Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Dráma
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Horor

Recenzie (8 233)

plagát

Milý tati (2021) (študentský film) 

Pravda, kdybych hodně chtěl, daly by se tam najít chyby (jako třeba to, že je to hlavně o osobním traumatu a problémy vietnamské komunity to jen letmo načrtne) a pro ty, kteří víc sledují experimentální tvorbu, se nebude jednat o žádný originální radikální styl, ale na poměry studentského filmu je to nejen že skvělé, ale dokonce to jeho hranice překračuje. Je to kreativně vystavěný dopis dlouho neviděnému otci, který umí dobře využít svůj styl "vystřihovánek" s nejedním pěkným filmařským nápadem (např. střídavé objevování otce jako fotku a jako pouhý obrys rámující části dopisů), který funguje i emotivně. Tady byl hype zcela oprávněný. Slabých 5*

plagát

To se vysvětlí, soudruzi! (2024) (seriál) 

Souhlasím s tím, že to je promrhaný potenciál, ale říkám si, jak by to vypadalo, kdyby se to nemuselo podřizovat mainstreamu. Takhle se to zaseklo někde mezi českými Akty X a komedií na úrovni geniality a trapnosti, přičemž ta trapnost většinou převažovala. Je to takový kočkopes, který má snahu a určité ambice, ale celkově těžko říct, co s ním a jestli vůbec funguje. Nějak jo, ale je to slabé a málo kreativní. Je sice super, že tu po nekonečné sérii kriminálek a telenovel vznikla kriminálka, která se aspoň snaží o přidání nadpřirozených prvků, ale obávám se, že po téhle žádná další zase dlouho nevznikne. Své fanoušky si to očividně našlo a já po x letech viděl celý český premiérový seriál, ale to jen s příslibem něčeho velkého ve finále a ono to jaksi nepřišlo... Možná by druhá série byla sebevědomější a ucelenější, ale moc bych na to nesázel - a vlastně i na to, že vůbec bude. Lepší 2*

plagát

To se vysvětlí, soudruzi! - Lada Lazarová (2024) (epizóda) 

Dalo se čekat, že to bude finále série a jako takové se dá čekat, že bude hrát na vážnější notu, aby něco uzavřelo a skrze cliffhangery otevřelo další témata pro druhou sérii. Ono se to jaksi stalo, ale v takové podobě, že to nepřineslo žádné momenty, po kterých by divákovi spadla huba na zem. Líbilo se mi to mindfuckové ladění (které dává smysl), ale zklamalo mě, že tvůrci vše někam posunuli, jakž takž dostatečně, ale na pořádné finále série to bylo málo. I když to celou dobu byla primárně komedie. Lepší 2*

plagát

Letní válka (2009) 

