verbal

Historicky první film, v němž byla Džesyka Chaskvrnová nejen od přirození odporná, ale dokonce i hrála. A to překvapivě skvěle. Kariérou posedlá slizká barakunda ji sedla jako drátěný kartáč na rezavou trubku a vystřihla tu zkorodovanou, sýrově bílou, škaredou a arogantní piču natolik věrohodně, až mi místy strachy zalézaly koule do břicha a musel jsem raději myslet na pomalé kroužení prstem v čerstvě vyblitém bramborovém salátu. Jinak se jedná o poměrně svižnou, záživnou a místy i zajímavou pohádku O chytré lobbynkini, která v sobě najde/nenajde zbytky morálních zásad, vyjebe/nevyjebe s fuj, fuj zbrojařskou klikou bezohledných pamrdů a získá/nezíská srdce prince Džigola. Prostě taková sice vizuálně odpudivá a naivní, nicméně příjemná a odsejpající zábava s kulantním finálním výkrutem zejména pro ty, kdož se dokáží bez záchvatů hnědopišského kokotismu povznést nad tvrzení, že je běžný exemplář vlka obecného schopen sežrat na posezení sedmdesátikilovou důchodkyni a její čtvrtmetrákovou vnučku, aniž by je sežvýkal a natrávil.

„Jdu takhle po centru a najednou vidím negra, jak sprintuje s novým laptopem pod paží. Vypadal úplně jako můj. Paxem se ale uklidnil, protože jsem si vzpomněl, že ten můj je v garáži na řetězu a myje mi auto.“ Byla by to jen obyčejná nezáživná, tupá a nudná negrobukvařina, kdyby loni Džáda Pičr Smisová tolik spravedlivě negronebojkokotovala předávání cen akademie, protože populace negroameričanů je přece třináctiprocentní, a tak je do očí bijící diskriminací až rasismem, že negr vyhraje nějakou tu cenu v šesti hlavních kategoriích maximálně každý druhý rok. Statistika ji sice s úsměvem na faktoriálu kope do prdele, ale já s ní naprosto souhlasím a myslím si, že by na to konto okamžitě měli z antidiskriminačních důvodů nechat nějakého mouřenína vyhrát třeba i mistrovství světa v plavání, ač na to negři nemají fyziologii, a to například tak, že by všechny ty zkurvené bílé rasisty diskvalifikovali za hajlování u motýlka. No a tak tu máme obyčejnou nezáživnou, tupou a nudnou negrobukvařinu, co naprosto, ale naprosto oprávněně vyhrála Osrala, i když by po ní za normálních okolností neštěkl ani prašivý ghetový pes, a nejlepší vedlejší roli zcela zaslouženě získal negr, jenž se během pěti minut dvakrát prošel před kamerou po ulici a toporně se přitom culil jako afrovečerníček. Prostě dechberoucí ukázka živočišného negroherectví, po které může také nominovaná, zasraná bílá huba Míša Šanón jen závistivě praštit hlavou do třináctého dodatku, zalitovat, že není čokoládový, a odebrat se hrát po zbytek kariéry maňáskové divadlo na harlemské poutě. Ovšem s negrokašparem a negročertem, nejlépe zbuznělými, bo jinak diskriminace, rasizmus a homofobie!!! Jsem docela zvědav, co se stane, až o sobě teď opodstatněně dají vědět latinořímané a ťamanoameričané, kterých je dohromady dvakrát více než ploskonosích. To asi Osrala jednoznačně dostane sociálně laděná telenovela Sanšájn portorikánsko mexického bojovníka za vyšší sociální dávky - Josého Armanda Mižigara - o lhostejným systémem utiskovaném, teplém čínském horníkovi, který bude dvě hodiny ukrutně záživně kopat kobalt pro necitlivého, multikulturně odtažitého bělocha, až se nakonec rektoryvně přitulí k nějakému hispánskému buzerantovi, přičemž cenu za nejlepší mužskou vedlejší roli získá Mao Ce-Tung, jehož portrét tam ve dvou krátkých záběrech nesmírně sugestivně visel na zdi. Můnlajt se tak stal evidentním nástrojem bezprecedentní mediální diskriminace všech filmařsky talentovaných bělochů militantní rasistickou židonegerskou klikou.

