Martrix

Aniž bych to tak zamýšlel, tak se mi v hlavě sešly dva nedávno zhlédnuté filmy, které toho mají společného víc, než by se zdálo. Přestože se víc nabízí srovnání s Trierovou Melancholií, tak mám na mysli nedávno uvedenou katastrofikomedii K zemi hleď!. Mimo jiné, jsem v její recenzi jako výtku napsal: Tento film ale není dostatečně ostrý, ani satirický, vlastně ani nenastavuje zrcadlo ovcím, nebo lhářům...prostě jen trochu poťouchle konstatuje. Na to luxusní obsazení a honosnou výpravu, mi to příjde zoufale málo. Chtělo to zkrátit a být mnohem drzejší a tvrdší. S lidmi je potřeba pořádně zatřepat, aby jim došlo, že záchranu, řešení, změnu...nelze odkládat donekonečna. Mohl to být šťouchanec do žeber diváka....ale je to jen další film. Nu a hleďme. Část z toho co mi chybělo, jsem o pár dní později dostal v Silent Night. Griffin otevřela stejně závažné téma a za mě se jí podařilo divákem zatřepat o dost víc. To nejzajímavější je pronášeno ústy kluka, který se nechce smířit s...pro ostatní nevyhnutelným. Pokládá otázky, je skeptický vůči postoji, že...politici, vědci...někdo chytřejší říká, že to tak je. Vmete rodičům a jejich přátelům svou frustraci do tváří a vy přestože jste dospělí a měli by jste s nimi sympatizovat víte, že má pravdu. Velkou výhodou u sledování tohoto filmu bude, pokud si o něm nic nepřečtete (kvituji s povděkem jak je tady napsaný obsah). Trailer jsem neviděl, ale nedoporučuji se na něj raději dívat. Začátek filmu vám tak možná příjde divný, ale vše se seskládá jak má. Jednoznačně nejlepší je střední část filmu...je tam toho vcelku dost k úvahám a navíc už jste v obraze oč jde. Nu a co se týče závěru...ano, i podle mě by bylo mnohem lepší, kdyby film skončil o pár vteřin dříve. A je to jeden z důvodů, proč dám 4* bez velkého přemýšlení. Ještě v osmdesáté minutě jsem totiž uvažoval o plném počtu.

Jeden z těch filmů, který jsem viděl poprvé až dnes, takže k němu nemám nostalgickou vazbu, díky které bych nadšeně hýkal s ostatními. Ano nemálo dobrých momentů tam bylo a ano, obsazení bylo parádní. Všichni byli skvělí, celý film byl příjemně odlehčený a násilí se zde páchalo "jen" na zvířatech. Jenže na mě to bylo občas infantilní a přitroublé, což se mi u soft humoru děje často. Takže jsem se místy nudil, přestože se dění přelévalo tam a zpět. Hold jsem už asi otrlejší a cyničtější...abych se pobavil potřebuji něco vyhraněnějšího. A tím nemyslím nutně drsnějšího. Měl jsem velká očekávání, takže trochu zklamaný jsem... pro mě je Wanda jen o málo lepší, než třeba tohle. Slabé 4*

Mám raději verbální humor, takže i když je to gag za gagem, tak já jich ocenil sotva deset. Ať už jsou to fackovací komedie se Spencerem a Hillem, nebo trapnokomedie a la pan účetní, vždy mě to rychle přestane bavit. Blázni ze stadionu jsou vlastně dlouhou groteskou, u které je přemýšlení vysloveně nežádoucí, protože je to právě ta absurdita, které se má divák zasmát. Tzn. je to hloupoučké cíleně. Jednou za čas, na vyspravení nálady vysloveně pod psa...možná, ale jinak je to zábava na úrovni kresleného Krtečka.

V rámci žánru hrstka proti přesile, se nedočkáte ničeho nového. Takové filmy se liší jen v počtu přeživších a příčinou toho všeho. Japonci do toho umí zamotat aspoň samurajský kodex, takže to není jen řežba ve vyšším zájmu. Záporák byl ultraz*rd, ale přesto mi to bylo trochu jedno. Spor mezi tím, jestli má samuraj hájit život a práva svého pána bez ohledu na to, co je to za zmetka, nebo jestli má samuraj hájit spravedlnost a zájmy lidu, měl příběh pozvednout do filosofické roviny, ale kdo v tom má jasno, ten u filmu nemudroval a spíš byl zvědavý, jestli se to povede a jestli někdo přežije. Na tohle téma jsou i lepší kousky. Horší 4*....nebo raději lepší 3.

