verbal

Kdyby se Běhavý muž dal na Útěk z Ňú Jorku v narychlo splácané televizní inscenaci, vypadalo by to asi nějak takto. Scénárista opět kradl jako Metrostav ve veřejných zakázkách, avšak na Sejšily se za vydělané peníze asi moc nepodívá, protože výsledkem je standardně ohraná patlanice, která není ani kočkou, ani psem, natož pak seksy brunetou s perfektní prdelí. Tam, kde jednička ozařovala roztomilou brutalitou, tísnivou atmosférou a vychytaným terorem, je pokračování jen bezkrevným cajdákem, po němž vám smutně odpadnou akorát tak koutky směrem k podlaze a místo dvou pořádně krvavých děr zbudou celé oči pro pláč nad promrdaným potenciálem. Pardon, mé klávesnici zase jeblo v konektoru a někdy si žertovně plete „d“ a „h“. Kurva, co píšeš „jeblo“ místo „ruplo“, zasr<>$$ß*<<&@@ccvsd…

Ač je Mouhajdr zarputilá brakařka, tohle potvrzuje pravidlo! Docela se divím, že po knize skočili zrovna pralinkáři a ne hned hamburgeři. Ti asi čekají, aby to zase zkurvili rymejkem a Henks mohl být opět v něčem obvykle nesympatický. Ale to je dobře, díky tomu je to evropsky civilní, detektiva ztvárňuje herec, kterému věříte, že je opravdový traumatizovaný chlap a ne vycukaná pipka s xichtem venkovského strejce nebo nějakého zrovna populárního negra, a místo standardního patosu a neskrývaného kýče to má řádný brutus a krvavé křeče. Prostě jemná pralinka pro každého milovníka tklivých, romantických příběhů o lásce a rodinných hodnotách. A tak mimořádně povedený a excelentně vyšinutý otylý úchyl vášnivě pomiluje a zandělíčkuje pár dětí a hodnotně umučí nějakou tu famílii, vše hezky syrově surově tak, jak to mají citlivé ženy v domácnosti a rozněžnělé matky tolik rády. A spolu s nimi i já sám jásám. Předloha se dostala opravdu do povolaných rukou a ti nekorunovaní králové internetového pedofilního porna tomu zkušeně vtiskli autenticitu a láska k látce čiší z každého záběru.

Zajímalo by mne, jsou-li Australané takoví úchyláci proto, že mají kořeny v nejhnusnější anglické spodině nebo proto, že jim už v útlém věku jejich lokalizovaná verze Slabikáře drtí do hlavy „Má-ma me-le e-mu“. Mám podezření, že tam E-mu občas me-le i tá-ta. V mí-se, kde předtím vymlel ptakopyska. Ať je tomu jakkoliv, plojtejšny jim jdou náramně, a to ať už hix-, ex-, cogito-, ergo-, sum- nebo jiné formy duševního vykořisťování. A Vlčí strouha dvě toto pravidlo rozhodně nepotvrzuje. Ba naopak. Tam, kde měl první díl třináct až patnáct centimetrů, má druhý mezi dvaceti až dvacetpěti, vůbec není uměle vytahaný a závěrečná protinožčí mutace Milionáře, kdy proti vám sedí v křesle narušený vidlák Czech s bruskou a třiceticentimetrovou dandý kudlou je veskrze dokonalá.