Nowy Pitbul gryzie jak rozpierdolony kutas. A kinematografia państwowa mě poslední dobou nějak překvapivě ukájí. Tyhle syrové trampoty Lindina gangu pronásledovaného pokerovaným panklicajtem jsou více než důstojnou variací Sametových pšontků, mistrovstvím světa v jadrném piedoleniu a kulantním exkurzem mezi polskou spodinu, plnou bezskrupulózních zmrdů, psychopatů, kurev, zhovadilých úplatných beng a mimořádně vtipných tupých goril. Jen je trochu škoda, že katolická cenzura vždy otočila kameru nebo střihla, když bylo násilí v nejlepším, kozy těsně před tasením, či se nedejsatan rozjížděl se nějaký ten nemotorný impičment. A taky by mohl Patryk před dalším dílem ubrat trochu pseudoefedrinu, sysluplnost a dotažení některých scén hraničí s intoxikací C6H5CH3. Nicméně i tak je to dost hustá výprava do kulturního, kultivovaného a nesmírně intelektuálně bohatého světa našich denaturovaných sousedů a Linda je zase uhrančívě slizká, i když zrovna nehraje Segala.

Andrzej niestety trzasnął v kalendarz. No przedtem jeszcze posmerfował świetny widok, zostawiajoncy zajebiste Powidoki. A bezprecedentní lingvista, který přeložil postobrazy, reflexe nebo odrazy vjemů jako Mžitky, by měl tu domácí bramborovici (aka Wodka wyborova), poté bývají fuckt mžitky jaxviňa, okamžitě přestat chlastat, než jednou udělá třeba z Popierdolenia Ochablé genitálie nebo tak. Popiči a sympatický festiválek Kino na hranici, šestidenní maratón českých, polských, maďarských (dolnouherských) a maďarských (hornouherských) filmů, během kterého můžete udělat solidní mezinárodní bordel, když si pár zkurvených čecháčských hipsterů pošikanujete v Czieszynie místo v Těšíně, po mě hodil ochutnávkou, a jestli mají na skladě podobné widoki, bude rozhodně stát za to nechat si oplechovat prdel a skáknout se kulturně vybít. Navíc má 19. ročník ve znaku horizontální kundu, a to je fuckt lákadlo! Tenhle Endy byl opravdu frajer! Běžný geront má v devadesáti problém udržet moč a vzpomenout si, proč mu ten zasraný Němec zase udělal na kapesníku uzel, ovšem Wajda si v pohodě dokonale vybavil i začátky budování lepších zítřků a s nonšalantní lehkostí udržel pohromadě výpravně precizně vymazlený a bezútěšně hutně atmosférický spektákl o tom, jak vláda lidu a socialistický realismus utýrali chudáka avantgardního invalidu a jednoho z nejvýznamnějších polských štětců. Úžasnou dobovou patinu a mistrovskou režii dokresluje i famózní Linda, kterou až podezřívám, že si kvůli roli nechala opravdu uříznout nohu. Prostě dokonalá tečka za fenomenální kariérou a důstojné rozloučení před odchodem režírovat červy.

„Reklamu na židy zas v telke dávajú …“ No jo, no. Jerevan Times, NáhorníKarabachwood ani Arménie today nejsou právě dvakrát sledovanými masmédii a Chačaturjan brothers inc. nehraje Dostihy a sázky na nejlukrativnějších světových trzích, a tak tu zase máme další pravidelnou dávku píár kňučení vlezlého minoritního etnika, které dalo světu akorát tak Fousatého strejce, lichvu, napětí na Blízkém východě, hypoteční krizi a Bena Stajlera, jaká se jim, chudákům, děla strašlivá příkoří. Děla, nepopírám, ale stejně tak třeba Arménům, Kambodžanům, Rwanďanům, Kurdům nebo dalším 27 miliónům obětí Druhé světové, kteří ale mají tak malý vliv nebo tolik pietní slušnosti, aby si ze své genocidy neudělali permanentní trafiku a ještě po osmdesáti letech imrvére prudili svět svým ublíženeckým lkaním. Teď už američtí a velkobritští pejzaři zašli tak daleko, že se inspirovali svou Nemesis a v podstatě natočili Věčného popírače, kde neohrožená židovská hrdinka s bandou sympatických, inteligentních a mimořádně altruistických anglických sluníčkářů v zádech zatočí se zlým, slizkým a proradným Skorohitlerem, a to z kontextu vytrženými, propagandisticky se zrovna hodícími bonbonmoty z Irvingova procesu. Prostě výtečná sionistická géblsovina. Doufám, že se do toho zase opře jeden z mála kůl židů Norman Finkelstein, i když ho nesmírně tolerantní Židistán, tak oprávněně okupující palestinská území na základě právně neprůstřelného judikátu samotného Jehovy, prohlásil kvůli jeho naprosto racionálním, pravdivým a progresivním názorům za nežida, dal mu do pasu Enko a každý multikultikokot by jím měl pohrdat. A tak to má být! Moderní demokratický stát se nesmí bát zatočit s každým, kdo se staví veřejně mezi něj a jeho prosperující pohlaváry ovládající banky a média, a exemplárně si kdykoliv vytřít prdel svobodou slova. Zářným příkladem budiž ono neoddiskutovatelně relevantní, smysluplné a blahodárné zakotvení popírání v trestním zákoníku každého řádně přizdisráčského a vlezdoobřízkového státu, podle něhož by de jure měla být trestná i jakákoliv veřejně prohlášena lež, aby náhodou nešlo o protěžování nějakého etnika a diskriminaci těch ostatních!!! Takový mocenský paragraf na popírání už tu jednou byl, odsrali ho třeba Honza Hus, Džordáno Bruno a málem i Galileo.

