Martrix

Na to, že je Temuera Morrison šedesátiletý děda, tak se pořád umí slušně hýbat. Pravda, bůhvíjaký herec to není, ale on vlastně ani nemá důvod pokoušet se o nějaký jiný výraz, než bohorovný badass. Všichni přece víme, že tohle není a nemá být Shakespearovka. Takže pokud člověku stačí radost z toho, že je zase ve SW universu, na známých místech, kde se prohání Huttové, Tuskeni, Trandoshani, Twi'lekové, Ithoriani, Pykeové a dokonce se objeví i Wookiee...nebo prostě opičák jménem...třeba Black Krrsantan, tak může být spokojený. Ostatně co je špatného na fanservice? Je to obrbusines, který by bez fanouchů neexistoval. Už jen to, že se na to dívám já.... přestože se mi to zdá podivně bezobsažné a kdyby to byl animák, myslím že bych se i nudil. Na druhou stranu...u těchto tvůrců jeden nikdy neví, kdo se objeví v další epizodě a ani já nejsem nostalgii tak úplně odolný. Díky postavě Black Krrsantana není nepravděpodobné, že to bude Obi-Kenoban (byť tedy Black Krrsantan už jeho značku na palici má, takže se už potkali). Což by bylo i vzhledem k pnutí mezi Obíkem a Bobešem vcelku zajímavé. Ovšem taky je dost možné, že Bobeš bude mít s Mandarínkomanem společné to házení drobků fanouchům s příslibem něčeho extra...co příjde/nepříjde v poslední epizodě...nebo se překlopí do další řady a ve výsledku to bude jen další uprdnutí, které nepovede k žádné zásadní a nové události v rámci SW universa. Stručně řečeno...pořád se bude jen těžit ze starého a nebude se budovat nové. Ale kdo ví?

Příběh, který se mohl paralelně odehrávat ve světě Invaze zlodějů těl. Ta inspirace je natolik zřejmá, že je snad i záměrná. Bohužel tvůrcům se nepodařilo dodat nějakou přidanou hodnotu, takže je tato epizoda jen vcelku zdařilý plagiát. Malou chvíli jsem si myslel, že změna bude v tom, že tentokrát dojde na nějakou diskuzi mezi klukem a zlodějem, že příjde zajímavá pointa, která ten původní příběh rozšíří nebo posune jinam...ale ne, tvůrci se stylově rozhodli vytvořit duplikát. Dick opravdu takovou povídku napsal v letech 1953-1959. Je tedy otázkou, zda to byl to on, kdo oloupil Jacka Finney, který svůj román napsal v roce 1956, nebo naopak.

Téma velmi ošemetné, protože bez ohledu na to jak inteligentní jste, tak jste buď ovce a budete tento příběh brát jako přehnanou konspiraci, nebo ovce nejste a pokrčíte rameny...no jo, tak to hold chodí už dnes, tak proč by to tak nebylo v nedaleké budoucnosti. Manipulace, kontrola, ovládnutí. S nástroji jako jsou dezinformace, pocit blaha a bezpečí, se dá podmanit skoro celý svět. Tento příběh mi atmosférou, mezi ty ostatní přesto nezapadá. Nejspíš se tvůrci trochu utrhli ze řetězu, je to takové..."nedickovské".

Jestliže byla první řada mysteriózní kriminálka s fantasy prvky, tak druhá už je spíš sci-fi kriminálka. Což ale není míněno jako výtka, ve skutečnosti jsem byl až do předposlední epizody nadšený. Pravda, ta poslední mi radost neudělala, ale pořád tady máme pět parádních dílů, ve kterých si opět užijeme svérázný norský humor, severskou "přívětivost" a atmosféru. Po první sérii jsem se opravdu těšil na druhou a rozhodně nejsem zklamaný.