Na úvod bych chtěl podotknout, že Barabášovy dokumenty hltám jako osvětimský chovanec plesnivý chleba a jsem dokonce schopen povznést se nad jeho obvyklé ekoteroristické žvásty, jak je civilizace na piču a jak by bylo nejlepší, kdybychom se všichni svlékli donaha a vylezli zpátky na stromy. Jsou docela strhující a velmi poučné, zejména co se týká módních trendů, a jeden je pak kompletně v obraze, čím si propíchnout rypák, aby byl IN v Horní Voltě nebo co si narazit na čuráka, když si chce na Nové Guinei vyjít mezi lidi. Všechny bych je z voleje pětkoval, až na tuto nešťastnou „Expedici Oupn kárd aneb co všechno je schopen cvaknout řadový municipální poplatník“! Vím, že z něčeho se ty filmy platit musí, ale dělat píár Pražskému krysaříkovi je přinejmenším amorální a hodné čestného člena Městské krady Prahy 1. A to si tehdejší neúplatný a poctivý primeros a zarytý ekologický pasivista ani charitativně nevzal neplacené volno jako o rok později na Everest, a tak jsme mu, chudákovi, mohli zasponzorovat príma adrenalinovou dovču na Papui. No, ještěže jsme to udělali! Jen povolení na Čomolungmu mu posléze sežralo polovinu ročního primátorského platu a Pája zajisté musel minimálně šest měsíců žrát omítku a pilinové placky, aby to utáh ze svých skromných úspor. Jedna nejmenovaná stavební firma, jejíž kšiltovku si asi jen nedopatřením nevzal do věží, by mohla povídat. A tak se pražský Skutr bezostyšně a s arogantním xichtem prodírá deštným pralesem s razancí Metrostavu tunelujícího Blanku, a člověk až zalituje toho, jaké jsou ty tropické infekce na hovno, že nedokážou vyhnisat v pořádnou gangrénu a porazit takovou svini, kterou by ani Papuánec nežral. Ačkoliv tento dokument naplňuje Barabášův poutavý standard, jako jediný jej bez skrupulí z výše uvedených důvodů odstřelím, přestože obsahuje jednu z nejlepších komediálních skečí za posledních pár let. Opravdu jsem smíchy chrchlal brikety, když ústřední skálošplh s tlemícím se Bémem za prdelí ke konci prohlásil, volně cituji: “Opravdu nechápu, proč ti nosiči ženou ty ceny do takových extrémů, nejsme přece žádní zlatokopové!“, načež jim za jejich služby vykešuje v přepočtu kulatých šestnáct mega, aby si je v nějaké té bohem zapomenuté prdeli nevyudili na období dešťů. Šrajtofli naneštěstí Pavlík doma nenechal.

Náborové video Státního památkového ústavu o tom, jak je úžasně hrdinské a patriotistické, nechat si kvůli zachraňování nějaké patlanice od Pikasa ustřelit palici. Ač měl mýtický krasavec žužu Žorž k dispozici až židovskou kupu zelených prezidentů, skvělé herce a Dajmona, dominantně sexy Blanšetku, které chyběl už jen bitchík a jehlovky, a tisícihlavý štáb, podařilo se mu z toho vytřískat akorát tak velké nabubřelé nic, postrádající jakoukoliv dramatizaci, vtip i akci. A tak tito pseudo Klůnyho hrdinové nebo chcete-li Žoržovi parťáci nechají chladným snad i oddaného muzejního kurátora, který jindy vášnivě masturbuje jen nad katalogem Lůvrské obrazárny. Jediným zábavným momentem tak bylo sledovat tendenční finanční zázemí produkce. Pochmurně se sice dozvíme, že zlý nacista bezohledně a brutálně připraví soukromou sbírku ubohého Žida o originál Moneta, ale jak ubohý Žid k originálu Moneta přišel, to už ví jen Jehova. Asi dědictví samozřejmě, že by ho někde poctivě a férově vylichvil za skývu chleba v době krize nebo války, to si vůbec nemyslíme, nene!

Taxe nám pan Kules po půl roce zase vrátil, a to v daleko důstojnějším hávu, než když se jej pokoušel napodobovat prasečí neumětelský homodlak Lullan Buc. Dvejn „Superanabolon Skála“ Džonsn sice taky nikdy nebyl žádným horkým kandidátem na Hamleta, nicméně divák alespoň nemá při jeho sledování strach, že se na něj může kdykoliv najednou vyřítit z televize a chtít ho přeblafnout. Docela bych si ho po tomhle dokázal představit i jako Konana. Jedná se o veskrze zábavnou, dobře natočenou a rozhodně neurážející demytizaci, která však trošku hapruje právě na hlavní postavě. Vžitým genotypem klasického Řeka je stošedesáticentimetrový chlupatý obtloustlý zachrap s křivýma nohama, tudíž když už někdo boří legendy, měl by to udělat se vším všudy a místo dvoumetrového spanilého svaloně kvůli větší realističnosti angažovat třebas Romana Skamene nebo přinejhorším Matonohu. Ale jebat, dobré to bylo. Kulese při jeho dobrodružstvích sice provází nějaký genetický odpad z klonování Nikol Kidmen a omšelý detektiv Dicka Francise, avšak ti jsou veskrze snesitelní. Jediným očividně hnisajícím vředem na rozporuplném ansámblu tak zůstává pouze bratranec Joláos. Nedovedu si absolutně nijak vysvětlit, jak se tak trapný a nesympatický debil s hereckým talentem análního dilda mohl vecpat s tak rozsáhlým partem do holyvůdského blokbástru. Tedy kecám, dovedu. Patrně polykal a progelovaný se lascivně ukláněl zády k nějakému židovskému producentovi. Každopádně už jej nechci nikdy v ničem vidět! Nikdy!!!

