Goldbeater

Ryby nás lidi zkrátka mají přečtené. Denis Villeneuve natočil chladné existencialistické drama s trhlou romantickou linkou a mírně nastavuje zrcadlo Monty Pythonovu smyslu života, kde taktéž skupina ryb filozofovala nad otázkami lidské existence. Zajímavě strukturovaný příběh se špetkou černého humoru a podívaná, která rozhodně nesedne každému.

Námět výpadku proudu v prostředí cvokhausu je solidní půdou pro hororový thriller, zvlášť když se do toho pustí schopný scenárista S. Craig Zahler. Ten bohužel zřejmě neměl nad scénářem poslední slovo, anebo na tomto snímku zatím jen cvičil svůj styl, je to totiž značně nedomrlé a ve finále dost chaotické, bez zajímavých postav a dialogů, což bývá jinak Zahlerova silná stránka. Mohlo to dopadnout daleko lépe.

Krvavá australská blbina, která neskutečným způsobem baví. Mezi snímky o „lovu na lidi“ rozhodně čestný a vynalézavý zástupce, který musí potěšit fanoušky australských béček. Brian Trenchard-Smith utržený ze řetězu. Steve Railsback s vizáží psychopatického feťáka a husička Olivia Hussey sice nejsou úplně správní tahouni pro hlavní kladné role, ovšem opravdovou pozornost na sebe strhávají skvělí herci ve vedlejších záporných rolích, kteří si své party očividně užili do syta - zejména Roger Ward jako sadistický bachař je zcela uvěřitelný. Parádní akční brak.

Průměrný zástupce vlny italských kanibalských filmů, který má vše, co tento zatracovaný subžánr charakterizuje - od uvěřitelného gore, přes četná obnažená těla a domorodé rituály, až po neomluvitelné násilí na zvířatech. Herecké výkony od solidních (Stacy Keach) po docela otřesné - Ursula Andress je až do chvíle, kdy v potrhaných šatech začíná utíkat před kanibaly, tedy značnou část filmu, dost nesnesitelná. Pokud se ptáte, zda si tenhle snímek zaslouží být na CSFD.cz v černých barvách - podle mě ne. Je to zcela průměrný italský trash s vratkým dějem a dekadentním finále, většina diváků zřejmě od Sergia Martina čekala nějaký hororový masterpiece.

Brian Trenchard-Smith nasedl na vlak rozjetý bondovkami a filmy s Brucem Lee a dal vzniknout dobrodružnému kung-fu ozploitation využívajícímu nejznámější australské pamětihodnosti (od pěstního souboje na Ayers Rock po přelet rogalem nad budovou opery v Sydney). Jimmy Wang Yu je sice úděsný (ne)herec neschopný zahrát jakékoliv emoce a dějově je Muž z Hongkongu velice prostý film, přesto baví neustálou akcí a zejména bláznivými kaskadérskými kousky. Během natáčení se údajně na bezpečnost práce vůbec nehledělo, což vyústilo v nejeden incident. Například když měl být George Lazenby pro účely jedné scény zapálen, úplně se mu do tohoto kaskadérského kousku nechtělo. Nechal se ukecat až poté, co se před ním exemplárně zapálil sám režisér Trenchard-Smith, ale když v osudnou chvíli Lazenbymu hořící sako nešlo sundat (což je dobře vidět v závěru filmu) a hořící gel mu začal téct na ruce, musel být uhašen dekou a poté v záchvatu zuřivosti pěstně napadl Trencharda-Smithe. Režisér byl ve sporu i s hlavním hrdinou snímku (a nebyl sám, Jimmy Wang Yu byl údajně příšerně arogantní člověk, kterého neměl rád nikdo ze štábu), proto se ve společné bojové scéně, kde sám fyzicky zdatný režisér hraje jednoho ze zabijáků, skutečně rvali bez nějakého předstírání. Tak to holt chodilo v Austrálii.

Zatímco v půli světa se dnes žilo předáváním přehnaně korektních Oscarů, celé Česko žije posledním dílem MOSTU!, svěžího seriálu, který vtipně a trefně reflektuje českou náturu a do poslední kapky dojí v této době právě potřebný nekorektní humor toho nejhlubšího zrna. Díru do světa (nebo do české kinematografie) bych v tom nehledal, nicméně za vysokou sledovanost jsem rád a je fajn vidět jednou za čas dílo, které se díky silnému tvůrčímu vedení zkrátka trefí do černého.

Vcelku úděsná slátanina, v níž se mísí vliv gotických hororů britského studia Hammer s rádoby rockovou operou. Harry Nilsson je vyloženě neherec a film rozhodně nedokáže v hlavní roli sám utáhnout, ani když zpívá notoricky známý oplodňovák „Without You“. Ono jinak stačí vidět Ringo Starra ve vedlejší roli čaroděje Merlina s dlouhými bílými vousy a viděli jste to nejzajímavější z celého filmu. Starr dokonce údajně o tomto snímku řekl, že je podle něj tak příšerný, že rozhodně nemá v plánu povolit jakékoliv jeho nové oficiální vydání, proto dodnes nevyšel na VHS či DVD nosičích.

Horor příliš nečekejte. Snímku vévodí halucinační scény v prostředku filmu, kdy se dostavuje slušná hororová atmosféra, jinak jde ale spíše jen o moderní upírské drama na téma, jak by to asi vypadalo, kdyby upíři žili mezi námi jako vykořisťovatelská organizace. Škoda, že zlověstný Henry Silva nemá ve filmu více prostoru, když už ho vytáhli ze Spojených států do Austrálie. Se svým démonickým zjevem mohl aspirovat na arcizáporáka, přitom má více méně postradatelnou vedlejší roli.

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám.

Poměrně zábavná a hodně béčková kritika potravinářských korporací, která je daleko méně hororem, než jsem původně čekal. Cohenova osobitá režie jakš takš vše drží pohromadě a výrazný Michael Moriarty jako „Mo“ je docela zábavná bizarní postavička, která hláškuje a baví. Celé je to tak nějak přitrouble roztomilé a dětsky naivní, zkrátka taková komediální kuriozita, která se nesmí brát vůbec vážně, i když se očividně snaží i o nějaké poselství.