Mr.Apache

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.]

BUENA VÍDA! řekli vysmátí Mexičani, když si od nich Hopper s Fondou koupili levně drogy. Pracháči, kterým je následně draze prodali na letišti, neříkali nic. Jen pěkně cálovali. Pak Fonda odhodil hodinky do prachu a už to jelo: I like smoke and lightning / Heavy metal thunder / Racin' with the wind / And the feelin' that I'm under (...) Film, který by se dal rozebírat donekonečna. Vždyť jen o té písničce, ze které cituji, by se dala napsat regulérní kniha. Je až s podivem, že Steppenwolf s tímhle startem neudělali daleko větší díru do světa. Tu motorkářskou hymnu jim už ale stejně nikdo neodpáře. (Kolik asi tak existuje coververzí? Vždyť to předělali skoro všichni, od Slayer až po Kim Wilde.) Ale nejen Born to Be Wild, celý soundtrack je úžasný! Film s ním funguje v dokonalé symbióze. Písničky nejen dokreslují atmosféru, ale mezi řádky přímo vyprávějí nevyřčené. Obrazy americké krajiny po ránu, odpoledne i večer, by se daly rámovat. No a pak je tu ještě Nicholsonův parťák do nepohody - alkáč, co ví svoje. A nikdy nezklame. BUENA VÍDA! Film jehož konec spatříte o půl hodiny dřív než k němu dojde (dávejte pozor v Domě u modrých světel). Film s jediným slabším místem (návštěva v hippie táboře by chtěla prostříhat). Film o tom, že být svobodný a dávat to najevo, se nevyplácí. Ale i tak je dobré si to užít. Poprvé viděno někdy kolem roku 1980 na polské TV. Podruhé v roce 1989 na velkém plátně. Od té doby až dodnes (1.10.2020) ještě minimálně desetkrát v televizi na VHS, DVD a Blu-ray. Film, který nezestárne.

Málo známý ale překvapivě výborný snímek, který kvalitně a vtipně experimentuje s různými možnostmi filmového vyprávění. Malcolm McDowell je zde jako Šťastný muž naprosto neodolatelný a na samém vrcholu hereckého rozkvětu. Zdárně mu sekunduje také mladá Helen Mirren (setkali se ještě v Caligulovi). Velmi dobrá je hudba a texty písní - její autor a ostatní muzikanti hrají ve filmu sami sebe. V závěru, ve scéně konkursu (na film O Lucky Man!) vystoupí (rovněž sám za sebe) i režisér snímku: Lindsay Anderson. S vyjímkou Malcolma se většina herců objeví v různých úlohách. Snímek je tragikomickou a velice zábavnou koláží bizarních příhod naivního mladíka, který se vydá do světa za štěstím.

Nikdy nikdo už podruhé nezfilmuje tuhle knihu.

"Igrayne, dance!" Nejlepší fantasy všech dob. Opus magnum! Teprve po zhlédnutí tohoto po všech stránkách fenomenálního skvostu v kině (bylo to někdy v roce 1984) jsem se začal o filmy opravdu zajímat. - - - Chtěl bych tu nechat vzkaz všem, kteří se tak rádi posmívají jisté mnohokrát propírané scéně. Tady přece nejde o žádný prvoplánový sex v brnění. Ta scéna má zřetelně symbolický význam. A to dokonce několikanásobný. Nejde o realistický záznam sexuálního styku, nemá to ani nějak markantní erotický účel. Smysl hledejte jinde. Podívejte se na tu scénu pořádně, a zkuste tentokrát použít i mozek. Uvidíte nejen sex, ale i smrt. Akt plození se prolíná s aktem umírání. Agónie a extáze, rozkoš a bolest. V ten samý moment, kdy je počat nový život, starý odchází. Něco končí, něco začíná. Tato a mnohé další scény v Excaliburu disponují fantastickou gradací a velkou emocionální silou. Vidět v tom pouhý sex může jen duševní nebo citový omezenec, případně člověk, kterému je zcela cizí schopnost vnímat určité věci v jiném, než technicko-materialistickém kontextu. - - - Často nalézám v komentářích kritiku dialogů. Postavy prý vypouštějí z úst samé blbosti. Nuže, i pro takové zmatené jedince mám vzkaz. Chcete vyčítat básnikovi, že používá básnický jazyk? Chcete kritizovat legendy, že mluví legendárně? Všímejte si raději toho, co se v tom filmu říká doopravdy, ne toho, co napsal nějaký neumětel do českých titulků nebo co tam narychlo nakdákali dabéři. A uvědomte si, že postavy používají mluvu, která určitě není z vašeho světa.- - - Poznámky rozumbradů o ledabylé režii (která je ve skutečnosti naprosto precizní), či dokonce o jakémsi disco stylu (cože?), případně chytráčkovské "postřehy" o kouřících rytířích nechám raději úplně stranou. Raději uvedu své oblíbené momenty. A těch je hodně ("We'll use the old ways."), ale ten nej se odehraje přesně v polovině, kdy Merlin najednou přeruší všeobecný rachot, film se na okamžik jakoby zastaví a Merlin promlouvá (k hrdinům filmu a zároveň k divákovi): "STAND BACK! Be silent! Be still!... That's it... and look upon this moment. Savor it! Rejoice with great gladness! Great gladness! Remember it always, for you are joined by it. You are One, under the stars. Remember it well, then... this night, this great victory. So that in the years ahead, you can say, 'I was there that night, with Arthur, the King!' For it is the doom of men that they forget." - - - Upozornění: TV zabíjí Excalibur. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je sledovat ho s dabingem na malé obrazovce; nejlepší věc je vidět jej v originále na velkém plátně.

