Prozřetelnost

"A co tady chce tenhle pán? Nó jo, jde mě rozřezat." Tučné mínus Ponrepu za verzi se simultánním dobovým dabingem stylu "Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů," kterou pouští svým divákům. Když si John Gielgud strkal čípky do "rekta" tak jsem už fakt v kině vyprskl smíchy. K plnému pochopení a hlavně vychutnání jedinečné Resnaisovy režie jsem si film musel doma pustit ještě jednou. Prozřetelnost je vzácný filmový klenot mezi jehož hlavní klady patří, že nebere ohledy na nikoho a na nic. Nejen Dirk Bogarde rajzující po hororově-Kubrickoidním baráku za doprovodu temného Miklóse Rózsy je opět po delší době z mysli nesmazatelný obraz. (02.03.2013)

Příběh, na kterém se ukazuje, že někdy může být fikce pravdou reality. A že noční alkoholický ústup do světa fikce může být formou duševní terapie i způsobem (nebo aspoň pokusem) vnitřně se vyrovnat s chybami vlastní minulosti. Realita skýtá starci jen falešnou hru přetvářky, kterou jako diváci plně prohlédneme jen díky předchozímu uchýlení se do starcových představ. V nich může dojít nejen pomsty na svém, chladném je slabé slovo, synovi (skvělý Bogard), ale pokusit se zúčtovat s minulými traumaty. Ale co diváka překvapí, často dosti vtipným přístupem. I tak je to ale skličující příběh o muži ztrácejícím vládu nad svým tělem, bližními (a v posledku i onou pamětí a představami). Postavy na plátně jsou na po velkou část filmu ve svém jednání předkládány jako determinované cizí mocí (vůli starého spisovatele-vypravěče příběhu), v čemž se film podobá následujícímu Resnaisově filmu "Můj strýček z Ameriky", kde jsou však postavy determinovány fyziologicky či psychosociálně. (03.10.2014)

Snové dialogy, monology, ať vnější či vnitřní, měly cenu reality. Jen funkčně zatížené obrazy se toulaly v delirických vizích montovaných tak, abychom jen postupně a velmi zvolna mohli nahlédnout komu patří a ke komu se vztahují. Centrální událostí filmu jsou otcovy narozeniny, které autor (zřejmě David Mercer) umístil na konec děje (filmu). Zřejmě však patří někam do těla textu, protože to, co bylo předtím bude pokračovat i potom. Snová práce (žádné připravované literární dílo), kterou koná otec ve dne i v noci, v klidu, ale převážně v bolestech, by mu mohla poskytnout určité uvolnění. Podaří se mu však uvolnit tu část svého nevědomí, která by mu mohla umožnit nahlédnout pravdu, aniž by musel obviňovat sebe, svou manželku a své syny? (16.11.2020)

Hodně "jiný" film. Kdysi jsem na to vzal s nadšením do Ponrepa jakéhosi libového pražského trendy buzika a dodnes se směju jeho šoku a brzkému úprku. Nicméně je Prozřetelnost přes všechnu "chytrost" a "cynismus" taky film, u jehož sledování se, podobně jako třeba u Buňuelovy Mléčné dráhy, přistihávám u toho, že mě z trochu nuceného úsměvu a od toho všeho fandění tvůrci bolí mimické svaly... (22.05.2012)

Dlouhá horečnatá noc jako podklad pro pochopení pokrytectví závěrečné narozeninové oslavy. Přitom ona horečnatá noc míchá realitu s představami, dávnou minulostí i strachem z blížící se smrti ústřední postavy starce. Jenže v co věřit? Nebyla celá fikce ukazující pravdu ještě upravená stařeckou zapšklostí a nenávistí vůči všemu, která přišla s věkem? Je to podvratná hra s diváckým očekáváním i čtením charakterů postav. Ta hra nabízí vše nebo nic a spoustu toho záměrně nechává na divácích, jelikož Resnais jen představí určitou situaci a tu pak ze všech stran nějak vyvíjí. Místy je to cynicky vtipné a právě tyhle části celý film příjemně osvěžují. A mě si tahle hra díky všemu výše zmíněnému získala a celou dobu upřímně zajímala. Trpí to snad jen tím, že ta hra hrou zůstane a tak si jen plyne bez čehokoli navíc, ale Resnais dobře věděl, co dělá a podal to přesně tak, jak chtěl. Já mám jeho filmy rád a chtěl bych jich vidět víc, jen na ně musím mít správnou náladu. 4* (18.04.2024)