Matty

Je to jako potkat po dvanácti letech své kámoše ze střední. Randal ani Dante se za ty roky příliš nezměnili, snad jen trošku přibrali na váze a změnili práci. Místo ve Quick Stopu teď urážejí zákazníky v Moobyho fast foodu. Smith si skutečně nebere servítky – jde tvrdě do židů, křesťanů, černochů a film tak ještě víc než první díl připomíná hranou verzi South Parku. Ale i přes stále stejně vulgární témata diskuzí bude tento den jiný – bude to den, kdy oba „mladí muži zpoza pultu“ konečně dospějí. Dante konečně našel dívku svého srdce (krapet afektovanou, ale jinak fajn) a plánuje odjet za lepšími zítřky do Kalifornie. Jenže co si bez svého nejlepšího kámoše počne Randal? A co pohledná šéfová Moobyho Becky – zůstane taky na ocet? Obavy, že Kevin Smith s vyšším rozpočtem a egem natočí planou, hollywoodskou romantickou komedii, se ukázaly být zcela zbytečnými. Clerks 2 již sice nejsou černobílí a místy je až příliš patrné, že je natočil dospělý otec od rodiny, ze své vtipnosti však ztratili pramálo, zamrzí pouze hojnější výskyt „a teď se směj“ vtipů. K vrcholným momentům patří debata mezi fanouškem Star Wars a fanoušky Pána prstenů a scéna, kdy jsou hlavní hrdinové svědky „mezidruhové erotiky“. Ale pochopitelně je toho víc. Clerks 2 jsou více o hercích, o jejich výkonech, o vnitřních proměnách jejich charakterů – což nemusí být vždy ku prospěchu věci. Zvláště dialogy mezi Dantem a Becky postrádají smithovskou břitkost a působí příliš konvenčně. Závěrečné, opatrné, leč příliš dlouhé balancování mezi sentimentalitou a patosem pak zachraňuje hlavně přítomnost Jaye a Mlčenlivého Boba – žádnou scénu s těmito týpky prostě nelze brát vážně. Druhý díl není ani lepší ani horší než první, pokud však patříte k natolik nadšeným fanouškům Kevina Smithe jako diváci v Cannes (osmiminutový aplaus nenásleduje po kdejakém filmu), budete opět řvát smíchem a radostí. 85% Zajímavé komentáře: Natascha, Triple H, Honza dAve

Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout

Jak lze brát vážně kriminálku, jejíž hlavní hrdina disponuje bezmála supermanovskými schopnostmi? Ze všech potyček vyvázne bez škrábnutí, všechny padouchy dožene levou zadní, na ulici okouzlí svou muskulaturou každou děvu lehčích mravů a ani přeložení do policejního oddělení zabývajícího se výhradně pasáky, feťáky a různými perverzáky nezbrzdí jeho štvavý hon za zákeřným narkobaronem. Dobrodruh by se chtěl podobat Francouzské spojce (obzvlášť jejímu druhému – narkomanskému – dílu), ale když se po jejím vzoru snaží působit realisticky, je spíše trapně bezzubý. Kromě „zaručeně“ nechutných, tím pádem směšných scén typu „návštěva gay klubu plného úchyláků v latexu“ (stojí za porovnání s podobnou scénou ve Zvráceném Gaspara Noého), podráží filmu nohy zmatený scénář. Zmatený stejně jako Belmondova postava, která si nejdřív vyřídí několik – s hlavním dějem nesouvisejících – bokovek, aby potom náhle a bez přílišných okolků splnila hlavní cíl svého pachtění. Skutečně jsme na to museli čekat sto minut? Nepříliš nápaditá je bohužel rovněž hudba Ennia Morriconeho, opakujícího stále stejný, brzy iritující motiv. 50%

Jestli si Claude Berri potřeboval řešit manželskou krizi skrze filmové médium, pak alespoň mohl natočit vtipnou, divácky vstřícnou komedii. Pro příště bych mu každopádně doporučil raději navštívit odborníky. 40%

