Tosim

Karty jsou v téhle inscenaci rozdány dost klasicky a až na výjimky všechno i klasicky skončí. I přes to je  Dudkovo a Hubačovo Milostivé léto stále aktuální a tu a tam vás i něco překvapí. 70%.

Boj o hasičárnu byl už chvílemi únavný, více se mi líbily vztahové peripetie - obzvlášť starostovy (Václav Kopta byl fakt úžasnej), o to méně se mi pozdávalo to kolečko, které opsali Petr s Lenkou, jen proto, "aby se něco dělo." Vypadá to na konec seriálu, ale pokud by se podařilo najít nosný námět, třetí řada by nevadila. Opět - na novu docela dobrý.

Druhá řada už je "jen naše," líbila se mi podobně, jako ta předchozí, styl Terapie, to mluvení a přemýšlení o lidských osudech mám zkrátka rád. Navíc se jeden z problémů Marka Pošty (otec), dotkl i mě osobně. Nejvíc jsem si užil postavu Charváta, jak kvůli Jiřímu Ornestovi, který v posledních letech života moc dobrých rolí v televizi nedostával, tak proto, že jeho charakter je v podstatě protipólem tohoto herce. Tomu se říká protiúkol! 70%.

Na jedné straně nedotažené, na druhé zbytečně natahované. Občas hapruje logika, ale několikrát jsem se od srdce zasmál. Rozhodně lepší, než téměř vše, co si pod značkou "primácký seriál" představuju.

Zápletka se špionáží relativně šlape, nenapadlo mě, že by se dalo ještě něco vykřesat z první řady. Představy hlavní představitelky ale zbytečně zdržovaly děj a celkově jsme se v řadě druhé nic moc nového ani přínosného nedozvěděli. Bez řady třetí bych se tudíž víceméně obešel.

Čekal jsem peklo, přišla klasická česká romantická komedie s některými lepšími, jinými trapnými fóry a ošizenou zápletkou, co se vztahů týče. Nechápu Merknera, proč pro tuhle vizuálně normální věc potřeboval francouzského kameramana, ale upřímně mě pobavily situace ze zákulisí natáčení filmů. A Jana Bernášková je krásná, o tom žádná. 50%.

Je vidět, že tvůrci chtěli natočit moderní film o události z českých dějin, který by se zároveň uplatnil v zahraničí. A snímek o Mašínech je zároveň i českým dluhem, ať už si o bratrech myslíte dobré, nebo špatné. Já, který jsem někde uprostřed, jsem si užil tíživé zobrazení padesátých let, silné rodinné motivy a ambivalentní postavu německého vyšetřovatele. Závěrečná část, útěk, je částečně hůř zvládnutá z hlediska dynamiky vyprávění a tak se částečně dostavuje nuda. 70%.

Jan Pachl měl už letos výborný zářez s Volhou, tak mě docela šokovalo, že natočil ještě další seriál, a to detektivní. Lehký nadprůměr, spolehliví herci, jako vždy jistá kamera Marka Jandy a příjemně melancholická hudba Michala Pavlíčka, takže jediným (ovšem velmi výrazným) záporem jsou často nedotažené kriminální zápletky. Škoda, ovšem druhá řada by mi taky nevadila.

Jiří Svoboda se svými thrillery skrz atraktivní zápletku snaží vyjadřovat ke společenským jevům současnosti, na čemž by nebylo nic špatného. Většinou si vybere nějakou literární předlohu, ovšem sám si ji zpracuje do scénáře a výsledky jsou všelijaké. Nevím, jestli je to zrovna tímhle, ale Cesta do tmy je zatím to nejhorší, co cca za dvacet let natočil. Bez napětí, šťávy, plné klišé a jednorozměrných postav (pomalu až karikatur), s vizuálními hrátkami á la devadesátá léta, neustále se opakujícími scénami, které divák znovu vidět nepotřebuje, ale kterými ho lze mučit. Jiří Svoboda je bez debat legenda, ale pokud natočí ještě dva, tři podobné snímky otřesné úrovně, nepůjde to k duhu vůbec nikomu.

Petr Kubík si po pohádce odskočil k jinému žánru. Vůbec netuším, kdo autor scénáře, Jc Kovář je, ale je dobře, že se chlapi klasické situace, nastolené ve filmu, snažili ozvláštnit formou a černým humorem, ovšem bohužel došli jen na půl cesty. Rád jsem zase po čase v něčem viděl sympaťáka Jana Zadražila, zbytek je pro mě pouze průměrem.