verbal

Šou retardovaných kanibalů pro retardované sadisty se dále zdárně ubírá zvoleným směrem, tedy k prdeli. Devadesát jedna minut semiamatérského kuchání, párání, bodání, sekání a trhání bez čehokoliv kolem je dozajista hutným materiálem pro dalších nejmíň pět pokračování a nezbývá, než se modlit, ať jim v osmičce dojdou Downi nebo alespoň ti postižení školáci, kteří se jim na to pořád ještě nadšeně dívají.

Takhle při neděli jsem se zcela dobrovolně ("Kurva, taky bys je mohl sem tam někam vzít, ať furt nesedí doma a já můžu vyspat tu opici!") rozhodl, že poskytnu svým dvěma antikoncepčním selháním nějaké to kulturní vyžití. V hospodě už byly a probíhalo to docela poklidně ("Tati, kdy už konečně dopiješ, ať můžeme jít, je nám docela chladno, když nás ten pán odvedle poblil!"), a tak padla úplně přirozeně ("Chceme jít na Asterixe, jinak naprášíme mamce, žes zase chlastal!") má volba na kinematograf. No nekupte to! Třikrát stotřicet za lupeny, dvě kila za výživné a zdravé dobroty americké provenience, to máme šest stovek v prdeli během pěti minut a mělo li by se to opakovat, budu si muset nechat zvednout tu minimální mzdu! Ale stálo to zato! Bylo nás tam celkem asi deset, z toho další čtyři fakani, co hráli po kině hoňku a zkoušeli pohodlnost snad všech ostatních neobsazených sedaček. Mé děti LNB (Lehký Nedostatek Bití) syndromem naštěstí netrpí, a tak se celou dobu vzorně bavily. Až na pár odpustitelných výjimek. Pátá minuta - "Tati, já to vidím rozmazaně!". "Musíš si nasadit ty brýle, vole!". Sedmá minuta - "Tati, já si přes ty brýle nevidím do popcornu!". "Ježiš, tak si je na chvíli sundej, ne?!". "No jo, ale to zase budu mít rozmazané!". Trpělivě beru do ruky krabici se špatně vypukanou kukuřicí a naplněn otcovskou láskou ji cpu mladému do chřtánu. Dvacátá minuta - " Tati, mně se chce na záchod!". "Vždyť si před chvilkou byla!". "Jenže mně se chce ještě...". Nu, proč se trochu neprotáhnout, že ano! Na hajzl to je asi kilák. tak snad mi moc neuteče. Dvacátá pátá minuta - "Tati, mně se chce taky". "No to si děláš prdel!!! Před chvíli jsme tam byli!". "Jo, já vím, ale to se mi ještě nechtělo.". No co, pohybu není nikdy dost. Čtyřicátá minuta - "Tati, skoč nám ještě pro Fantu, už jsme dopili a máme žízeň.". " Vždyť jste toho měli každý litr!!". "No a co, ty nevíš, že mladý organismus musí hodně pít, aby měl v cajku ledviny a neskončil na dylajíze???!!". Při servírování jsem si docela slušně polil rifle. Nevadí, aspoň to zamaskovalo mé problémy s prostatou. Osmdesátá až stá minuta - Hajzlová etuda podruhé. Sto pátá minuta - "Tati, mě už to nebaví, kdy už půjdeme?". "Drž hubu a seď, za ty prachy to dokoukáš!" Sto šestá minuta - "Jenže mě bolí břicho!"..... Děti jsou prostě radost! A tak jsem si užil nesmírně příjemné odpoledne se svými pěstěnými budoucími dárci orgánů a kostní dřeně a jsem rád, že to byla taková pičovina, kterou ani nestojí zato komentovat.

Drahý Jirko, Ty kluku ušatá, čteš li tu někdy tyhle zvratky, rozhodně neklesej na uchu! Povím Ti jedno, tak našpicuj uši: "Vyser se na ně, na mentály!". Polovina z nich jsou kudlanky a ta druhá svou orientaci jen předstírá. Já měl konečně po dlouhé době pocit, že své veřejnoprávní poplatky nesplachuju do hajzlu. Skvělé dialogy, vynikající herci, bravurně zrežírováno! Doufám, že Ti brzy přestanou jen házet drobky z Mathého nebo Dvořákova, či jak se ten politicky korektní panák po posledních škatulích teď vlastně jmenuje, stolu, pustí Tě z řetězu a staneš se kingem Barandowoodu. Opravdu plesám, Jirko, plesám!!! Tak hlavně neměj Strach roztáhnout boltce a rychle vyletět z hnízda maloprodukce. Hřebejk už řehtá z posledního a je načase, aby jej někdo s ostrýma ušima konečně nahradil. V dokonalé úctě verbal.