Takhle nějak si představuji Holly ze Snídaně u Tiffanyho, po čtyřiceti letech. Jako do tohoto světa nezapadající, ale o to víc okouzlující Frances, s tváří Michelle Pffefer. Když je řeč o charisma, zpravidla se zmiňují zralí muži, které jejich věk zdobí. I když si odmyslím makeup a různé finty, jakými se ženy snaží vzdorovat času, pořád v Michelle uvidím krásnou a zajímavou ženu, ze které charisma přímo srší. Přidejme fakt, že nad to je i vynikající herečka, která si střihla velmi dobře napsanou postavu "výstředně" smýšlející bezprizornî ženy...a je jasné, že nic průměrného z toho nevzejde. Jenže...deWitt není Capote. Nepochybuji o tom, že jako kniha by se to četlo krásně, že by v tom byla lehkost a Andersonovská poetika, že by si čtenář ten lehký bizár užil. Jenže pro film to bylo příliš subtilní, dlouhé...takže místy nudící. Já si tam to svoje našel...mám pochopení pro jinak smýšlející bytosti, pro ty, kteří tak úplně nezapadají. Ale je mi jasné, že nás takových moc nebude. Snad ostatní zaujme aspoň luxusní výkon nejen Michelle, ale i ostatních herců. PS: po delší době vcelku ok dabing.

Bez respektování vědy, ale s citem pro příběh se jistě Moře klidu nezavděčí všem. Jakožto fanda jihokorejské tvorby jsem s něčím takovým počítal, protože emoce a příběh jsou pro Korejce vždy na prvním místě. Ale nepopírám, že to trochu mrzí. Seriál je totiž po technické stránce opravdu vymazlený a mnoha blbostem se dalo vyhnout. Do předposlední epizody bych dal 4*, ale závěr se moc nepovedl... .

Vetřelci, ale bez vetřelců a bez střílení :-)

Parádní atmosféra, nikdo neví co se stalo, trochu jako Doom bez zombíků a potvor...zatím. Jen díky tomu mě neruší fakt, že to v mnoha ohledech není SCI-FI ale spíš jen FI. Resp. posádka se díky scénáři chová diletantsky a vzdáleně vědeckému ... opatrnému přístupu. Trochu jako v Prometheovi.... . Ale zatím je to zajímavé i tak.

Když šoupnete mezi čtyři zdi dva tak skvělé herce, nevadí ani poněkud vykonstruovaný scénář. Hanzlík s Bydžovskou dodali svým postavám lidský rozměr, takže ten jejich podivný vztah divák akceptuje se shovívavým úsměvem. Žádná řachanda, ani inteligentní komedie to není, ale zahřeje u srdíčka a vylepší náladu. Tak má vypadat TV film pro veřejnoprávní vysílání.

Poněkud zdlouhavá a těžkopádná připomínka jak hloupě a macešsky se chováme k našemu domovu...Zemi. Když si místo komety dosadíte souhrn všeho čím ničíme životní prostředí, vyzní vám poslední desetiminutovka dost smutně. Současně se tvůrci pokouší poukazovat na fakt, že manipulace lidmi skrze média dosahuje tak absurdní míry, že jsou lidé schopni uvěřit politikům, korporacím, nebo vědcům cokoliv. Tento film ale není dostatečně ostrý, ani satirický, vlastně ani nenastavuje zrcadlo ovcím, nebo lhářům...prostě jen trochu poťouchle konstatuje. Na to luxusní obsazení a honosnou výpravu, mi to příjde zoufale málo. Chtělo to zkrátit a být mnohem drzejší a tvrdší. S lidmi je potřeba pořádně zatřepat, aby jim došlo, že záchranu, řešení, změnu...nelze odkládat donekonečna. Mohl to být šťouchanec do žeber diváka. Ale je to jen další film, který se na té lidské malosti, hlouposti a nenažranosti přiživuje... a ještě u toho na ostatní vesele mává.