Tosim

Bál jsem se náramně. Jistě, snímek není nějak zvlášť originální a občas je poznat, z jakých inspirací čerpá (já našel třeba Proroctví), ale znepokojivé je to dost a herecké výkony byly taky perfektní (na malém prostoru dokáže hodně třeba Kevin Bacon). Další tvorbu Sama Esmaila se myslím sledovat vyplatí.

Když jsem Majitele klíčů kdysi četl, velice mě zasáhli svou myšlenkou, jak se na dvou stranách jedné domácnosti mohou řešit tak odlišné starosti. Povrchnost versus smrt. Nejdříve mi přišla ta větší míra „teatrálnosti“ trochu na škodu, později se ale ukázalo, že v tématu dramatu i na obou stranách bytu má své opodstatnění. Boj o život ani maloměšťácké starosti se prostě neobejdou bez jisté míry „hluku.“ 70%.

JA VÔBEC NECHÁPEM, KTO BY CHCEL ÍSŤ SÁM DOBROVOĽNE NA POLICIU. Invalidovi jsem moc nevěřil, ale zajímal mě. Kdybych ho neviděl, litoval bych - film prostě vtipný je (občas jednoduše, ale to vadí jen minimálně) a humorným způsobem vypráví o vážných věcech. Ať už je to rasismus, korupce nebo to, že ženy muže zklidňují (i když jsou často důvodem jejich neklidu). 70%.

Taky jsem čekal něco víc osobitého, střelenějšího, něco víc ve stylu předchozích adaptací. Ale jo, vtipné to bylo dostatečně a dojemné tak akorát. Bez písniček bych se obešel a obzvlášť jsem si užil velké herce v menších rolích (hlavně Rowana Atkinsona). 70%.

Přidávám se s relativním nadšením pro formu (i výběru neznámé osobnosti jako objektu zájmu), s tou výtkou, že kvůli operním zpěvům člověk nepochytal úplně všechny informace. A to je důležité, forma s obsahem souvisí a obzvlášť u dokumentu se divák něco dozvědět nejenom chce, ale i potřebuje. 70%.

Tenhle nenápadný televizní film je vážně klenot. Skrze poctivé herecké výkony, jež zmínili ostatní a díky apelu na morálku z pera Zdeňka Svěráka. Vše zaštiťuje režie zkušeného Františka Filipa. Vnímavý divák si pak třeba najde mnoho jiných kladů, například to, jak se dá tzv. "filmové fanouškovství" převést do reálného života. MY SE NA TO PLÁTNO DÍVÁME. I TU SLZU URONÍME. DRŽÍME PALCE TĚM SLABEJM, SPRAVEDLIVEJM. ALE KDYŽ POTOM PRO NĚ V ŽIVOTĚ MÁME HNOUT PRSTEM, TAK TO NEUDĚLÁME. JAKEJ TO MÁ SMYSL?

Oceňuju Fričovu snahu točit vážné filmy (a často se mu to i v třicátých letech povedlo), ale tenhle snímek je tím svým patosem a často velmi banálními pravdami zbytečně srážen dolů.

Upřímně, jsem stále v šoku. Z toho faktu, že nova natočila něco tak nadprůměrného a po všech stránkách kvalitního, se budu vzpamatovávat asi ještě hodně dlouho. Je mi poněkud žinantní vyjmenovávat všechny složky seriálu, protože proti žádné nemám téměř nic. Dalo by se říct, že nova se „svezla“ na žánru true crime (což ale není zápor) a nepřipraveného diváka mohlo zaskočit příliš mnoho mluvení (které je ale jen přípravou na strhující scény). Dostala mě Soukupova režie, kompletní vizuál, bravurní herci, či depresivní hudba pro mě prakticky neznámého Jannyho Richtera. Tvůrci si navíc našli čas na psychologii postav (nakolik může zlo fascinovat i jinak dobrého člověka) a etická témata, jako je řešení trestu smrti. Vůbec netuším, kdo bratři Hruškovi jsou, ale pokud tímto způsobem zpracují i další Markovičovy případy, nemůžou šlápnout vedle. Když jsem se svého času dozvěděl, že producent Michal Reitler odchází z ČT do novy, kde byl předtím, říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. Onehdy jsem viděl kus nějakého rozhovoru s ním, kde novu dost blbě velebil a měl ty klasické komerční kecy („vizionářský pořad Tabu“), to mě docela mrzelo a navíc mě žádný seriál z Voya nepřesvědčil, že by nova šla dobrou cestou – ani Guru, Iveta, Případ Roubal, Matematika zločinu nebo Král Šumavy (zatím) nevystoupil ze stínu „lepšího průměru.“ Až do teď. Jestli půjde o trend, nebo výjimku, poznáme teprve v budoucnu. JESTLI SI ZAČNEME MYSLET, ŽE SI SMRT NĚKDO ZASLOUŽÍ A NĚKDO NE, TAK JAKEJ JE PAK ROZDÍL MEZI NÁMA  A TĚMA, CO SE SNAŽÍME CHYTIT?

Když jsem zmerčil, že Tereza Kopáčová má nový projekt, byl jsem zvědav a pak mírně zklamán, že je převzatý. No jo, jenomže jsem zapomněl, že paní režisérka hodně často točí společensky důležité projekty (viz Ochránce) a po prvním, maximálně druhém dílu byly mé obavy rozptýleny. Originál neznám a ani nepotřebuji, každopádně za první epizodou, kdy některým vadilo, že vysokoškolák souloží se studentkami (!!), už se hodnocení definitivně překlopilo na stranu rozumu a jsem tomu rád. 90%.

Hloubení metra bylo zřejmě třeba propagovat všemi možnými způsoby, a tak pod vedením rutinéra Hudečka vzešlo trapné a směšné dílo, které muselo nebetyčně nudit už v době vzniku. Banální historku o tom, jak se tři chlapi z regionů rozhodnou zjistit, jestli jsou všichni Pražáci kurvy a přitom se neplánovaně zamilují, nezachrání ani pero legendárního Dietla, který, dnes už to ví vážně všichni, měl i své slabé chvilky a tohle je jedna z nich. Ujde hudba a obstojné herecké výkony. 30%.