honajz2

Začne to solidně, ale pak to zase vrcholí tak nějak... nijak a je to zase na úrovni "jak co, jak kdy".  Třeba parodie na Sedm statečných se Snížkovou v pionýrském je něco úžasného, zatímco celý závěr s pátráním v lese je vyloženě slabý a někde to překračuje tu hranici geniality a trapnosti výrazně na tu druhou stranu. Ono to na té hranici stojí dost často a to je asi největší brzda v cestě ke zlepšením, ale zase na druhou stranu - nespadlo by to pak moc do té příliš trapné podoby? Slabé 3*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.43 - INDIE - Já bych tu třetí hvězdu klidně dal, ale byla by výsměšná vůči konci a přitom vše ostatní hodnotím upřímně, takže mi v tomto směru přijde nelogická. Později se dostanu k tomu, v čem tkví. Indická zombie komedie vypadá už od pohledu dost lákavě a právě proto jsem ji chtěl vidět, ale zvědavost mě přešla rychle a je celkem jasné proč. Lepší zombie komedie sice stojí na idiotsky jednajících hlavních postavách, jejichž přežívání plné šťastných náhod vzbuzuje smích, ale zároveň tyto postavy nikdy nejsou idiotské až moc, takže s nimi divák soucítí a fandí jim. Stojí na tom (moje milované) Shaun of the Dead, stojí na tom i Zombieland a Go Goa Gone tyhle trháky sice hezky vykrádá a převádí do indického prostředí, ale zároveň si pod sebou řeže větev tím, že jako hlavní trio postav vybere tři naprosté idioty, kteří jsou tak blbí, že se s nimi nedá sympatizovat. A to, co má být vtipné, na mě sice sem tam zafungovalo, ale většinou spíš, kvůli postavám, štvalo. Sympatie jsou v zombie hororech důležité, ať už komediálních či nikoli, protože jen přežívání hlupáků celek neutáhne. A hlavně v povedených zombie komediích to nikdy nejsou tak velcí hlupáci a nuly, jak se může zpočátku zdát. Dalším problémem pak je ten, že jestli Go Goa Gone přináší něco vtipného, často je to převzaté z výše zmíněných filmů. Takže to funguje, ale není to vlastní kreativita. V té je to naopak dost chudé a ačkoli i sázka na osvědčené fóry může sama o sobě stačit, pro mě celý film neutáhla. A jelikož je to Indie, čekal jsem veselé zpívání a tancování o apokalypse, jenže to (naštěstí!) nepřišlo, díky silnému ovlivnění západní kinematografií. Místo toho ale přišlo jiný typický prvek indické (žánrové) kinematografie a to protikuřácké spoty, kterých tu bylo v míře vrchovaté, vzhledem k tomu, že se tu často kouří a dokonce i fetuje. K západním zombie komediím to patří a tak se to dostalo i sem, ale abychom nezapomněli, že jsou cigarety špatné, jsou tu místo dvakrát opakovaných klasických obrázků jak z našich cigaretových krabiček ty samé tak čtyřnásobně více a do toho animace ždímání kuřáckých plic (dvakrát) a krátký varovný rozhovor s někým s rakovinou plic. To se dalo čekat, když tu jsou i varování v obraze při každém záběru, ve kterém se objevuje cigareta, ale jestli mě něco zarazilo, nahlas rozesmálo a donutilo uvažovat o ironické třetí hvězdě, je předposlední scéna, kde se směšně pateticky a moralisticky přeživší postavy zavazují k tomu, že už nikdy nebudou kouřit, jelikož to přineslo zlo v podobě zombie apokalypsy. A ještě způsobem "Dnes jsem se naučil, že..." jak z nějakého blbého pořadu pro děti. Ale tak aspoň mě má nebollywoodská vlna indických filmů stále čím překvapovat, když se té hollywoodské bojím a vždycky na ni pak nechápavě zírám... Lepší 2*

