Réžia:
Mamoru HosodaScenár:
Satoko OkuderaHudba:
Akihiko MacumotoHrajú:
Rjúnosuke Kamiki, Micuki Tanimura, Ičiró Nagai, Riisa Naka, Sumire Morohoši, Džunko Fudži, Takaši Kobajaši, Tobias Diakow, Chuck Huber, Júki Imai (viac)Obsahy(1)
Kenji Koiso (Ryūnosuke Kamiki) má od dětství vynikající matematický talent. Jednoho dne obdrží v anonymní zprávě šifru, kterou bez zaváhání vyluští. Prolomením této zakódované zprávy se Kenji nechtěně stane viníkem hackerského útoku na největší herní online komunitu, kde lidi nejen hrají hry, ale i uchovávají osobní informace. Kenji tak spolu s kamarádkou Natsuki musí bojovat za svoje virtuální a reálné osudy. (NGP)
(viac)Videá (2)
Recenzie (68)
"Vše, co vytvořil člověk, je nedokonalé". ___ Toto anime překvapivě harmonicky spojuje "nespojitelné" – realitu a virtualitu, tradici a modernost, dětství a stáří, život a smrt, válku a mír, společenství a jedince, ženský a mužský svět. Film také spojuje všeobecně známé pojmy – zemi Oz, Star Wars a WarGames i Digimony. Ovšem nejvíce zaujme velký rodinný klan, který se sejde na oslavách devadesátých narozenin babičky, jež je hlavou rodiny. V první polovině filmu je každá rodinná scénka jako haiku – kratičký filmový verš plný přesných postřehů. Co lze u Japonců obdivovat je to, že dokáží vytvořit kawaii věc, aniž by sklouzli do konzumního kýče. Jejích tajemství tkví v tom, že do každé vytvořené věci vloží částečku duše, respektu a lásky. A to dokonce i do Love Machine, kterou je v podstatě Internet. ()
Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. ()
Summer Wars obsahuje dvě roviny. Ta první se týká zpracování vztahů v rodině, která je oblíbeným tématem Hosody a ani zde nepřekvapí, že se mu ji podařilo zpracovat na výbornou. Tato rovina dominuje během první půlhodiny a nabízí všechny kvality, které od Hosody očekáváme. Pak se ale film přehoupne do roviny sci-fi dystopie, kterou se Hosoda zřejmě snažil pojmenovat problém závislosti lidstva na IT technologiích a umělé inteligenci, snad i upozornit na bezpečnostní riziko jaderných elektráren, ale učinil tak způsobem extrémně hloupým, nebál bych se říci přímo vyloženě nablblým, u nějž neprojde ani to, kdybychom tuto rovinu brali jako zjednodušenou alegorii nebo pohádku. Snímku nelze upřít nápad, stejně jako lze ocenit u Hosody tradičně výbornou hudbu a animátorské hrátky ve světě virtuální reality, ale ten zbytek je jen horko těžko usledovatelná slátanina v čele s Gary Stu hrdinou. Za povedený začátek a jakž takž zdařilý konec, který to předchozí nadělení aspoň trochu kvalitativně pozvedl, dávám velmi slabé 3* a rychle odsud mizím, než si to rozmyslím. ()
Nakonec mám pocit z filmu velmi dobrý a svérázná početná rodinka mi přirostla k srdci; jejich spojení a odhodlání se k závěrečnému souboji má tu úžasnou motivační sílu, kdy fandíte málem nahlas. :-) Jinak zde ale spousta věcí nefunguje a působí strašně zkratkovitě a uměle. Navíc představa celého virtuálního světa Oz (mix sociálních sítí, informačních systémů, obchodů, online her ad. - víceméně komplet internet) a jeho fungování se vyrovná představě tvůrců Trona o procesech uvnitř počítačů. Ale rozhodně zavdává animátorům možnost rozpoutat bezbřehé a ničím neomezované vizuální orgie. ()
Celovečerní tahák Animefestu 2010, alchymisticky přesně namixovaná směs komedie, rodinného filmu a cyberspacové akční řežby, která nevtíravě a přesto důrazně a drsně zvedá varovný prst při sdělování "poselství" o tom, že computerizace našich životů nás jednou zničí. Skvělá letní "šupapecka", kterou tvořil někdo, kdo opravdu velmi dobře ví, co dělá (číst umíte, počítačově gramotní jste taky, takže to jméno psát nebudu a stejně tak nebudu řešit jeho dřívější počiny). Je to taky ideální vstup do světa anime, protože musíte přistupovat na méně zejména žánrových zvláštností a nemusíte se vyrovnávat s nevídanou fantazií, kterou jsou prodchnuty třeba Miyazakiho filmy. Ode mě 90%. ()
Galéria (67)
Fotka © FUNimation Entertainment
Zaujímavosti (1)
- Velrybí strážci sociální sítě Oz se jmenují John a Yoko podle Johna Lennona a Yoko Ono, kteří jako autoři podpořili v roce 1971 necenzurovaný psychedelický hippy časopis OZ písněmi "God Save Us" a "Do the Oz". Písně byly vydány jako singly skupiny Elastic Oz Band. (MrPierc)
Reklama