Prozřetelnost

Cliveuv zapas s pribehem lze jiste ciat jako prostredek k naplneni touhy umirajiciho po nejake vyssi instanci, kterou zminuje v zaveru. Je to film o umirani a pocitu viny. O etice, sexualite apod.Sfilmovany proud myslenek spisovatele. Stary muz se sklenkou vina sedi pred svojim pomyslnym loutkovym divadylkem a hraje hry o sve bezmocnosti. (06.05.2022)

Vynikajuci Resnais. Fakt, nerad plavam proti prudu, rad sa necham unasat mainstreamom , ovsem nechavam si vsak rezervu 5 - 7% kedy idem proti prudu. Tuna vyrazne nadhodnoitim rezisera Resnaisa. Monohi vyzdvihuju jeho prve diela Loni v Marienbadu a Hiroshima, Mon Amour, mna nijak neoslovili, slo o plany art. Lebo i taky jestvuje, a musia sas tym zmierit aj artovi divaci. Oslovilo ma stare sidlo, nadherna priroda, v starom sidle sidli starsi alkoholom pachniuci dedek John Gielgud /Falstaff 1965, Secret Agent 1936/ a bluzni. Toto zobrazil Resnais bvyborne , tie jeho stavy mysli a ducha mi dost nahanali zimomriavky. Do sidla prichadzaju dvaja synovia, ktori sa snazia udrzat zdanie pokojnej, kludnej spokojnej rodiny, kde ale nieco bubla pod povrchoim a chce to ist navrch. Resnais to bublajuce nijak nepomenoval, ale filmuznaly divak to rychlo zisti, ze tam nieco nehraje. Synov si zahrali mne nesympaticky Dirk Bogarde /Smrt v Benatkach, Sluha/ a David Warner /Titanic, damy v letech 2004/ - no a mna David viac oslovil nez Bogarde, bol som aj s Davidom warnerom podstatne spokojnejsi nez s Bogardem. Elaine Strich si tymto odbila slusny filmovy zaciatok, az neskor natocila veci ako Darebacci 2000 a Tanec na Vlnach. Takto ma vypadat pravy a nefalsovany art, za mna vysoke hodnotenie : 88 % (29.09.2018)

Poprvé jsem tenhle film viděla v původním znění bez titulků a ani náznakem jsem nepochopila, o čem to bylo, a v paměti mi zůstal jen ten sexy fotbalista. Napodruhé už jsem měla větší štěstí – simultánní překlad v Ponrepu. A málem jsem nepřežila to nečekané blaho, ten pocit postupného ožírání a ranního vystřízlivění s ježečkem. Rozkládající se spisovatel do sebe lije litry vína a účtuje se svými blízkými i sám se sebou v předsmrtném románu plném skleniček, teroristů, ukrutných dialogů („I've got an erection.“ „Oh, wanna do something about it?“ „It's not mine!“) a pomalých sanitek. Smrt je zatraceně zábavná záležitost. (23.01.2007)

Snové dialogy, monology, ať vnější či vnitřní, měly cenu reality. Jen funkčně zatížené obrazy se toulaly v delirických vizích montovaných tak, abychom jen postupně a velmi zvolna mohli nahlédnout komu patří a ke komu se vztahují. Centrální událostí filmu jsou otcovy narozeniny, které autor (zřejmě David Mercer) umístil na konec děje (filmu). Zřejmě však patří někam do těla textu, protože to, co bylo předtím bude pokračovat i potom. Snová práce (žádné připravované literární dílo), kterou koná otec ve dne i v noci, v klidu, ale převážně v bolestech, by mu mohla poskytnout určité uvolnění. Podaří se mu však uvolnit tu část svého nevědomí, která by mu mohla umožnit nahlédnout pravdu, aniž by musel obviňovat sebe, svou manželku a své syny? (16.11.2020)

Hodně "jiný" film. Kdysi jsem na to vzal s nadšením do Ponrepa jakéhosi libového pražského trendy buzika a dodnes se směju jeho šoku a brzkému úprku. Nicméně je Prozřetelnost přes všechnu "chytrost" a "cynismus" taky film, u jehož sledování se, podobně jako třeba u Buňuelovy Mléčné dráhy, přistihávám u toho, že mě z trochu nuceného úsměvu a od toho všeho fandění tvůrci bolí mimické svaly... (22.05.2012)