Technicky skvělé a propracované jak ve střídání celků až detailů, tak i (pro historické drama) vhodně zvoleném způsobu komunikace s divákem, ale scénáristicky je to příliš nalajnované, bez složitějších charakterů postav a s až moc předem určenými rolemi. A taky až moc klasicky působící, což jsou všechno důvody, proč z toho celkově mám jen průměrné dojmy. Pár pamětihodných a silně působících scén se zde samozřejmě najde a mimo (i přes vykalkulovanou a lehce patetickou výstavbu) závěrečných 20 minut to pro mě byly i scény s psychopatickým králem, kterého naprosto dokonale ztvárnil Mikkel Boe Følsgaard. A co se herců týče, tak i Mikkelsen mi přišel lepší než obvykle, ačkoli ze všech hlavních postav mi jeho výkon stále přišel nejslabší. Ale to pořád nic nemění na tom, že mě to nechalo chladným a bohužel zase utvrdilo v názoru k současné dánské kinematografii, která mi stále přijde poněkud přeceňovaná a mnohem méně nekonvenční a nápaditá, než se všeobecně tvrdí. 3*

Evičku Toulovou, mé guilty pleasure kategorie B ke kterému se vracím jen když si vzpomenu, jsem dost zanedbával. A jelikož v kinech právě jako propadák končí Superžena (za kterou bych nedal ani korunu a hezky si počkám, až se to někde objeví - jako sorry, ale návštěva tvorba Toulové v kině je plýtvání financemi), rozhodl jsem se podívat na tenhle její poutnický dokument s hranými prvky, ve kterých se objeví i Michal Kern, který v roce 2022 dostal Českého lva. Jak jsem čekal, zábava na cestu vlakem to byla velice dobrá a že je Toulová pořád hodna označení "český Ed Wood" se dalo vydedukovat už z úvodní scény. Odpíchnu se s pomocí úvodních dvou vět obsahu - Tereza má v životě všechno, co si kdy přála - manžela, zdravou dceru a práci, která jí naplňuje. Přesto se nedokáže zbavit pocitu, že jí v životě něco chybí. Fajn, to zní hezky, idylická rodinka, kde je tedy háček? Už v tom, že manžela má, zdravou dceru taky, ale práci? Ze všech hraných i autentických scén (nebo snad "autentických"? Ale o tom později) o práci nepadne ani slovo, nic z její práce není vidět, tak co je tedy ta "práce, která ji naplňuje"? Možná se zde jako práce v domácnosti bere to, že je žena v domácnosti a že už toho "má dost" se vyklube jen z toho, že se popálí o hrnec a spálí v troubě sušenky. Jak se v hraných záběrech dál ukazuje, má milujícího manžela, fajn dceru, prostě super rodina, tak co jí vlastně chybí? Až moc si zvykla na komfort, či přehodnocuje svůj život a uvědomuje si, že rodinu nechtěla, nebo se jí tento příliš ideální stav nezamlouvá? Ať je to jak chce, prázdné místo uvnitř sebe jde zaplnit pěšími túrami na cyrilometodějských stezkách. A tady je zakopaný pes. Jednak všechny stezky tak rychle utečou, že v nich cesta probíhá pouze skrze repetitivní záběry z dronů na lidi chodící po poli nebo ještě repetitivnější zpomalené celky a polocelky prakticky všech činností, pohybů a úsměvů. Filmařsky to vlastně na ničem jiném nestojí, jelikož tohle je tak 80% filmu a zbytek jsou buď rozhovory (které se odehrávají při nahodilých scénách, jak jinak než z dronu) nebo hrané sekvence. Nejblíž to tedy má reklamě na nějakou regionální akci a i ty často vypadají lépe, jelikož nemají tak zmatený střih a idiotsky vystavěné scény (třeba ta se vzpomínáním na dceru, která