Zpočátku to vypadá jako ten typ anime, který nesnáším - pohádka pro nerdy, ve které hlavnímu hrdinovi-nerdovi spadne do klína jak epická záchrana světa, tak i nejkrásnější dostupná holka a sem tam i nějaká superschopnost. Ono to tak trochu dopadne (bez superschopností), ale je to komplikovanější než se na první pohled zdá. A tady začíná hlavní problém. Je to debilní sci-fi s ještě debilněji vystavěným světem, jenže všechno to je jen metafora pro důležitost pospolitosti rodiny (aneb když rodina drží spolu, dokáže všechno na světě; když má člena, který se od nich odloučil, začne se pomalu rozpadat) a také pro vyrovnání se a (svým způsobem) usmíření s USA a jejich shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. A teď jak to brát - jako hloupou sci-fi s echt klišovitým rodinným dramatem na pozadí (SPOILER když nejde vytvořit přirozený konflikt, zabte nejstarší postavu KONEC SPOILERU), nebo jako veskrze pěknou, byť místy bolestně doslovnou (ta paralela s baseballovým zápasem fakt nebyla nutná - ale pobavilo mě, že svět stojí na pokraji apokalypsy a ten zápas jede dál jako by se nic venku nedělo) variaci na poselství větší části disneyovských animáků? Tady se dá jednoznačně opodstatnit pětihvězda i odpad. Já se zase zasekl někde uprostřed, protože zatímco Kenjiho postupné poznávání velké rodiny se mi líbilo svojí (víceméně) civilností, všechny ty vtípky okolo toho a klišovité charaktery hlavních postav, díky jejichž klišé je naprosto jasné jak vše dopadne, jsem bral hůř. A takhle se to střídalo snad u všech částí - souboje v Ozu vypadají skvěle vizuálně, ale je jich zbytečně moc a v závěru tak tvoří přehnané množství zvratů; Kazuma je sice nejzajímavější postava, ale fakt nechápu, proč se tak vyzdvihují jeho reálné kung-fu schopnosti, když je využívá jen v Ozu; část s karetní hrou je sama o sobě epická, ale má patetické vyvrcholení a svět v tomhle případě zachrání kočkoholka; zbytek světa je zde zobrazen stejně jako v amerických blockbusterech - vše stojí na Japonsku a ostatní jsou vidět na pár vteřin jak fandí Natsuki... A já bych mohl pokračovat dál, ale to bych to tu jen podrobně vypisoval. Expresivita scén typická pro anime sice funguje obstojně, takže to silnější dojmy (svým způsobem) zanechá, ale mě to pořád spíš míjelo, než abych si to dokázal upřímně užít. Podobný problém jsem měl i s Dívkou, která skákala časem, takže tu hodnocení nechám totožné. Líbí se mi, co z toho vyleze, ale zpracování ne. Tomu prostě podlehnout nedokážu. Slabé 3*

plagát

Metrénský incident (2007) (amatérsky film) 

No wow... Neviděl jsem moc amatérských filmů z nultých let a tak mě, zmlsaného současnou podobou amatérských filmů, zarazí efekty a omezené natáčecí možnosti, které mi sice jsou jasné, že tak budou vypadat, ale vždy je to někde na úrovni toho, čemu se dneska směju, ale tady na to musím brát maximální ohled. A tady obzvlášť, když je to fanfilm - a s touto kategorií filmů dokonce ani nemám zkušenost. Takže posuzování efektů ponechám těm, kteří ví, jak moc by je český amatérský fanfilm z roku 2007 mohl mít lepší. K zbytku se ale vyjádřím. Star Trek jsem kdysi žral, teď už jsem z něj dlouhá léta nic neviděl, ale fakt si nepamatuji, že by posádka byla plná bezemočních robotů. Ale to bych byl na začátek příliš ošklivý. Neherci prostě hrají na jedno brdo a vyjádřit jinou emoci jim dělá problém, což je vina jak jejich, tak i scénáře, který z nich dělá figurky bez jakéhokoli náznaku charakteru. Námět ujde, ale jeho (scénáristické) zpracování mu dost podkopává nohy. A humorné scény, které ho mohlo zachránit, nefunguje taktéž, jelikož pokusy o něj jsou často křeč, na sílu. To filmařské ale taky za moc nestojí. U fanfilmu je to asi ta míň důležitá část a beru to, ale ten zvuk, který zněl, jak kdyby při jeho nahrávání všichni herci byli zavření ve sklepě, byl fakt něco strašného a při jakémkoli zvukovém efektu či použití hudby postavy prakticky není možné slyšet. Celek je tak bez atmosféry, jak školní besídka složená z lidí se zájmem pro věc, ale bez větší snahy propracovat vše, co je při tvorbě filmu podstatné. Takový o sedm let starší Metr X sice objektivně nevypadá o moc líp, ale natočila ho banda lidí, která nejen že je nadšenci určitého audiovizuálního kultu, ale která si zároveň uvědomovala, že natočit to naprosto seriózně je blbost a tak vytvořili film, u kterého se baví hlavně oni a divák buď s nimi nebo je naprosto otrávený. Je to amatérský film komplikovanější na všeobecné doporučení, ale nechybí mu sebevědomí, zápal a hmatatelné nadšení. Tady byl zápal a možná i to nadšení, ale vše se ztratilo v tom přehnaně vážném podání bez skutečné nadsázky, která by nedostatky mohla zachránit - když už by tvůrci nechtěli detailně propracovat scénář a charaktery postav. Snaha byla, to určitě, ale jen snaha to v mých očích nezachrání... 2*

plagát

Ila Ayn (1957) 