Dante Hicks pracuje jako prodavač v jedné malé samoobsluze. Nedá se říct, že by ho tato práce nějak vnitřně naplňovala, vlastně jí nenávidí. Nenávidí ji obzvlášť v ty dny, kdy mu znemožní zahrát si s kámoši in-line hokej. Zdá se, že tohle bude jeden z těch dnů. Ale možná taky ne, možná si dnes hokej přeci jen zahraje, možná si urovná vztahy se svou bejvalkou, zúčastní se pohřbu, stane se terčem zfanatizovaných kuřáků a zaručeně bude vést hromadu duchaplných dialogů s Randalem – týpkem ze sousedící videopůjčovny a svým nejlepším kámošem. Kevin Smith je kultovním režisérem. Pochopitelně se jim nestal okamžitě – černobílé komedie s ultranízkým rozpočtem si hledají fanoušky jen pozvolna. V Mladých mužích za pultem není žádná akce, žádný dramatický oblouk směřující odněkud někam – parta flákačů jenom mluví a mluví a mluví. Avšak často pronášejí věty natolik vulgární a přitom natolik sofistikované, že i ten největší suchar musí vyloudit alespoň mikroúsměv. Kde na podobné perly Smith chodí? Jak vůbec může někoho napadnout napsat otevřený dialog o chlápkovi, který si zlomil krk ve snaze o orální sebeuspokojení? Celý film kmitá kdesi mezi „tvrdou realitou špinavých amerických ulic a lidí jimi poznamenanými“ a dokonale nevážnou komiksovou nadsázkou, nicméně vše je obestřeno tak hustým oparem (asi marihuanovým), že vám ani nepřijde zvláštní, když si Randal ke zhlédnutí přinese hermafroditní porno. Mladí muži za pultem jsou dílem kultovním a popkulturním, kapku bizarním a rozhodně ďábelsky zábavným. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Renton, mm13

Režijně mnohem sevřenější než Můj otec a ostatní muži. Sedláčková jakoby znovu nabyla dočasně ztracené režisérské zručnosti, předvádí několik moc pěkných nápadů a rozhodně nenudí. Co však (zvlášť v posledních minutách) nudí velice je scénář – sice se nesnaží řešit žádná velká témata, ale ty malé milostné hry a hříčky působí již tak omšele a nenápaditě, že vám asi brzy dojde, kam bude příběh směřovat – rozhodně ne do nějak závratných výšin. Také jsem úplně nepochopil, co se událo od Renatina návratu na konci Mého otce – proč se teď vracela, jakoby poprvé a kdy se celý film vlastně odehrával? V roce 1994? V roce 1999? V současnosti? Opět skvělí jsou herci – zvlášť Táňa Vilhelmová a ve své malé roličce také Ivan Trojan, jen do role českého šlechtice mi moc neseděl „humpolácký“ Roden (sorry, Karle). 75%

Ve své době jistě dosti kontroverzní komedie, ač asi ne tolik ve Francii a Itálii jako v jiných státech (třeba ve Státech). Jen jsem měl dojem, že se tvůrci příliš spoléhali na pitvoření afektovaných homosexuálních figurek, které ve skutečnosti nebylo ani trochu vtipné. Celý film směřuje ke konfrontaci mrzoutského ministra uctívajícího konzervativní morální zásady s rodinkou s ne zcela vyjasněnými otázkami sexuální orientace, bohužel osmdesátiminutové čekání na ohňostroj vtipu upozadnilo samotný střet. Co si naopak zaslouží vyzdvihnout jsou přesné herecké výkony, ucházející kamera a odvážný přístup ke zvolenému tématu. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, bloom

Svým způsobem jedinečný dokument o (ne)dodržování lidských práv v bangkokské věznici. Štáb BBC se jako vůbec první dostal (legálně) s kamerou za zdi tohoto rozsáhlého vězeňského komplexu skýtajícího dočasný, nebo doživotní domov pro vrahy, znásilňovače, drogové dealery i lidi, kteří jsou zcela nevinní (v každé věznici se pár takových najde). Opomenut není morální pohled na danou problematiku. Doživotí za pašování extáze? Čili za zločin, který nikoho nestál život a je věcí diskuze, zda-li by někoho život stál? Být Američanem nejspíš se z toho vysekáte velmi snadno, ale vyhlídly Britů nejsou zdaleka tak nadějné. Osobně nejsem proti trestu smrti pouze ve výjimečných případech mnohonásobných vražd – a oč je horší kšeftování s drogami než obchody se zbraněmi, alkoholem a tabákem? Neměl by být trestán spíš vrah, nežli obchodník? Bezesporu zajímavé téma do diskuze, kterou tento dokumentární film kapku oživuje.

Ivan Vojnár sebral kameru a jal se otravovat obyvatelstvo do pražských ulic. Jeho všetečné otázky reflektují myšlenkové rozpoložení soudobé české společnosti. Ano, jenom na relativně malém vzorku populace, ale vzorku velmi rozmanitém. Přes jistou násilnost čitelnou v uměle vyvolané diskuzi studentů Filozofické fakulty a přes náznaky citového vyděračství ve střídání záběrů na malé děti a umírající starce, se jedná o velmi pozoruhodný projekt, který by se ani nemusel snažit o filosofický přesah, aby mu byla věnována patřičná pozornost.

Průzračně čistý film. Na konci jsem oněměl. 100% Zajímavé komentáře: Jossie, kiddo, Radko, Martyr, wipeout