Mr.Apache

Překvapivě výborné, jen úplný závěr to zkazí. Nevím, jestli je to úlitba producentům, nebo co vlastně, ale finále popírá všechno, co je tu po celou dobu tak pečlivě a dobře budováno. Věčná škoda.

Ač sám není horrorem, s největší pravděpodobností tento film ovlivnil celý horrorový subžánr, reprezentovaný snímky jako Texas Chainsaw Massacre, Hills Have Eyes či Wrong Turn. To jsou ty filmy, v nichž obětmi jsou nic netušící turisté, a vrahy/útočníky různí mentálně nebo tělesně zdeformovaní kanibalové či jižanští burani. (Různé kombinace všech výše jmenovaných vlastností záporáků jsou vítány.) Popravdě řečeno, snad první podnět ke vzniku této horrorové kategorie dal koncem 60. let snímek Easy Rider, který velice hezky ukázal odpor jižanských rednecks k svobodomyslným hipíkům ze severu. Dalo by se říci, že tato klasická road movie v jistém smyslu inspirovala Texaský masakr s motorovou pilou (r. Tobe Hooper) ještě více než Deliverance. Ovšem John Boorman poprvé naznačuje, že nebezpečí nehrozí jen mladým dlouhovlasým volnomyšlenkářům, ale v podstatě komukoliv, kdo přichází z města, a představuje jiný, jižanským venkovanům zcela nepochopitelný životní styl. Ukazuje, že nebezpečím pro turisty nemusí být jen divočina v podstatě kousek za branami civilizace, ale i lidé, kteří tu žijí. Ve Vysvobození dominuje nejen snaha o pokoření přírody (jízda na kánoích po divoké řece), ale je tu záměrně vypíchnuto doslova i znásilnění přírody člověkem (přehrada – „tady všude bude voda“). Je to ale jen ozvěna skutečného znásilnění, jehož jsme ve filmu svědky. Deliverance je film s přesahem: Není jen o tom, co v něm vidíme, ale i o tom, co si u toho myslíme. Vysvobození neovlivnilo jen horrorový žánr. Inspirovalo také Quentina Tarantina (jenž se tím nijak netají) k jisté scéně v Pulp Fiction, a podobnou (i když mnohem tradičnější) story rozehrává Divoká řeka s Meryl Streepovou. I kdyby John Boorman nenatočil další významné filmy, samotné vlivy Deliverance a dokonalost Excaliburu vypovídají mnohé o genialitě tohoto filmového tvůrce.

Osud člověka je o několik tříd lepší, než 99% filmů vzešlých z produkce SSSR. Tématicky sice zapadá do šablony, jakou tehdy po sovětských tvůrcích strana a vláda vyžadovala, ale zpracováním naprosto vybočuje. Bondarčuk se chytře vyhnul povinné komunistické propagandě, zaměřil se pouze na člověka jako takového, a do filmu nepustil snad nic, za co by se dnes musel stydět. Opravdový lišák, tenhle soudruh Bondarčuk.

Tenhle malý film určitě stojí za vidění. Mladičká Liv Tyler (tehdy známá většině pouze jako "ta černovláska z klipu od Aerosmith") a stárnoucí Debbie Harry (bývalá sexbomba z kapely Blondie) tu hrají servírky v baru, kde je kuchařem starý mládenec Viktor (Pruitt Taylor Vince). Viktor se zamiluje do mladší dívky, ale jelikož je tlustý, plešatý, a jediným jeho plusem je dobré srdce, nemá šanci. I když... Možná byste podle tohoto popisu čekali nějaký romantický doják, ale úplně tak tomu naštěstí není. Jde spíš o citlivý komorní snímek ze života. Všichni výše jmenovaní podávají kvalitní herecké výkony, a jelikož Mangoldovy filmy mají na csfd docela dobré hodnocení, tipnul bych si, že tenhle by určitě taky nezapadl.

["Nic, co by nespravil bourbon se sodou."] Nejlepší Woodyho komedie. Ne nejlepší režijní počin (protože svůj obvyklý post přenechal Herbertu Rossovi), ne nejlepší film (protože tím jsou Zločiny a poklesky), ale jednoduše nejlepší Woodyho komedie. ["Co děláte dnes večer?" "Spáchám sebevraždu." "A zítra večer?"]

Všechno, co je na Woodym Allenovi opravdu dobré, hledejte zde.

Tady Woody se střídavými úspěchy dokazuje, že je stejně dobrý humorista jako Monty Pythoni. Jako celek to na čistých pět není, ale těch pár geniálních hlodů a skvělých skečů nelze při konečném hodnocení ignorovat.

Líbí se mi scény z bordelu, jinak bych dal za tři.

Mohlo to být něco jako definitivní filmová verze Dumasova majstrštyku: Velkolepá výprava i výběr hvězdných herců je v pořádku, ale jméno Richard Lester v čele celého projektu - toť tušení stínu. A bohužel, tento víceméně komediální režisér ze svého zajetého stylu nehodlal vybočit ani tváří v tvář mečům našich čtyř přátel. Zbytečně velká porce nadhledu, shazujících scének a parodických prvků nemilosrdně pohřbila naděje fanouška na důstojný pomník jeho milovanému románu. To, co dal tolkienovcům Peter Jackson ve své fantasy trilogii, se zde nekoná ani náhodou. Ale zdá se, že Lesterovo pojetí většině diváků vyhovuje. Sice se ošklíbám, ale je to nakonec pořád lepší, než některé jiné hollywoodské paskvily na mušketýrské téma, o nichž se mezi šlechtici nesluší hovořit.

Jen nerad vidím, když jsou "Návraty" vnímány jako celistvá trilogie. Původní film byl natočen bez jakéhokoliv pomyšlení na pokračování, a funguje zcela samostatně. Oba jeho "přívěšky" sice mají jistou nápaditost, ale kvalit originálu nedosahují. Ono to jaksi ani nejde, když už tady bylo jednou řečeno a použito úplně vše, co se v dalších pokračováních pouze (tu s větší, tu s menší invencí) různě variuje. A tak jsou Return To The Future II a III v podstatě jen jakýmsi uměle prodlouženým diváckým orgasmem. A teď k věci: Každý má pár filmů, u nichž ho napadne přívlastek "dokonalý". Pro mě je to (mimo jiné) právě tento snímek. Jeden z těch, na kterém člověk nenalezne chybičku, a vlastně se o to pro jeho sympatičnost ani nesnaží.