vystavěným dramatem, které je o to vypjatější, že se celé odehrává pouze mezi dvěmi osobami (stejných jmen). Ani stín podezření (v originálu logičtější Stín podezření) je v prvé řadě rodinným dramatem a až poté detektivkou a thrillerem. Na zmíněné „průměrné americké rodině“ lze vysledovat Hitchův zvrácený smysl pro humor. Nihilistická dcerka Anna má pro všechno ty správné argumenty. Otec Joe se svým kolegou rád rozebírá různé způsoby vražd. Úmyslně jsem nezmínil Charlie – sužovanou zpočátku depresemi a zoufale vyhlížející příjezd svého milovaného strýčka. Právě ona symbolizuje čistou a kapku naivní duši, která pod tíhou okolností radikálně změní svůj pohled na svět. Symbol mládí a nadšení, jenž po konfrontaci s krutostí ztratí veškeré ideály. Skrze ní je v závěru hmatatelný skepticismus celého snímku. 85% Zajímavé komentáře: Radko, Ruut