Naordinovat Papuáncům – Novým Guineanům rozbor díla Karla Ocasníka, to je něco jako učit lidojedy, že se neohlodaná holení kost nežere rukama, nýbrž je po malých soustech okrajuje stejkovým příborem a vzít to do pracek je přípustné výhradně jen v případě, je li na menu nějaká slepice. Podivně traumatizovaný Haus, co má za manželku horskou gorilu, však nedbá, a nic netušící divák má tak velmi Nadějné vyhlídky, že se u toho buď ukouše nudou nebo umlátí smíchy při pohledu na zasněné kanibaly hrající si ve viktoriánských kostýmech na indoevropské čajochlemty. Guerille „knihomolských“ goril s kalašnikovy je pak kapku obtížné vysvětlit, že Pyp není rebelský špión, ale jen zplodina Ocasníkova nesporného talentu, aniž by se to po hodině a něco žvanivé literární diskuze s lidoopy o členství v Pykvikově klubu nakonec navíc nezvrhlo v patetický sračkol.

A je to v piči. Tedy pardon, chtěl jsem ve skutečnosti říct, že třetí Ekspendebils jsou jako první skutečně Postradatelní. Po něčem takovém by všichni zúčastnění starci měli sebrat lopatu, znovu si vykopat jámu, uložit se do ní a zahrnout se třemi metry zeminy, aby už opět nevylezli. Ti, co mě znají, vědí, že jsem kvůli pánům Konanovi a Rambovi schopen nadhodnotit kdejaký řídký průjem, ale i já mám svou hrdost. Árnieho role zde až nápadně připomíná Zindulkův part z Babího léta, jen si Stanislav v mládí nepíchal tolik steroidů, a kamera stráví půlku filmu nalepená na krabatém Silvestrovském xichtě, na který jsou zvědaví snad už jen v útulku pro opuštěné basety, aby jen sem tam zabrousila na nějakou tu ultradementní a nudnou akci, jenž proti minulým dílům není ani klacek, natož kůl. Sympatického Mela jako hlavního záporáka máte celý spektákl spíš chuť obejmout a poslat mu pár drobných na kořalku do domova pro antisemitské, vychlastané seniory a situaci bohužel nezachrání ani pár vcelku kulantních hlášek, ani dokonalý Banderas v životní roli bratrance Pepina od zelených baretů. Ač jsem v jádru pravoslavný, ikony neikony, pomrdej to Rasputin. Tak vidíte, nechtěl jsem být příliš lapidární, ale je to prostě v piči.

Jeden by od Elitního jednotkáře čekal krutopřísnou, brutoakční poctu osmdesátkovému fenoménu. A ono hovno. Nebýt to prznění klasiky, jednalo by se o příjemně plynoucí, chytrou sondu do psychických pochodů toustovače, co dříve býval grilem, a těžce se s tím smiřuje. Jelikož si to však otírá celuloid o Ferhovenovu klasiku, je nutno směrem k současnému Holyvůdu opět flustnout hustý, z paty vytažený kritický chrchel. Smutný Fňukal ex machina se více než očekávaným nekompromisním potíráním detroitské kriminality tentokráte zabývá spíše ňuňáním se svým synáčkem a manželkou, která prudí kde koho, aby mohla mít svůj mixér doma hned vedle mikrovlnky, a to mu přitom Omnicorp k jeho plícím a hlavě ani nepřišil titanové čtyřrychlostní pětadvaceticentimetrové Robodildo! Ale třeba bude mít verze 2.0 nějaký ten hárdverový apgrejt. Zatímco si tedy vynucovač zákona hraje na Robomanžela, negři v Detroitu v pohodě dělají bordel, přičemž jim v tom zkostnatělá legislativa nedokáže zabránit. Příznačné. Doufejme tedy, že v případném pokračování našemu plechomasitému hrdinovi někdo vydylítuje svědomí, morálku a sysla pro rodinné hodnoty, nebude mít nějaké to psychotrauma z nepromazaných kovových implantátů a akční divák se konečně dočká pořádné deratizace.