Obrovský fanservice pro pamětníky, ale myšleno spíše v dobrém. Kdyby snad měl někdo i po jeho skončení pocit, že bylo té pocty obrovskému fenoménu osmdesátek málo, dostane nášup ve dvou potitulkových scénách (minimálně ta první mě velmi potěšila). Nabízí ale tato reinkarnace duchobijců i něco navíc? Pojďme na pozitiva. Postavy a herci. Phoebe, nerďácká vnučka Egona...super, ostatní děckoši překvapivě v pohodě. Rudd v roli učitele...kdyby měl víc replik, nejspíš by si film ukradl pro sebe, ale tvůrci si to pohlídali. Stejně jako ostatní dospělí, i on byl spíš součástí "druhé vlny". Vtipné momenty padaly na vrub právě jeho postavy, takže po trochu unylém rozjezdu přišlo vítané oživení. Tím se dostáváme ke scénáři. Moc se mi líbí, že je v něm výrazně zakomponované rozloučení s Haroldem Ramisem, který před několika lety zemřel. Přestože někdo namítne, že je to recyklace jedničky, tak on ten nápad ohledně Egona a jeho mise není vůbec špatný. Pokud se totiž chcete s takto zastaralým konceptem vrátit a uchovat co fungovalo před dlouhými pětatřiceti lety(aby vás fanoušci nesežrali), zcela nevyhnutelně se nevyhnete vykrádání originálu a navíc riskujete, že mladý divák bude takový film považovat za infantilní retro. I já nemlaďoch, chvilkami takový pocit měl. Je v tom trocha schizofrenie, protože vy víte, že tvůrčí záměr byl přivést zpět ten rozjásaný a naivní feeling osmdesátých let, ale současně se chce restartovat kdysi silný brand. Odpověď na otázku, jestli jsou Krotitelé duchů: Odkaz, víc než jen fanservice je ano....i když bez znalosti originálu si film moc neužijete a současně není bůhvíjak originální. Nicméně tvůrcům se podařilo minimálně v mém případě vzbudit dojem, že by se mohla chytnout i nějaká pokračování...že tam jistý potenciál je. Mckenna Grace umí zaujmout, její postava je fajn a nejspíš by s pomocí nějaké ostřílené hvězdy, dokázala minisérii, nebo jeden, dva filmy utáhnout. Když se tak ale nestane a zase se několik let kolem Ghostbusters nic nebude dít...vůbec mě to mrzet nebude, protože tento typ rodinných/žůžodobrodrůžo filmů moc nevyhledávám.

Čisťounké sci-fi z dystopické budoucnosti. Sice si tu povídku pamatuju jinak, ale i tento příběh měl něco do sebe.

Být paranoidní je stejně nebezpečné, jako mít k paranoi dobrý důvod. V Dickuniversu je paranoia jedním z nejčastěji probíraných témat. To protože Dick nebyl ovčan....byl jedním z těch "others", o kterém tato povídka pojednává. I proto je jasné, že pointu tohoto příběhu pojme každý jinak. Za mě to mohlo být ponurejší, protože v menší míře se to už děje... .

Tak tuto povídku jsem četl...hned jsem si vybavil oč půjde. Na papíře to nevyzní tak zavlasypřitaženě, ale tvůrcům se povedlo pointu zprostředkovat velmi slušně. Snad bych zůstal u trendu otevřených konců a nechal diváka dumat, jestli třeba administrátorka ... . Ale jo, i tak dobrý. Typické sci-fi zlaté éry, kdy se spisovatelé snažili nejen vytvářet nové světy, ale současně se pokoušeli definovat jaký člověk vlastně je a jaké by mělo být jeho místo ve vesmíru. Agresivní a invazivní druh, který se vraždí navzájem? Moc přátel asi lidstvo nenajde.

Povídku jsem nečetl, takže bez potřeby srovnávat rovnou konstatuji, že tento příběh měl dobrý nápad, jehož kouzlo ale od poloviny postupně vyprchávalo, až zůstal jen velmi průměrný mysteriózní příběh s povrchní pointou, který nespasil ani vynikající Timothy Spall.

Svět špinavý, tvrdý, plný lidí bojujících o své místo v něm. Svět kde lidstvo platí za chyby, které udélalo. Důsledky experimentů, pokroku, který se vymkl kontrole. Ať už to jsou androidi, lidé s různými schopnostmi, či honba za nesmrtelností, Dick do svých příběhů vždycky dostal temnotu, smutek, tíhu bytí...a to vše naložil postavám, kterým čtenář přál aby uspěly a svůj kus štěstí našly. Ta špinavá, ale lidská poetika Dickovi tvorby v této epizodě je. Ale k dokonalosti tam přece jen něco chybí. Oceňuji ale závěr, který mi rozhodování o počtu hvězd dost usnadnil.