by v takovém podání působila mizerně i v amatérském filmu). Výstavba scén přináší problém číslo 2 - navzdory autentickým scénám z pouti je zde spousta viditelných inscenování Terezy. Nejkřiklavější to je, když jde po lese a jak na povel vyleze na kládu, chodí po ní a křečovitě se směje, jakože "jehehe, to je sranda, ta pout!". Podobné pocity mám i z klouzání na ledě nebo toho krátkého záběru, kdy sedí na stozích sena. Kde tedy skutečně končila inscenace, když si Toulová viditelně přikrášluje realitu a vydává ji za skutečnou? Tereza se stává obětí její bizarní hry, kterou nechápe ani sama Toulová a tak si žije svým životem a stojí někde na pomezí kýčovitě reklamní dokufikce a mizerného, lacině působícího dokumentu (za což opět může xkrát používaný dron). Podobně dopadl Jan Dušek, který v realitě může být vnitřně bohatý a i přes svoji diagnózu odvážný člověk, ale pod taktovkou Toulové se z něj stala prostinká šablona zapadají do její pseudo-vize. Dušek tak byl vykreslen jako někdo, kdo vše bere jako samozřejmost, protože Toulová se neodváží ani na moment zastavit u problémů a když už na nějaký nevyhnutelně dojde, je poznat, jak moc se je snaží zrychlit a nechat být. A Tereza žel dopadla stejně. V hraných scénách (které jsou z celého filmu nejmizernější a jak ze špatného amatérského filmu, hlavně díky umístění kamery ve třech bodech bytu a nulové invence si aspoň trochu pohrát s rámováním) je krásně vidět, jak nedokáže napsat charakterní postavy - všichni jsou jednoduší, bez složitějších osobnostních rysů, dá se s nimi snadno manipulovat, jelikož nepůsobí životně. Co Tereza na poutích objevila, co byl ten ztracený bod jejího já? Na konci dojde k prozření, že jí baví pěší túry. Fajn, a dál? A co všechno šlo z ní a kdy ji jen inscenovala Toulová? Někdy je totiž intonace Terezy Němcové-Petráškové poněkud nehodící se do jejích slov. Tenhle dokument spoustu věcí neřeší, což není propracovaný záměr (jako třeba v News from Home), ale pouhopouhá lenost. Nejkřiklavější to je při (myslím) třetí cestě ze Znojma do Rajhradu. Tereza ji jde, aby komusi odpustila. Kdo je onen "komusi" je samozřejmě fuk, ale jak tahle cesta dopadla? Proč není zmíněno, jestli mu odpustila? A proč z té cesty vidíme jen Znojmo a pak jen spoustu mlhy, ale Rajhrad nikde, ačkoli je tam rozhovor s knězem z Rajhradského kláštera. Ačkoli se v tom pitvám už moc, nemůžu nezmínit tu podivnou střihovou skladbu, kdy se záběry střídají bez smyslu a často není jasné, kde poutníci zrovna jsou, ačkoli jsou u významné duchovní mezizastávky jejich poutě. Vlastně zde chybí i hlubší náhled do motivací ostatních poutníků, i oni jen krátce něco řeknou a jejich koexistence při cestě je zobrazena jen skrze hudbou podbarvené zpomalené záběry ve vinicích a předpřipravených hostinách. Jo, a jednu scénu zpěvu jakési slovenské náboženské písně. Klouže to tak moc po povrchu, že to nad ním možná i lehce levituje. Vlastně je až smutné, jak i přes určité možnosti jsem se o moderním poutnictví dozvěděl jen velice strohý základ. Má hvězdička je hlavně pro kněze z Rajhradu, který tu má skutečně podnětnou řeč a řekne v pár větách víc, než se Toulová za necelou hodinu snaží vyjádřit. Vtipné. "Těším" se na posun v Černobylu a případně i v Superženě. 1*

