verbal

PRO-BO-HA!!! Co zase všichni čicháte? Ať je to cokoliv, nepochybně to dýluje Gondry s Kaufmanem. A přitom jsem se tolik snažil! Fuckt! Nehrál jsem u toho Tetrisy, nepočítal hrboly v omítce, ani jednou jsem se nebyl vychcat a opravdu soustředěně jsem sledoval všechny ty vynikající herce, jak se potácejí od ničeho k ničemu v téhle téměř nesnesitelné sračce výstředního psychopata, jenž byl asi zamlada na skautském táboře vedeném sbormistrem Kulínským! A to nějaký ten šrám na duši určitě zanechá! Ano, i já se u toho smál, ale nebylo to tím vytříbeným syslem pro tumor, který se dá odhalit snad jen s kapesníkem napuštěným ředidlem. Bylo to proto, že asi ve čtyřicáté minutě mi přiletěla na obrazovku moucha a sedla trapně se pitvořícímu Wilišovi přímo na pleš! K po-pu-ká-ní! No, ještěže mi to všechno vynahradila ta téměř magická, tolik opěvovaná poetika a imaginace režiséra. Naposledy jsem takovéto čarokrásné pocity a plnění diváckých snů zažil, když jsem devadesát minut čuměl do ledničky a bez dechu sledoval, jak v ní mrzne hovězí. Akorát s tím alarmem na dveřích musím příště něco udělat, to pípání mi trochu kurvilo ten hluboký, artový zážitek!

Tak jsem se včera vyrovnal s indickým hororem. Musím přiznat, že jsem nejmíň pět let žádný neviděl. A předtím taky ne. No, co vám budu povídat. Paráda! Čumět hodinu a půl na to, jak nějaký slizký cigoš s podmalovanýma očima chodí po kanclech a má halušky, byla snad ještě větší zábava, než kdybych jen tak seděl, hleděl na zem a počítal léta na plovoucí podlaze. No, to jsem možná trochu přehnal, ale nevadí. Jen pro úplnost, v obýváku jich mám 28 567. Ale jinak to má všechno, co má správný kancelářský horor mít! Strašlivou kopírku, hrůzný clipchart, nervy drásající fax , monstrózní zasedačku, děsuplný automat na vodu a v neposlední řadě dokonce i příšerně strašidelná, managerská křesla!!! Napadlo mě, že bych si zítra po setmění vzal do háku kameru, spíchl tak tříhodinovou dvojku v hádéčku, protože tvůrci trestuhodně zapomněli například na úděsnou síťovou tiskárnu či terorizující projektor. Bude se to jmenovat Fired 2: Bored to death a pošlu to pak tomu Práhbhútanovi mailem v naději, že pojde nudou, abych se v budoucnu už nikdy nemusel na takovou pičovinu dívat. Trochu se ale bojím, aby to ve východním Padžábu nakonec nebyl šílený hit.

Woodyho pocta době, kdy Absinth tekl proudem a užvaněná dekadence se šířila jako syfylis Montmártrem. Všichni ti, co v přepatlané modré krychli s okem na prdeli nadšeně poznávají ony ladné křivky Piccasovy souložnice, co nechcípli nudou, když se vydali (už po několikáté!!) s Hemingwayovým dědkem unyle rybařit nebo se rozplývají nad pažvásty babochlapské, lesbické feministky s bobrem po pupek jménem Gertruda, romanticky jásají v pozadí s molovou harmonikou a chrchláním Edit Piaff. My, co nemáme v kapse ani ten jeden Frank a realisticky vidíme za tím vším ve své omezenosti i ty žluté hleny alkoholiků na Bulváru Saint-Michel, smrdící splašky a zvratky v Seině, Vítězný oblouk posraný holuby, psí hovna v Bouloňském lesíku, a co víme, že Marie Claire má minimálně kapavku, jsme od takových rádoby romantických, kýčovitých blafů naštěstí oproštěni.