Mám rád horory s lidožravým nábytkem, které svou stopáží nepřesáhnou průměrnou délku manželského sexu. Ten večer jsem pak dokonce ještě stihl i vyklopit lahváč a umýt si nohy, než jsem s pocitem dobře vykonané práce totálně vyřízený usnul na gauči.

Úžasný spajdrgej je rozhodně méně homo než jeho předchůdce, kde se rozkokošně lepil na paneláky Toby McQueer, kterému jeho předstíranou heterosexualitu nežraly snad ani ty nejzarytější, dvanáctileté Patyzónovy fanynky. Obsahuje to více vtipu na úkor mačkání beďarů a laškování s ohyzdnou Kirsten a hlavně je ústředním záporákem místo žužu zeleného skateboardisty, připomínajícího rumunskou gymnastku s premenstruačním syndromem, docela slušně udělaná, nasraná Gappa. Nový Párkr je sympaťák, u něhož jsem se ani na chvíli nebál, že se lačně vrhne na nějakého sexy spolužáka. A vůbec jsem si u toho nemusel jako posledně přikládat na xicht tarantuli, abych se mezi všemi těmi lepkavými výprcy alespoň trochu pobavil.

Jedinou sqrnou na kráse této vynikající gangsterky je slizká transka Šejla LaBlaf. Kdykoliv se objevil na scéně, měl jsem hrozný strach, aby se jeho Ford 1920 nezačal transformovat. Kdyby ho hrála třeba taková Dakota Fanning, neměl bych opravdu co vytknout.

Je docela škoda, že se Gina Gershon rozhodla provětrat na plátně bobra až v padesáti a ne v dobách, kdy ještě nikoho neděsil. Ale i tak se jedná o vcelku milé, rodinné, romantické dramátko, jenž kupodivu nedegraduje ani Debile Hyrš, a ve kterém se všichni vy, přecitlivělí zvídálkové, konečně dozvíte, jak se dá náruživě vykouřit kuřecí stehno. Velmi inventivní a nápadité, zvláště pro zpestření manželského soužití. Už jen čekám, až se dnes stará vrátí od pásu a nechám ji přeblafnout krůtí nohu.

Rozpolcený Vincek váhá mezi kundou a Bohem. Nakonec zvítězí zdravý rozum a smočí. A to nikoliv oplatku v mešním víně. Je z toho pak pěkná polízanice. Kudlanky v 15. století totiž nerady vidí, když jim personál vykropí cokoliv jiného než hrobku nějakého sveřepého světce. A tak milému Vinckovi řádně zatopí. Takže vy, co si i v 21. století myslíte, že je celibát zdravý, vůbec není proti přírodě a stačí sem tam přeleštit u nějaké pohádkové modly či baculatého andělíčka, do toho jděte po hlavě, neváhejte pak vykasat sutanu a přinutit nějakou jeptišku ječet fistulí Kyrie Eleison po dvou hodinách nepřetržitého bušení. Uleví se vám a dneska už vás za to snad ani nikdo neugriluje.

Melancholické, kýčovité fňukdrama pro osamělé čtyřicátníky s nadváhou, kterým kvůli krizi středního věku přestaly chutnat lahváče u telenovel, máčet si furt prdel v dubové kůře už je taky dvakrát nebaví, fotbal stojí poslední dobou za vyližprdel, a tak se rozhodnou urychlit zamýšlenou sebevraždu tím, že se nechají otrávit nějakou hysterickou, plochou, přehrávající krávou s krysím xichtem, co jim nudně vyžvaní díru do hlavy.

Když jsem si přečetl urputné výpotky "mozkového trustu" Korbitchů, kde se ten starší přecpal třeskutě ftipnou kaší, až se z toho posral a ten mladší si opět špatně vyložil Pravidla českého pravopisu, neodolal jsem! A musím s uspokojením konstatovat, že jejich hodnocení znovu plně odpovídá součtu jejich kvocientů, připočteme li i všechna domácí zvířátka. Je to napínavé, atmosférické a je jen trochu škoda, že je ten Džerzy debil jen levná, zubatá koza s vypelichanou dekou přes záda. No nic, holky, přeji vám, abyste se naučily spoustu nových slov do další tvorby a věřím, že se brzy opět shledáme u nějakého "skvostného" Fandama!