andrii

Ze zamlženého sousoší. Doklad, poklad. Sólokapr. Vlny všední, sváteční. "Repráky" ód po/proti proudu rudých vod.

Přesila lysin na minutku oslepí její smysly, ale nelamte vařečku nad příslušnicí cechu laskonkových čepic. Nad kuchařinkou, která zanechává jen tu nejlepší šlépěj. Pokrmy zajišťuje ples jazyků.

S kreditem štětce, který se jen rozplývá na paletě. Vtahující, lákavý gróf, grif, pohlazený tepajícími prameny. Nirvány, zpěvy paní Flóry s ornamentálním plédem, "havajskou" čelenkou múzy. Květnaté fontány, čarodějné kaskády. Potáhla, kladla na plátna. Červánkové oharky. Botanicko - faunský cop. Pomerančovo-fíkové aroma mekky. Impresionistický kaleidoskop férií  krajinek "zdaleka." Stylová Kolombína. Svá "Coco Chanel" v barvách.

Když se sbíhají sliny na polibky s jinou, s jiným. Domácí menu lože, co bylo považováno za klasiku, proloží minutkami man jinak, jinde. Švédským stolem, který jak komu pomůže. Ale celá tahle "road-movie" za styky architektů doteků za... cizími dveřmi. V tomhle koření vsuvek, roztažených křídel, úryvků Erósových trylků, důvěrných delikates, bylo mnoho pepře, mnoho soli. Zapomněli, že veškeré vášně v popředí, v prostředí Amadeů aktivit na s.. Všechno, co zapaluje, vzrušuje tělo, není dobré na, když zruší se samo srdce.

Moc soudného. Noc postupujících kroků do svého. Moct mít právo na charakter v rozděleném, zahaleném, zachváceném kafkovským prachem "staveniště" oponentů, cizince. Neuspíšit nastudování úspěšnosti. Osudu mlčících pěších na spojnici. Opojení "casablancovské" satisfakce muže na místě.

Na baru. Rumy, můry. Berem. My, "rybáři" s mourem na líci. Publikum. Do proudu jmen, která zaLEJe alej rubů, moře renomé.

Jsi to ty, jak zjišťuji. Původně štít (vz)orné půdy. Teď úrodu nejen raných, "náramných" špatností až na půdu, neseš v sobě. I když děláš ramena. Sám stojíš s tou svou tíhou vrané stopy nad úhorem svědomí.

Rozháraný. Činný v emocích. Muž plný scén, múzy. Nakladeno má. V intimitě. Horečnatý Rádius Asymetrie.

Sólo pro otázky bílých míst. Nechte je "potřísnit," prostoupit krajem medových slunečnic, na kterém Amorovy životy podstoupily onen rubínový "portrét."  Za sépiovým závěsem reminiscentní memento  let.

Když zle je, skutek se od něj vyžaduje. Magický, gotický Matrix v kůži. Zvrátí dědice dekadence, anděly nicoty, Eldorado padlých, odkurtovaný babel, nebo raději pošle na kutě, "ty správné," vyznavače zákonů a pravidel? Tak i tak je evidentní. Svět pádí v krustě propastí. Lidstvo vidí černě.