Jako vždy skvělý, sladký, sexy Vincek předkládá podrobný manuál, jak v domácích podmínkách a bez jakýchkoliv pomůcek ze Zverimexu úspěšně odchovat v zajetí mládě vraha. Pouzí dva herci a pár ječících figurantek ukazují, že David neplýtval spermatem nadarmo a jeho zvrácené geny přežijí, i když nemají koule. Klidně mě Lynchujte, ale bylo to luxusní.

Pohádka o tom, jak slizký Eman MekŘehoř jezdil tak dlouho do Jemenu muškařit, až chytil za rybu Bluntovic Emilku. No, moc se mu nedivím, taky bych jejím směrem zběsile nahazoval, kdyby plavala kolem proti proudu a chtěla se třít! Romantická sračka je to řádná, nicméně musím ocenit, že jsem se za ty herce, Emana a scénaristu ani trochu nestyděl jako to obvykle dělám téměř u všech tématicky podobných hollywoodských zvěrstev poslední doby. Navíc mi Emilka opět restartla sexuální život a dostal jsem po dlouhé době zase chuť na svou pravou ruku! A jste li jeden z těch mlčenlivých týpků v gumákách a kapuci, co jsou schopni nechat se ve čtyři ráno po kolena ve vodě štípat do xichtu komáry, aby si sáhli na rybu, a co si vybírají dívky nikoliv podle vzhledu, nýbrž podle toho, jak mají tlusté hlísty, určitě si to pustíte znovu.

"Hajtla, pane faráři! Víte, že Bůh je v podstatě inoperabilní mozkový nádor?" Geniální hypotéza dotažená ad absurdum v elegantní konfrontaci dvou extrémistických protipólů. Takhle nějak by to znělo v ufonštině filmového teoretika. A já, jakožto blahoslavený, nenapravitelný romantik dodávám, že to bylo roztomilé pohlazení po penisu při večerním rozjímání nad Biblí u Hitlerova pomníčku.

Instruktážní videjko pro všechny ty zoufalé, přetažené matky, kterým na pacifikaci zlobivého fakana nestačí ono obvyklé a otřepané "Bububu, ty zkurvysyne!".

Ti Tíňani jsou čím dál tím lepší! Tu levnou napodobeninu Kevči Spejsyho, co jim v tom hrála, byste rozhodně nerozeznali od originálu! Málem jsem i já zapochyboval, ale velký Kevča by tutově nehrál v takové patetické, nudné sračce, bez skrupulí vykopírované z všelikých hollywoodských psychokokotin a homixů. Nene! To bych spíš uvěřil tomu, že moje fungl nové, frajerské boty PLIMA jsou vyrobené v Německu a ta skákající šelma na nich nemá ocas jenom proto, že byli došity v pátek odpoledne, těsně před koncem směny. Doufám, že i fenolové figurky Petera Storméra budou brzy k dostání ve všech tržnicích.

Když se otylý Štefan rozhodne, že se převalí na nějakého sériového vraha, je s ním dozajista ámen! S prasečí trpělivostí a obvyklým stojickým výrazem po něm jde tohle obézní komando tak dlouho, dokud náš milý masoun na vlastní kůži nepocítí jeho porážkovou váhu. Ač se jedná o policejní telenovelu, je to proti Štefanovým "velkolepým" bulharským blokbástrum hotový skvost a malinkaté, bezvýznamné plus před tím, než kvůli problémům s pohybem pověsí "filmařinu" úplně na hák a začne profesionálně vyčmuchávat lanýže.

Mamma mia! Audiovizuální terorismus dosáhl svého pomyslného vrcholu. Dvouhodinové ztrapňování charakterních herců, ošklivých neherců a jednoho sektářského fanatika (ten si to jako jediný zaslouží), doprovázené "hudbou" glamrockových transek a scénářem, za nějž by se nemusela stydět ani otylá autorka venezuelských telenovel, je bezesporu jedenáctým zářím americké kinematografie. A opravdu si přeji, aby jich po tomto útoku zařvalo co nejvíc a já se mohl smát těm hereckým mrtvolám, co vlezly do něčeho takového. Je mi trapně a na blití, až si musím pro spravení nálady pustit 138. díl Rozervaných srdcí a oroštovat u toho na tytrubko.com nějakou nesmrtelnou homoplíseň od Pretty maids.