Kníže Svjatoslav měl dva syny a jednoho bastarda. Všichni tři to byli době poplatná násilnická hovada, a tak není divu, že hned poté, co papá vystrčil kopyta, brutálně se mezi sebou semleli o to, kdo bude náčelníkem Ukrajiny. Zatímco se Oleg a Jaropolk vzájemně mydlili, bastard s příznačným jménem Vladimir emigroval do Švédska, odkud si přitáhl bezskrupulózní a ještě hovadštější bandu Vikingů, ukázal tehdy již jedinému žijícímu bratrovrahovi Jaropolkovi, zač je toho temný středověk, a stal se neomezeným majitelem Veliké Rusi. Načež bývalý zapálený pohan kvůli udržení moci jasnozřivě prohlédl, nasoukal se do prdele Byzanci a přitáhnul do země nejhorší morovou ránu všech dob zvanou křesťanství, protože roztříštěné heretické kulty neuměly nikdy to stádo ovcí tak krásně masově ovládat. Jeho jmenovec, současný car Vladimír, bývalý zapálený agent KGB a nyní po prudkém názorovém prozření pravičák jako poleno, co však naprosto, ale naprosto bezelstně strčil hlavu zpět do lůna pravoslavné církve, neboť byl dozajista neochvějně přesvědčen, jaké je to dobro, se rozhodl dát lidu velkolepý historický příklad, téměř analogický vlastnímu počínání. A báťuška rozhodně nešetřil, svatořečení mu ve sbírce stále chybí. Vzniknul tak kurevsky velkolepý spektákl „Jak byl pokřtěn Kyjev“, po technické i herecké stránce v každém detailu vypydlený k dokonalosti, který ovšem disponuje poněkud, řečeno odborně, pičoidními bitvami. Pečeněhové sice byli skoro mongoloidi, ovšem od téměř dobytých hradišť by snad bez příčiny z ničeho nic neodtáhla ani armáda downů. Ale také je možné, že scénárista se střihačem jen dost neúměrně experimentovali se samohonkou, o čemž by svědčila i přinejmenším diskukokotabilní návaznost některých scén. Globálně je to ale skutečně velkopanská podívaná, srovnatelná s nejvýpravnějšími holyúdskými počiny, vcelku špinavá a brutální, jíž však dost ubližuje digitální kamera a ten zbuznělý Čurila Kenovič v hlavní roli, jež ji vtiskávají tak trochu umělohmotnou homopatinu. Nezbývá, než doufat, že si tento Fico vezme příklad ze svého velkého vzoru, taky chytí za gule těch pár zbylých maďarských Babitchů, kteří se ještě nevydali vykrádat Evropu, a nechá konečně natočit nějakého pořádného Červenáka. Třeba v Bivojovi bylo vynikající prase! Nejdříve ale ať dá pro jistotu upálit Deanu Horvátovou, aby zase náhodou nepřinutila toho svého senila ukájet své umělecké ambice.

Evropa zase sebevědomě vystrčila holou prdel směrem přes Atlantik a již po několikáté ukázala požíračům horkých psů, že pořádný, opravdu originální a drsný moderní zápaďák nemusí nutně vypadat jen jako otravná psychodeliktická smaženice nebo xmrti nudné dvě hodiny s traumatizovaným honákem, který unyle jede prérií někoho zabít a nakonec ho i zabije. Tohle je skvěle napsaná, ještě lépe zahraná a bravurně porežírovaná surová historka o tom, že náboženství je zlo, hnije v každém věku a správně zfanatizovaná kudlanka s nemrdavou manželkou si ve firemním almanachu vždycky najde nějaký ten sodomistický patožalmík, kterým ho fousatej strejc v podstatě ponouká, aby v takovém případě bez zardění pedofilně prznil vlastní děti. Sufražeti a neholené mužatky, co chčijou ve stoje, nedají na výlevy některých zdejších zženštilých kritiků a vrátí salátovky zpátky do ledničky. Pevným a výsadním postavením žen u ploten to rozhodně nikterak neotřásá!

