Goldbeater

Stejně jako malý a přesto hlasitý triangl někde na kraji orchestrálního tělesa se mnou tento snímek postupem času víc a víc rezonuje mezi všemi těmi známějšími a všemožnými oceněními ověnčenými snímky. Jednou za čas je super vidět film, který se sice pouští do soudobých témat, ale nerozebírá je černobíle, na efekt nebo na první dobrou, místo toho je řeší chytře, komplexně a nejednoznačně. Todd Field tohle vše zvládá a navíc to vkládá do reálií fiktivní biografie, napínavého dramatu a téměř duchařské historky, takže má pro trpělivého diváka přichystanou velmi rozmanitou jízdu, která se zpovzdálí může zdát nudná - což ale v žádném případě není.

Napadá mě v tuto chvíli hned několik divadelně laděných dramat o hledání viny, rozřešení a potažmo trestu, založených na dialozích a odehrávajících se převážně v jedné místnosti, které bych klidně přiřadil k jedněm z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Snímek Women Talking však na tuto ligu nemá. Ani v nejmenším. Jeho tíživé téma je jedna věc, ale veškerá diskuze na něm založená je podaná zcela nahodile, doslovně, nedůsledně a když to řeknu lidově, tak taky úmorně a nikterak zajímavě. Přemrštěnou hereckou exhibici v jedné stodole můžete provést ve chvíli, kdy máte v rukou opravdu plodný scénář, což se navzdory ocenění Oscarem pro nejlepší adaptaci zde nestalo. A nyní mě nechte, abych dlouze a opakovaně pohovořil o svých dvou koních... Ne, toho vás na rozdíl od tohoto filmu já ušetřím.

Shazam! Hněv bohů je zcela konvenční komiksový snímek, který nikoho nenadchne, ale zároveň ani neurazí. Aspoň tu tentokrát máme záporáky s lidskými tvářemi a ne nějaký počítačový výtvor bez náznaku mimiky a špetky charismatu. V rámci nedávno ztroskotaného DC univerza je to jedna z těch lepších (čti „alespoň průměrných“) záležitostí, s jejíž hlavní cílovkou se nicméně minimálně tak o 15 let míjím. Více zde.