Jen nerad vidím, když jsou "Návraty" vnímány jako celistvá trilogie. Původní film byl natočen bez jakéhokoliv pomyšlení na pokračování, a funguje zcela samostatně. Oba jeho "přívěšky" sice mají jistou nápaditost, ale kvalit originálu nedosahují. Ono to jaksi ani nejde, když už tady bylo jednou řečeno a použito úplně vše, co se v dalších pokračováních pouze (tu s větší, tu s menší invencí) různě variuje. A tak jsou Return To The Future II a III v podstatě jen jakýmsi uměle prodlouženým diváckým orgasmem. A teď k věci: Každý má pár filmů, u nichž ho napadne přívlastek "dokonalý". Pro mě je to (mimo jiné) právě tento snímek. Jeden z těch, na kterém člověk nenalezne chybičku, a vlastně se o to pro jeho sympatičnost ani nesnaží.

Zkrachovalý DJ a šílený bezdomovec na výpravě za Svatým Grálem v jednom z nejlepších filmů všech dob.

Knihu jsem nečetl, dřívější zpracování neznám. Ale tohle je NĚCO!

Ke Gilbertovi už zde bylo řečeno mnohé. Přesto jsem si jej vybral za oběť svého jubilejního (stého) komentáře. Důvodem je fakt, že je to u mě vyloženě srdeční záležitost. Tou je sice drtivá většina filmů, kterým jsem udělil pět hvězdiček, jenže tenhle patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Komentář ke Gilbertovi jsem dlouho odkládal - právě pro ten velký počet lidí, kteří už zde k němu něco napsali. Nedávno jsem však pojal fixní ideu, že stý koment by měl být tak trochu speciální. A nejlépe na nějaký speciální film. A tak konečně nadešel čas, abych i já přihodil své polínko do ohně... Co nového však ještě dodat, když většina tak nějak svorně sdílí názor, že Depp je tady velmi dobrý a di Caprio dokonce vynikající? Je to pravda... Juliet Lewis a Gilbertova matka (možná nejtlustší herečka světa, Darlene Cates) už byly taky po zásluze pochváleny. A tak vyzdvihnu dvě persony, o nichž se tady moc nepíše. Jde o Mary Steenburgen (Gilbertova milenka) a Mary Kate Schellhardt (Gilbertova mladší sestra). Obě zahrály famózně, obě jsou fantastické. I tak tu ještě pár herců k pochválení pořád zbývá ... Moje uctivá poklona směřuje samozřejmě též k Lasse Hallströmovi, který to tentokrát opravdu zmákl ... Nyní se konečně dostávám k tomu, abych si vůči některým názorům uživatelů zaoponoval. Mám teď na mysli názory, že film je „trochu nudný“, že se „místy vleče“ a tak podobně. Tak tohle by mě nenapadlo. Kdepak, ten film je přesně takový, jaký má být, jaký být chce. Záleží už jen na míře citlivosti každého, jak Gilberta přijme. Podle mě je to dokonalý film. Řek bych, že za svůj ho vezme hlavně divák citově vyspělý. A tím nutně nemyslím „dospělý“. I když u některých by to raději asi přece jen chtělo pár let počkat s unáhlenými soudy. (Viď, Johnny_D? :-) „Co žere Gilberta Grapa“ je dílo, které jde až na dřeň, a nikdy nesklouzne k lacinosti. Film, u něhož se nebojím použít slovo „krásný“. A to ve všech směrech. [Závěrem ještě malá osobní vzpomínka na rok 1994: Když byl Lindsay Anderson krátce před svou smrtí hostem na LFŠ, zeptali se ho, jaký je nejlepší a nejhorší film, který v poslední době viděl. Jako nejhorší uvedl Čtyři svatby a jeden pohřeb. A nejlepší? Hádejte.]

Tohle je rokenrol.