Počítám, že si Met Mamon ještě teď vytahuje z prdele Číňany, kteří mu tam během natáčení nalezli. Pro patrně řádnou hrst jüanů a nepokryté opičí uctívání se zaprodal až na Dálný východ, aby jako obvykle nehrál, tentokráte krutohustého lovce Pokémonů v mimořádně hnusném, kýčovitém, přiblblém, narychlo uplácaném a předraženém digitálním mrdníku. S sebou na cesty si přibalil téměř kompletní scénáristickou partičku z Narcosu, která při svém posledním počinu evidentně hustě zneužívala rekvizity, námezdního mezka Pedra, jenž nepohrdne jakoukoliv sračkou poté, co mu ten zlý Martin nechal v HoTu rozmačkat hlavu, no a toho dávno mrtvého chlápka, kterému už nikdo nechce posílat tantiémy za Robinsona Crusoa, aby předvedl nejtrapnější a nejdementnější výron své kariéry. Na světě je tak Velká čínská hněď, ultimativní blockdisaster a slaboduchá přebarvičkovaná pekingvůdská pičovina, dobrá leda tak k ještě většímu vyděšení Tibeťanů, co za nevkusná pakáž je okupuje.

Kong konečně ztratil ambice snažit se v omletém kýčovitém rektobolu po sté vyprcat nějakou subtilní blondýnu (ač by to bylo vzhledem k jeho monstrózní kládě anatomicky nemožné) a tragipateticky se pak zřítit z Empájrstejtbilding. A to je moc dobře. Děj se tedy přesunul výhradně na Lebkostrov, obývaný tajuplným kmenem Kožených xichtů, a soustředí se na boj mezi dvěma lidoopy, Kongem a Džexnem. Džexn má sice drobnou nevýhodu výšky, ale zato trošku více vyevoloval a má napalm, což Kong dorovnává kvapným učením se používat první primitivní nástroje, například lodní šroub. Větší primát s trošku připečenou srstí válku o ostrov opic vyhraje a může se v klidu soustředit i na jeho vyčištění od obřích lidožravých praještěrek a jiné havěti. A máme tu obvyklý stav. Já jásám, zatímco kohorta zdejších sofistikovaných müslitelů a pouťových filosofů (co tu do jednoho vždy nepokrytě cáká nad tolik psychologicky propracovanými a scénáristicky neprůstřelnými homixovými kafilériemi) sténá, že prý nedostatečné vykreslení a emoční plochost postav, stupidně jednoduchý příběh a absence morálního poselství s nádechem antického dramatu. Čuráci! Pobaveně se opět ušklíbám a rozverně přemítám nad tou nesmírnou erudovaností a hloubkou partičky superbuzerantů v pastelových elasťácích z omalovánek pro dyslektické mongoloidy, furt dokola zachraňující Zeměplacku před animovanou ufonskou hlavou. Já tedy viděl skvěle udělaný, sysluplný, zábavný a výborně odsejpající retrobružný oddechový akčňák se sympatickými herci, charismatickými opičáky a výborně zcégéiovanou plejádou hnusných pramonster, který strká do kapsy i libovolný Jurský parkosvět 1 – 50.

Odpudivá Mila se konečně rozhodla definitivně skoncovat se zlou firmou Deštník, což kdoví proč neudělala hned v prvním dílu. Prostě jim teď nakráčela s partičkou porážkových lidí rovnou do centrály a pozabíjela celý zmutovaný menežment včetně mimořádně necitlivého generálního ředitele sýra Džoraha a všech jeho klonů. Načež na troskách korporátní budovy roztřískala třistapadesátimililitrovou ampuli s tekutým!!! antiTévirotikem, aby uzdravila celou zeměkouli, a teď budeme čekat, jestli to nakonec ten vítr fuckt rozfouká a vydezinfikuje svět, nebo Andrzén spatlá další scénáristickou virtuozitu o tom, proč ta sofistikovaná globální profylaxe nakonec neklapla. No, je to stejně inteligentní jako všechny ty polomongoloidní děti, co do zchytření celé dny zabíjejí v monitoru škaredé animáky, místo aby doháněly svou retardaci studiem alespoň Slabikáře a malé násobilky, a pak to tady blahoslaveně pětkují za doprovodu bizarních slohových anomálií. Nicméně než Mila vleze do té jámy včelové, je to opravdu moc hezky udělané a trochu to připomíná Šíleného Mela. Pak už ovšem následuje jen unylá a tisíckrát viděná laciná chodbařská vybíjená se zfetovaným střihačem, která vyústí do mimořádně kokotského závěru, jenž navzdory všem velkohubým prohlášením o ukončení tohoto uměle natahovaného martýria v podstatě slibuje Rezidentního debila Final Chapter: Next degeneration.