verbal

Když se v jednom spektáklu sejdou dva ultimativní neherci, je to skutečný koncert. Něco, jako když pro sluchově postižené hrají hluchého Janáčka. Je fajn vědět, že budoucí Batman bude mít masku, která plně zastane jeho dokonalou mimiku, no a Džastýn, Džastýn ten měl raději zůstat u osahávání si pytlíku s mikrofónem v ruce za procítěného skřehotání "Bejbyájmisjůendlavjůforevr". I přes to ukrutně živočišné neherectví (Kdoví, proč jsem si vzpomněl na Gotta v Kurvahoši), se jedná o řemeslně dobře zvládnutou, tuctovou hovadinu, která, až na ty procítěné etudy ochotníků z Losích Andělic, nikterak neurazí.

Hrdinové Svazu amerických republik jsou drsní hoši. Tak například umí slanit třistametrovou kolmou skálu úplně bez lana, aniž by se rozjebali na kaši, a to navíc každý se třemi a více kulkami v těle. S takovou záštitou (slovní základ zachcat) demokracie spím jako miminko a vůbec se nebojím zlého šejka, jako vystřiženého ze Šehrezádiny nejhorší noční můry! No, co vám budu povídat. Velmi autentické! Křížová palba asi tak stovky ákáčtyřicetsedmiček kombinovaná s hustě střílenými protitankovýmí granáty způsobí vypatlanému, kulkovzdornému mariňákovi, který kosí nasraný, zlý Taliban po tuctech, pouze pár škrábanců a modřinek a sundá jej třistanábojovou salvou až popravčí četa asi tak z metru. Korunu tomu nasadí hrdinná, cigánská osada, co si klidně nechá kvůli jednomu okupantovi uřezat hlavy na tytrubko. No paráda! S rukou na koulích teď hrdě vzhlížím ke hvězdotřpytnému praporu a lituji, že u nás taky nemáme hrdinné námořnictvo! Z fleku bych se chtěl stát nezdolným, řemeslným vrahem, plným lásky ke spoluvymaštěncům a vlasti. S mým vojenským výcvikem u lučištníku se mi to už asi nepodaří.

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že někdy uvidím, jak atrofovaný Rocky dává na držku prostatickému Zuřícímu býkovi, bude jim u toho kundovat šedesátiletá Basinžerka, na kterou by jeden vlezl i v tomhle věku bez zoufalé přemíry třtinového extraktu z Božkova a natočí to mistr fekálních komedií, vychrchlám mu smíchy do xichtu celý obsah svých prohulených průdušek. Takhle jsem jen udiveně zahlenil podlahu v předsilvestrovském Sinestáru. Dva dokonale hláškující geronti doplněni genitálním Arkinem mi opravdu přivodili akutní záchvaty lekrace a zaplať Satan za Postradatelné, kteří odstartovali tu exhumaci a družení akčních mumií, nad níž může každý obstarožní otyloň jen plesat! Už se těším, až v roce 2028 uvidím při tomhle trendu WCJD, jak mlátí v Thajsku francouzskou holí dýchavičného Bolo Jonga na invalidním vozíku přes kyslíkovou masku. Bude se to jmenovat Krvavý Geriavit.

Rozhodně nepatřím k těm, co jsou schopni uvalit poslední prachy za jakousi tu WC, kde v nějakém předraženém kempu vykouknou na dvě hodiny ze svého smradlavého stanu, divoce vykašlou olovo z výfukových plynů, asi tak sedmdesátkrát smýknou při zvuku "vrrrrrrrn" prudce hlavou zleva doprava, když se kolem nich mihne hnusné auto s reklamou na šprcky, a posléze si sbalí svých pět švestek, aby se doma podívali na internet, který z těch přeplacených, zbytečných a arogantních kokotů to tentokrát vyhrál! Ač jsem byl k tomuto filmu oprávněně skeptický, musím konstatovat, že se dá u těch formulí kupodivu i bavit, pokud se k tomu řvoucímu míhání přichomejtne i nějaký ten slušný herec (A ne, nemyslím Homosworta, ten byl stejně gay, jako všude jinde!). Osud byl k Nikimu opravdu milostivý. Když mu totiž po té grilovačce přišili kus vlastní prdele na xicht, je z něj opravdový sympaťák, jen si musí sem tam oholit čelo a nechat vyhladit celulitidu. Před tou nehůdkou byl strašná tlama! No, na Monzu nepojedu ani příští rok, místo toho ale zvažuji, že si raději skáknu zalyžovat do Grenoblu, kde je prý taky občas k vidění, jak se nějaký Švec rozmrdá na hadry, a jeden si při tom i zasportuje.