Neorealismus po libanonsku. A celkem zdařilý, jen mu dost ubližuje přehnaná doslovnost, díky kterému vše působí bez sebevědomí a dojmem, jakoby Nasser chtěl za každou cenu, aby všichni všechno pochopili a uvědomili si, že opustit Libanon s vidinou vyššího peněžního výdělku je cokoli, jen ne dobrý nápad. Což bylo diskutabilní i kdysi, když dost záleží, jestli se tam člověk uchytí - a to se nedá předem určit. Ale možná Nasserovislo především o posílení národní hrdosti a třeba v padesátých letech Libanon opouštělo za prací spoustu rodáků. To ale jen teoretizuji, o dějinách Libanonu moc nevím. Jinak to ale vůbec není špatné - sice mi v prvních minutách přišlo, že v pár záběrech slyším tu hluchou chvíli mezi zvoláním "Akce" a začátku projevu herce, ale tenhle nedostatek celkem rychle zmizel a mimo sem tam divné střihy to bylo solidní i filmařsky a krásně zde fungují také venkovské lokace. Jen teda ta dlouhá scény oslavy plná tanečků přesně uprostřed filmu je takový trademark západní Asie, který jsem musel zvládnout, ale naštěstí netrval až tak dlouho. A s odhlédnutím od jednostrannosti námětu fungují i postavy. Můj první libanonský film tak dopadl jako mírný nadprůměr, který by se možná dal víc kritizovat, ale dokázal jsem ho víc brát jak je, než jsem na základě některých prvků čekal. Silné 3*

plagát

Kým spíš (2011) 

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.44 - ŠPANĚLSKO - Můj dlouho odkládaný hororový rest by mě dokázal solidně vycukat, kdyby se Césarovi vše tak magicky nedařilo. Sice to nepřekračuje míru důvěryhodnosti svého světa, ale že zrovna na římse uvidí co uvidí, že se mu vše tak hezky daří a že holka na čas mlčí jak kdyby se nic nedělo... Vadilo mi to tam, protože takhle to sklouzlo do průměrného thrilleru, který sice má, jak je u Španělů typické, působivou atmosféru, ale scénář je celkově krapet tuctový, byť chytře pospojovaný. Nemusel by tak působit, kdyby byl v těchto věcech víc dotažený - ostatně, díky tomu spousta španělských thrillerů funguje. Jenže se nestalo a tak ve mě závěr moc nezanechal a pokusy o psychologii sociopata mi zase připomněly, jak moc je v tomhle Bennyho video nepřekonatelné. Ono to v rámci svého žánru sice není špatné, ale subjektivně mě to nechalo chladným. 3*

plagát

Éloge de l'amour (2001) 

Ze všech novějších Godardových filmů mi tenhle přijde nejucelenější a nejpůsobivější. Sice je (oproti třeba Nové vlně) u nás zapadlý a ani to neznamená, že by měl narativ, ale jeho mnohostranné a přitom názorově jednoznačné filozofování (především) o proměně vnímání historických událostí napříč věky má nejen něco do sebe, ale dokonce se v té změní Godardova filozofování dá číst něco opravdu podnětného. Jen se teda nevyhnul zjevujícím se přímým citacím (které mi v jeho filmech lezou na nervy často, tenhle styl "zfilmované odborné knihy" mi přijde poněkud zjednodušený), roztříšténosti témat a jednostrannosti, kterou dává najevo vždy když může. Já chápu, že nesnáší Američany a Hollywood, v něčem z toho s ním přesně souhlasím, ale časem už to začne až moc bít do očí. Přesto ale tu čtvrtou hvězdu dám, ačkoli to na ni subjektivně nevidím, protože i přes to všechno ve mě Éloge de l'amour zanechalo silnější dojmy, dalo skutečné podněty k přemýšlení a bavilo i vizuálními nápady, včetně toho přesunutí z filmového černobílého ladění do barevného, dokumentárně-poetického. A i ty hrátky s barvičkami a "televizní" kamerou byly samy o sobě fajn, jen je to časem takové až moc okázalé. Slabé 4*