Přemilí buzeranti, pokud je mi známo, není dle poslední novely Trestního zákona pohrdání kakaošťouchy trestným činem, přečinem, ba ani přestupkem. Dávám proto svůj svobodný, demokratický názor všanc podruhé a pokud jej tu zítra nenajdu, rozpoutám internetovou heteropolemiku o škodlivosti válcovitých předmětů v mužských rektech. Budu-li zde opět utlačen nějakou čtyřprocentní guerillou naparfémovaných maskulínů v růžových županech, přestanu se zde cítit komfortně, nechám tuto HOMO stránku definitivně zteplat a v kariéře budu pokračovat v Cinespuru. Tam jsou teplouši daleko tolerantnější. ***** „Leze, leze po železe, nedá pokoj až má léze“. Normální buzny! Můj postoj ke kakaofilům, tranzistorům a jiným princeznám je vesměs ambivalentní. Pokud se nesnaží strkat prsty a jiné předměty do mých intimních zón, bývám smířlivý, dělám si z nich většinou lekraci a naprosto nekonfliktně je nechávám opečovávat si vzájemně otvory. Kapku problém však mám s tím, pokud na mě začnou z televize hystericky ječet, jak jsou normální a jaká jsem nemoderní, nehomopatická zrůda a homofob, když tu jejich čurákovanou nepovažuji až tak za zcela přirozenou. To pak mám chuť poslat je do prdele, kam tedy naturálně patří, nedočkavě vyhlížím dobu, kdy už konečně ta společenská liberalizace nastane ve všech odvětvích sexuálních anomálií a jeden bude moci beze studu, předsudků a veřejně majetnicky poplácat po prdeli svou sněhobílou ovečku na nejbližším Zooprajdu. Tedy vlastně beránka, prcat ovečky je přeci normál už teď, žijeme přeci v moderní době. A tak se nám zase jednou semkl výkvět hereckého buzerantstva, Marek Rufalou, kterého asi zlákaly homopříplatky za choulostivé muchlování s žužu Bůmrem, a Robertkovic Julča, co je kůl a empatická za všech okolností, aby pro anál HBO zdokumentovali pohnutou dobu, kdy ještě řiťopichové neměli na lubrikačním gelu zrovna ustláno a začal je kosit neznámý hněv Heteroboha jménem HIV (Heterogod Infective Vengeance). A je docela zajímavé, jak to ty buzničky podaly. Na jedné straně skučí, jak je k nim a oné infekci establishment lhostejný, na straně druhé bez zaváhání ojedou na homotéce patologicky pohublého, kuckajícího frajera hustě posetého hnědočervenými skvrnami, ačkoliv dobře vědí, že tu něco řádí. Jako heteráka by mě tedy vlézt na hnusně olezlou pipku nenapadlo ani po dvouletém půstu, a to by vůbec nemusely kolovat zvěsti, že se kolem šíří slepičí mor. Ale jsou prostě jiní, tak to respektujme, že ano. No, ale ruku na rektum, tato dvouhodinová buzniáda je přinejmenším excelentně zahraná, první polovina plná romantických homohrátek a análních dobrodružství i docela obstojně odsejpá, a až v té druhé se to zvrhne v obvykle nudné, kýčovité a patetické homolkaní, že někomu pošel klystýr, protože promiskuitně brázdil i nedůvěryhodné konečníky. A Šeldn zůstane už navždy Šeldnem. Ač se sebevíc snažil nechat vyniknout svou přirozenost, musel jsem se pořád smát a neustále jsem čekal, kdy nějakému hošššanovi autisticky zaklepe na dveře: „Penis, ťuk, ťuk, ťuk, Penis, ťuk, ťuk, ťuk, Penis, ťuk, ťuk, ťuk….“ Vidím, že mé hodnocení je tu jako první hetero, takže si před nákupem filmu ještě počkejte, až se přidá i někdo další z těch devadesáti šesti procent a celková známka klesne z přehřátých 82 na střízlivých 50, kam tato angažužovaná homoagitka zaslouženě patří. Pro ty z vás, kteří by se toužili i nadále rozněžňovat, uvádím vášnivý verbal‘s dajdžest z „1000 filmů a seriálů, které musíte vidět, než zařvete na rupturu konečníku“: Krotitelé čokohadů, Romeo a Julián, Lovec hemoroidů, Jak jsem posral vaši bradku, Návrat růžového kapustňáka, Hnědá míle, Han Montán, Termonátor, Vrchní, prdni!, Jizz in Bieber: Never say vrrr, Cesta do hlubin študákova rekta, Gay Erection: This is ass, Registrovaný se závazky, Dobyvatelé kakaových bobů, Princezňák ze mlejna, Vykouření z věznice Shawshank, Gilmorovic hoššy, Marečku, podejte mi péro, Čas pro buznění, Prstění jehňáků, Tanec s klky, Sněhurák a sedm prcalíků, Dvanáct rozněžněných mužů, Kladivo na homoděje, Společnost mrtvých buzníků, Ducháček to za řití, Kramer versus Kramer, Gajťáci, Zoufalí registrovaní partneři, Kakaové oko, Dowsnova sněť …………. Fuj Fuckers: Back and Forth, Někdo to rád horké, Koule, Fimfárum Jana Wericha, Po hlavě do prdele, Glee a Hery Potrat: Všechny díly.