Když jablko padalo z toho vysokého stromu, nabralo takovou razanci, až se přes višňový sad dokutálelo pod šárkou zasaženou švestku. Tam, kde papá dokázal za stejnou nominální hodnotu a s bandou komsomolců v zádech dokonale zfilmovat Tolstého grafomanskou ságu, kterou se dodnes straší líní čtenáři po celém světě, vyprodukoval junior s deseti přeplacenými primadonami tunu škaredého, digitálního bordelu, u něhož si místy připadáte, jako byste smažili Důma na čtyřiosmšestce. Žádný Stalingrad se nekoná! Jen zasraná, mexická telenovela, ve které se partička hrdinů Sovětského svazu zavře se svýma píchačkama v polorozbořeném baráku a vzdorují. Spíše patosu a kýči, než Němcům. Láska tam kvete jako meziprstní plíseň, patriotistické a hrdinsky motivační diskuze neberou konce, a když už se vystřelí, tak jedině tříštivou střelou za roh, buzérem o tank!! Jen jsem čekal, kdy se objeví Baba Jaga a otočí ten barák k Wehrmachtu zády. Tak s tímhle jdi do prdele, Fjodore!

Děkuji svému gayfriendovi, panu Generovi, za nádherné shrnutí a inspiraci, nicméně musím s politováním konstatovat, že se mu nepodařilo zcela správně přeložit název největšího hitu skupiny "Vyprázdnění střev prudkých čmuchalů"! Ačkoliv kolega Genero zcela na místě zmínil orientaci muže vepředu, Míši Řapíka, je nutno kontextově přihlédnout k tomuto fucktu a uvést na pravou míru to, že se největší hit nejmenuje "Zašroubovat", nýbrž "Řiť! Rovněž text této plísně není o drogové závislosti, jak si tehdy špatně vyložila některá média a nezdatní překladatelé, ale je plný homotajů a gájemství, jež odhalí jen opravdu erudovaný polyglot. Pro ilustraci si tedy dovolím přeložit významově bezchybně první dvě sloky, aby i ti méně jazykově zdatní pochopili pravý význam a mohli o své oblíbené, rezistentní kapele fundovaně diskutovat! První sloka: Hej, Kozáci, klaťte a rolujte ptáky. Nikdo ti neporadí, kam ho strčit, hlavně baby. Co, kdybych tě projel? Co kdybys u toho chodil? Co kdybys mě klátil tak kolem hodiny? Ťiťak, tikťak! Co kdyby ses konečně udělal? Co kdybys dostal metu zdarma? Co kdybys ho ze mě zkusil vyndat, dorostenče? Druhá sloka: Hej, Kozáci, vytřepejte nohavici! Co když už máš zchátralého žaluda, juniore? Možná ses udělal. Možná jsi udělal pokrok. Možná jsi mě klátil tak něco kolem hodiny. Ťiťak, tikťak! Možná jsem byl nahoře. Možná ses ve mně pěkně promenádoval. Možná je to moje řiť, z níž bys ho měl vyndat, dorostenče. Pevně doufám, že již nedojde k dalším laickým dezinterpretacím, a my si, spolu s panem Generem, budeme moci v klidu mačkat svá, nyní už zchátralá přirození, nad tím nejlepším, co ze střev tohoto uskupení kdy vyšlo.