Ladislav Helge byl pozoruhodný režisér, který se nebál otevírat kontroverznější témata a to navzdory tomu, že tehdejší režim se k nim stavěl rozpačitě. Ve Velké samotě rozebírá posedlost mocí úředníka JZD, v Posledním dnu mého syna složitým způsobem queer tématiku a tady korupci na vesnické škole. I zde máme místo, které by dle ideologie KSČ mělo být vzorem pro celý svět, ale Helge ho zobrazuje jako plné problémových dospělých i dětí. Zde nový učitel zažívá deziluzi z celého prostředí a celé ústřední téma se zde rozebírá z více pohledů, zdařile graduje až do svého konce a stojí i na psychologickém základu, tudíž se jedná o vcelku hluboký film. Hluboký film, který ale onu problematiku mohl rozebrat ještě detailněji (ačkoli na druhou stranu - na rok vzniku...) a hlavně - a to je hlavní problém, který s tím mám - méně tezovitě. Vše šlape i tak, ale určitá "přílišná jasnost" toho, kam to Helge a Kříž vedou, z toho vycházela až moc najevo a bránila mi z toho mít silnější zážitek. Třeba ve Velké samotě má tohle Helge vyřešené a veškeré dění působí přirozeně (mimo nucený budovatelský závěr, který celý film pohřbí), zatímco zde je ze scénáře až moc znát samotný scénář a jeho ne až tak silná výstavba, která se podepisuje i na představování rodičů jednotlivých dětí, kdy se některým věnuje dostatečně, ale některým jen chvíli a pouze v příliš specifické situaci, která má jasně nastínit jejich charakter a víc se k nim nevracet, což pak moc neladí se složitější psychologií jiných postav. I přes tyto vady mi ale Škola otců zatím přijde jako nejlepší Helgeho film. Sice je z mnou viděných nejjasnější a nejsnáze uchopitelná, ale ničím se v průběhu nepohřbí a ani přehnaně neznejasní svá témata. Takže nemusí působit nejkomplexněji, ale celistvě je nejucelenější. Slabé 4*

Můj první John Woo, ale s posuzováním jeho stylu se od něj ještě na něco podívám (dost pravděpodobně na Tváří v tvář), protože jen z (všeobecně nedobře přijímané) Výplaty to určitě nepůjde. Pro mě z toho vzešel neurážející, poutavě plynoucí akčňák s pár skvěle filmařsky řešenými scénami (třeba ta v kavárně, kde je výrazná a zdařilá práce se střihovou skladbou - a u všech akčních scén ostatně taky, jelikož jsou přehledné), který určitě vnímám aspoň jako mírný nadprůměr. Zároveň ale ve mě nedokázal zanechat nic silnějšího, jako vždy prkenný Ben Affleck byl víceméně snesitelný, ale zájem o postavu, kterou představoval, ve mě nevyvolal a bohužel to platí i o ostatních, kteří jsou sice herecky lépe obsazení, ale jejich postavy působí uměle. A bohužel to platí i o Giamattim, který zde hraje "toho vtipného", hraje ho nejlíp jak jen může, ale scénář mu nedovolí víc vyniknout. A jestli mi ještě něco vadilo, tak určitě to nadměrné používání zpomalovaček, které mi přijdou efektní jen v určité míře, kterou se tady (a docela rychle) povedlo překročit. Takže jako jo, na jedno zhlédnutí, proč ne, ale nic víc. Silné 3*

Popravdě bych radši, kdyby z toho vzešel mnohovýznamnový a hůře uchopitelný mindfuck po Česku, protože tak to dlouhou dobu vypadá, dokud tedy nepřijde finále, které vám dá jasně najevo, o jak prostinké podobenství nakonec šlo. A ještě se silným nádechem "Já, ubohý hodný kluk, musím snášet celé zlo světa a nechápavost starších a útěchu hledat v rapu a (asi?) pofidérních kamarádech, ale přitom jediné, co chci, je světový mír.". Beru, že to je debut mladého tvůrce, že to nebude mít vše perfektně dotažené, ale výstavbou to má pořád blíž studentskému filmu než profesionálnímu, který by měl jít sebevědomě na festivaly a celorepublikově do kin. Mimo příliš jednoduchého poselství a jisté naivity s ním spojeným to trpí i mizerným zvukem a hlavním hercem, kterým ano, je bratr režiséra, asi ho má rád a chtěl mu ve svém filmu dát hlavní roli, ale co z toho, když mu buď vůbec není rozumět a když už jo, tak neumí vůbec nic zahrát. Nevzešla z toho ani civilnost, na to Vincent reaguje na všechny události, které se mu přihodí, naprosto prkenně. Jestli se ale Hospodářskému něco povedlo, tak je to práce s detaily a rámování záběrů, které jsou často propracované a jejich návaznost s občasným odsunem k úplně jiným postavám dokáže budovat atmosféru a znejišťovat diváka v tom, co se děje s hlavním hrdinou. V určitých jednotlivostech to je skutečně skvělé, ale těch není tolik, aby zachránily do očí bijící nedostatky a i kdyby jich bylo dost, stejně by vše nezachránily. Ambiciózní projekt to ale je a místy se mi zamlouval, už jen svým sci-fi-road movie laděním. Lepší 2*

