Goldbeater

Závidím lidem, kteří si Texaský masakr motorovou pilou 2 dokázali užít. Já se snažil a rozhodně jsem od filmu neměl žádná velká očekávání - dopředu jsem věděl, že pokračování si jde svou vlastní cestou hororové komedie a s prvním Texaským masakrem téměř nic společného nemá. Nicméně i jako samostatný úkrok jiným směrem mě to absolutně minulo, nebavilo a ke konci už otravovalo. Nepříčetný Dennis Hopper mávající kolem sebe motorovou pilou je sice silné lákadlo (na něj jsem se těšil nejvíc), bohužel tím ospravedlnění přítomnosti jeho postavy ve filmu končí a moc překvapivého toho ke konci nepředvede. Zbytek už snad ani nemá smysl zmiňovat - poslední minuty snímku v lepším případě kopírují první díl, v horším případě se snaží o podivný parodický humor, nad kterým jsem jen kroutil hlavou - to vše v kýčovitých kulisách, které dovolil vyšší rozpočet fušerského studia Cannon Films.

Může si každý tvrdit jak chce, že jde jen o klon Tichého místa, nelze ovšem Bird Box upřít kvalitu a fakt, že si to jde vlastní cestou a po technické i herecké stránce je to velice povedené (zejména Johnu Malkovichovi a jeho postavě bych přál daleko více prostoru a času). Ale to retrospektivní vyprávění mi přišlo na škodu - člověk kvůli němu už od začátku ví, jak to s většinou charakterů dopadne, a tak vlastně není vůbec překvapen, když se něco zlého stane. Divák je tím zbytečně ochuzen o napětí a jakékoliv emocionální spojení s postavami od začátku postrádá, což je u tohoto typu filmu velká škoda. No a ten konec by snad mohli uvěřit jen naprostí sluníčkáři.

První film pro studio American International Pictures, první film pro Dicka Millera (a rovnou zde má dvojroli) a jeden z prvních filmů režiséra Rogera Cormana (v roce 1955 natočil minimálně tři snímky, těžko říct, který byl tím právě prvním), přesto velmi fádní podívaná a jednoduchý western s nevýrazným Lloydem Bridgesem. Je dobře, že s postupem let od westernového žánru Roger Corman upustil a etabloval se spíše jako tvůrce hororových filmů, Apache Woman zůstala velmi zapadlou a nevýraznou podívanou.

Toxie se po jedenácti letech vrací, aby opět potíral zločin v ulicích Tromaville. Tentokrát se ovšem nedopatřením dostane do paralelní dimenze a jeho místo zabere zlý Noxie. Čtvrtý díl je opět typicky tromáckým zběsilým masakrem, v němž jsou všechny aspekty znásobeny, aby splnily požadavky nového tisíciletí. Více postav, více krve. Oproti předchozím dílům se zde už bohužel objevuje i dost fekálního humoru, nejde ovšem o nic, co by nešlo vystát. Vtipným faktem je, že se tento film v úvodu omlouvá za předchozí dvě pokračování Toxického mstitele, přitom mně vůbec nepřipadala zlá (v kontextu Troma Entertainment jde o solidní a zábavné počiny). Nějakému smysluplnému pátému dílu bych se časem vůbec nebránil.

Toxie versus ďábel. Nutno říci, že u tohoto snímku se již projevilo, že v roce 1989 vznikly dva díly Toxického mstitele najednou a jeden z nich zákonitě musel být horší. Padlo to na Poslední pokušení Toxieho, a ačkoliv film obsahuje klasické tromácké ingredience, včetně hodně zábavné a satirické úvodní scény ve videopůjčovně, působí tento díl mírně rozmělněným a nesoustředěným dojmem (i když na třetí film v tromácké franšíze to je možná ještě docela dobrá práce).

Toxie jede do Japonska - vskutku nehorázná volovina, ovšem s nehorázně vysokým indexem zábavnosti. Za mě více méně důstojné (dá-li se tohle slovo v souvislosti s Tromou vůbec použít) pokračování kultovní jedničky. Fascinuje mě snad jen překvapenost některých diváků, jak pokleslou zábavu to sledovali - vždyť je to Troma, proboha, co jste čekali? Já si to ochotně někdy dám klidně znovu.

Toxický mstitel - pro fanoušky Tromy bible, pro otrlé diváky neskutečná zábava. Šikanovaný uklízeč a outsider Melvin Junko po pádu do barelu s toxickým odpadem získává nadlidské schopnosti a s mopem v ruce se rozhodne doslova vyčistit Tromaville od veškerých bizarních kriminálníků. Zbytek už je historie. Nesedne-li vám tenhle snímek, můžete rovnou celou Tromu odepsat. Já si nemůžu pomoct, ale tohle "guilty pleasure" zkrátka můžu - a to zcela za střízliva a s jasnou myslí.

Výmluvný ukazatel toho, jak to jde s Němci z kopce, když už si plivou i na národní legendy. Ehm, rodinná komedie? No nejsem si jistý, komu je tenhle film vlastně určen. U dospělých musí nutně pohořet kvůli své blbosti, trapnosti a fekálním vtipům. A dětem bych ho zásadně nedoporučoval pouštět už jen kvůli zoofilnímu podtextu (ano, je tam). Otřesný paskvil, který funguje jen na elementární úrovni - Siegfried se o něco praští do hlavy a divák se zasměje. Jen krůček od odpadu!

Na vlně úspěchu zábavného komediálního snímku Death Race 2000 se svezla pěkná řádka filmů, jedním z nich je i Deathsport. V antiutopické budoucnosti tentokrát David Carradine není nucen závodit v legračně vypadajícím autě, nýbrž bojovat o život na legračně vypadající motorce - a teď se podržte, je to myšleno zcela vážně bez jediného odlehčení - což je pro film, ve kterém nahé dívky nasvícené psychedelickými barvami za doprovodu podivné synťákové hudby tancují mezi tyčemi nabitými elektřinou, docela nešťastný krok. Sranda je to tedy jen v místech, kdy se postavy snaží se zamračeně vážnou tváří pronášet jalové promluvy. Bohužel to ani zdaleka není tak nechtěně vtipné, aby to člověka dokázalo bavit. Deathsport je veskrze špatný film, ale Allan Arkush si naštěstí o rok později napravil reputaci díky Rock 'n' Roll High School.

Malá a značně podhodnocená komedie o pracovním vyhoření, se kterým se kdejaký divák dokáže velmi dobře ztotožnit. Zápletka není ani tak důležitá, páteří filmu jsou výborně napsané charaktery a s tím spojené herecké výkony ve vedlejších rolích. Gary Cole, Richard Riehle, John C. McGinley - všichni pamětihodné karikatury, ovšem Stephen Root v roli Miltona podává herecký výkon hodný minimálně nominace na Oscara. Miltonovým tragikomickým osudům jsem se smál ještě dlouho po skončení filmu. Velká škoda, že v kinech snímek propadl, nějaké to pokračování bych si klidně s chutí hned dal.