Už se nemůžu dočkat, až jednou najdou nějakého kataristu, který bude umět i hrát a nebude se lépe vyjímat v růžových, baletních šatičkách v čele úderné falangy na gájprajdu. Ač mi tedy Skot Asskins opět vyhřál obývák a měl jsem při pohledu na něj nutkání vytrhat si chlupy z nosu, depilovat hrudníček a mohutně se nacákát nějakým květinkovým, estrogenovým puchem od Versáčeho, jedná se o příjemně klasickou, dobře natočenou mindžijádu s kulantní taneční choreografií.

Musím připustit, že Špakova srací houšť (Opět dííky za pobavení, genitální překladateli distributorův!!) je kapku otravnější, než když dokonalý Frímen šlápl svou chlupatou nohou mimo Dno pytle poprvé, a to hlavně proto, že si božský Pítr trochu egoisticky zahrál na Džejárára, za což by mu Mistr určitě rozhořčeně narval do prdele svou fajfku. Širším koncem napřed! Doufám, že ty Džexnoviny dotáhne do konce. Docela by mě teď totiž zajímalo, jestli až Kili vyprcá Lilly, bude li z toho Trpelf nebo Elpaslík. Evandželína asi hezky polykala a její vnucená postava kapku kazí onu opravdovou "chlapskou" zábavu, kterou by bohatě zastal již jemně jetý Homolas nebo jeho dokonale žužu otec. Ať je tomu však jakkoliv, vše výše zmíněné je zcela odpustitelné a pořád se jedná o dokonalou, úžasnou a dechberoucí vizulizaci nočních polucí každého fanouška fantasy, zakončenou famózní drakiádou v kulisách, které překonají i ty nejvýpravnější sny skalních příznivců trpasličího porna. Díky, Pítře, díky!

Nikdy bych neřekl, že na začátku otevřu hubu, abych otráveně predikoval něco jako "Co ta orbitální kunda bude sama v tom vakuu těch devadesát minut asi tak dělat?" a po hodině a půl ji zcela vysušenou zavřu se slovy "To byla ale totálně úžasná pičovina!". Satelit Sandra 1 si jen tak obíhá, dělá na orbitu kotrmelce, uhýbá před vesmírným bordelem a bravurně řídí vše, na co dopadne, od Astry po Hotberda, až z toho Němcům vypadává porno, aby závěrem v nějakém čínském sráči náhodně namačkala pár kostek Mahjongu a ............ Nebudu spojlerovat, ale mít to hevyend, napálím pět. Vizuálně naprosto strhující hovadina, která mě ovšem přikovala do křesla a přinutila půl druhé hodiny nezlobit!

Opravdu to nechápu. V zajetí démonů ukázal nejprofláklejší současný Bubuťaman, že dobrý horor natočit opravdu umí, a tak jsem naivně uvěřil, že si v další kapitole Inshitdious konečně začne pořádně vyskakovat. Nestalo se. Je to opět jen narychlo splácané, tupé, omleté a nudné Mistrovství světa ve skřípání dveřmi a sáhodlouhých procházkách v potemnělých chodbách cigánských baráků, plné pseudoastrálních sraček. Vyděsil jsem se akorát jednou, a to hned při úvodních titulcích, když jsem uviděl, že v tom má prsty i obřezaný autor Abnormálních Pasivit Orál Feli. Nedbal jsem, doufal jsem a akorát jsem se nasral, neboli jak pravíme my, klasiky vzdělaní latiníci a erudovaní filmoví kritikové "Veni, vidi, vpiči!". Tři krátké bafy moukou popatlaných, sešklebených xichtů na stoosm minut reklamy na špatně namazané panty a opravdu důkladných temných studií oprýskaných, plesnivých stěn nuzně svítící baterkou, to je na vystrašení a zabavení verbala opravdu málo. Možná, kdyby si na tom někdo pořádně zařádil nůžkami, mohla z toho být alespoň príma dvacetiminutová epizoda Příběhů ze záhrobí.