plagát

Vysoká škola smíchu (2004) 

Graduje to chytře a bez hluchých míst, konverzačka je to povedeně napsaná a taky skvěle zahraná, když divák přistoupí na určitou japonskou přehnanost - která tu ale má smysl, vzhledem k tomu, že ji reprezentuje scénárista divadelních her obsahujících přesně takový humor. Smysl tu má dokonce i to, proč cenzor, který se s nikým nepáře, dává zrovna jemu tolik možností oprav, když mu první předložený scénář zkritizuje víc než všechny ostatní. Dobře se i vyvíjí charaktery obou hlavních postav, jen mi zvrat s obálkou přišel příliš náhlý (přičemž ano, má smysl, ale...) a konec poněkud patetický. A na to, že je to konverzačka z (převážně) jedné místnosti, se zde chytře pracuje s výstavbou jednotlivých záběrů i jejich střihovou skladbou. Přesně to je to hlavní, co z konverzačky/rozhlasové hry může udělat přesvědčivý film a Hošimu se to povedlo na výbornou. Je to také dost přístupné divákům, kteří japonské filmy moc nevyhledávají, což mi maličko vadilo, jelikož mám rád, když japonské filmy víc vypovídají o sobě a svojí společnosti na úkor jasnějšímu pochopení pro všechny diváky, ale rozhodně to tomu nevyčítám. Problém mám jen s tím patosem na konci. Rozhodně to je mnohem lepší film o potřebě humoru v životě a umění, než tetrální Hold - a to už jen tím, že když se tu má někdo přesvědčit o potřebě humoru, ačkoli ho sám nemá rád, nejde se na to tak násilně ve stylu "všichni se smějí, jen ty ne" jako spíš formou satiry na cenzory, kteří cenzurují něco, čemu vůbec nerozumí. Spíš než humorné scénky z předvádění hry mě bavily cenzorovy idiotské úpravy a to, jak ho scénárista učí chápat divadelní hry, který má na starosti cenzurovat. Je to vlastně taková japonská verze Nejisté sezóny. 4*

plagát

Prozřetelnost (1977) 

Dlouhá horečnatá noc jako podklad pro pochopení pokrytectví závěrečné narozeninové oslavy. Přitom ona horečnatá noc míchá realitu s představami, dávnou minulostí i strachem z blížící se smrti ústřední postavy starce. Jenže v co věřit? Nebyla celá fikce ukazující pravdu ještě upravená stařeckou zapšklostí a nenávistí vůči všemu, která přišla s věkem? Je to podvratná hra s diváckým očekáváním i čtením charakterů postav. Ta hra nabízí vše nebo nic a spoustu toho záměrně nechává na divácích, jelikož Resnais jen představí určitou situaci a tu pak ze všech stran nějak vyvíjí. Místy je to cynicky vtipné a právě tyhle části celý film příjemně osvěžují. A mě si tahle hra díky všemu výše zmíněnému získala a celou dobu upřímně zajímala. Trpí to snad jen tím, že ta hra hrou zůstane a tak si jen plyne bez čehokoli navíc, ale Resnais dobře věděl, co dělá a podal to přesně tak, jak chtěl. Já mám jeho filmy rád a chtěl bych jich vidět víc, jen na ně musím mít správnou náladu. 4*