Divácky velice vstřícný film, pochopitelný napříč celým světem, s širokou škálou humoru, ve které si něco najde jak fanda britcomového cynismu, tak i fandové legračních pádů. Výsledkem je milý, neurážející film, pojednávající o vážném tématu (s opřením o nejedno další) s humorem a veskrze sympatickými postavami. Plyne se to svým tempem, nenudí to, ale ani výrazně nebaví a ve finále přijde trocha očekaváného dojáku. Účel to plní hezky, akorát se jedná o film, který bohatě stačí vidět jednou, jelikož ve mě nic skutečně výraznějšího nezanechal. A ani samotný scénář nepřichází s čímkoli přelomovým. Popravdě si z toho nejvíc budu pamatovat odkazy na Ozua (občas přítomné i v úhlech kamery) a skvělé úvodní a závěrečné titulky. 3*

Od Costa-Gavrase jsem doposud nic neviděl, ale kruci, jestli i jeho ostatní filmy vypadají takhle, tak jich musím vidět víc. A především Z, které mám v plánu už bůhvíkolik let. Tohle ale bylo něco už od prvních záběrů - tolik geniálně filmařsky řešených záběrů v každé scéně se jen tak nevidí a celý film je jimi naprosto plný, ať už detailní prací s umisťováním postav v rámu, tak i dalšími technickými hrátkami, ze kterých je pro mě nejvýraznější "falešný splitscreen" při jízdě vlakem (levá půlka záběru se odehrává ve vlaku, přičemž v rohu se na dveřích lůžkových kupé objevuje odraz všeho ostatního, co z náhledu kamery nemůžeme přímo vidět a v pravé půlce je venkovní krajina a dokonce během jízdy). A dokonalé jsou zde nejen jednotlivosti, ale i celková výstavba - už od začátku je zde svižné tempo, které nejen že tvoří výrazné napětí, jenž mi nedalo vydechnout, ale taky do něj skvěle zapadají vtipné scény, které nejsou na sílu a svými hláškami vše perfektně podporují a dotvářejí jinak silnou ústřední detektivní zápletku. Solidní je díky hláškám a dalším zdařile napsaným dialogům i samotný scénář a herci, ačkoli někteří jak kdy (ale to už bych se pitval v drobnostech), své role zvládají též skvěle. A je tam toho mnohem, mnohem víc, ale nechci tu o tom pořád básnit, jelikož bych se začal opakovat. Snad jen ty lehce psychologické monology obětí před smrtí mě dost zaujaly, přišly mi neotřelé a nevím, jestli jsem podobný nápad v nějakém starším filmu ještě viděl. Za mě ale velké nadšení a na Z se už prostě budu muset podívat. 5*

Ještě lepší než první série. Počáteční pomalé tempo mi (až na jednu epizodu) vůbec nevadilo a naopak mi přišlo vhodně, logicky a funkčně zvolené, tudíž jsem s ním neměl žádný problém. A když už by to začínalo působit až moc pomalu, přijdou poslední tři epizody, ve kterých je zvratů tolik, že se to nedá vstřebat. A přesto to pořád celistvě funguje. U třetí série určitý pokles čekám, vzhledem k tomu, že zde skoro všechny dějové linie skončily a další dění bude o tom, "co bylo pak", ale pořád mám vysoká očekávání a na další díly se upřímně těším :-)