Ila Ayn

Neorealismus po libanonsku. A celkem zdařilý, jen mu dost ubližuje přehnaná doslovnost, díky kterému vše působí bez sebevědomí a dojmem, jakoby Nasser chtěl za každou cenu, aby všichni všechno pochopili a uvědomili si, že opustit Libanon s vidinou vyššího peněžního výdělku je cokoli, jen ne dobrý nápad. Což bylo diskutabilní i kdysi, když dost záleží, jestli se tam člověk uchytí - a to se nedá předem určit. Ale možná Nasserovislo především o posílení národní hrdosti a třeba v padesátých letech Libanon opouštělo za prací spoustu rodáků. To ale jen teoretizuji, o dějinách Libanonu moc nevím. Jinak to ale vůbec není špatné - sice mi v prvních minutách přišlo, že v pár záběrech slyším tu hluchou chvíli mezi zvoláním "Akce" a začátku projevu herce, ale tenhle nedostatek celkem rychle zmizel a mimo sem tam divné střihy to bylo solidní i filmařsky a krásně zde fungují také venkovské lokace. Jen teda ta dlouhá scény oslavy plná tanečků přesně uprostřed filmu je takový trademark západní Asie, který jsem musel zvládnout, ale naštěstí netrval až tak dlouho. A s odhlédnutím od jednostrannosti námětu fungují i postavy. Můj první libanonský film tak dopadl jako mírný nadprůměr, který by se možná dal víc kritizovat, ale dokázal jsem ho víc brát jak je, než jsem na základě některých prvků čekal. Silné 3* (21.04.2024)