Mr.Apache

Film je překvapivý hlavně tím, že přestože jej divák celou dobu vnímá jako příšernou slátaninu, někde pod tím dýchá dovedně ukryto skutečné umění. Poněkud nesourodá směs všemožných gore scén a jiných odporností je servírována s takovou samozřejmostí, zaujetím a obdivuhodným mistrovstvím, že člověku nezbývá, než to všechno prostě strávit. Fulci zde dokazuje, že hranice mezi uměním a kýčem, genialitou a šílenstvím, může být ještě tenčí, než by se mohlo zdát. A navíc: i když jsou všechny hrůzy tohoto snímku naprosto průhledně vykalkulované, The Beyond dokáže nahnat skutečný strach. Nikdy bych nevěřil, že by mě opravdu mohlo děsit něco, co je až po okraj naládováno takovými kvanty slizké samoúčelnosti. Fulcimu se to ale projednou podařilo.

Z vlny kostýmních velkofilmů, která horroru vládla v úpadkových 90. letech (Bram Stoker's Dracula, Mary Shelley's Frankenstein, Interview s upírem) se mi Sleepy Hollow líbí nejvíce. Tim Burton vsadil stejně jako ostatní hlavně na vizuální stránku věci, a dopřál divákovi skutečnou pastvu pro oči. (Tohle už jsou přímo vizuální orgie.) Ale na rozdíl od Coppolova Draculy, jehož jednotlivé obrazy jsou sice dokonalé, ale pohromadě už tak dobře nedrží, Burtonovi se podařilo bravurně sladit všechny ingredience do jednoho celku. Otěže mu vypadnou z rukou jen v závěrečné, zbytečně přehnané akční sekvenci, nad kterou se ale vzhledem ke všem těm úžasným předchozím dojmům dá přimhouřit oko.

Překvapivě výborný snímek z oblasti vesmírné sci-fi. Obsahuje svižný a napínavý děj a několik vskutku hrůzostrašných scén. Design kosmické lodi, řešený v gotickém stylu, a mnoho dalších vizuálních detailů přispívá k temnému vyznění tohoto pozoruhodného kousku.

Nejvážnější z montypythonovských filmů. Ubývá osvobozující veselosti, a pod roušku obvyklé ulítlé legrace se vkrádají skutečně temné tóny. Místy až mrazivá bizarní komedie.

Rozhovory proložená kolekce sedmnácti videoklipů našminkované rockové kapely z LA, která patřila v letech 1986 - 1991 k nejpopulárnějším na světě, a dnes po ní neštěkne ani pes. Image Poison bude v očích dnešní mládeže nejspíš naprosto nevydýchatelná a směšná, ale v 80´s byla absolutně cool. Skoro všechny klipy se zaměřují stále na to samé: Ukázat fans co nejvíce jejich idoly, a to hlavně v akci na pódiu. Takže o nějaké nápaditosti nemůže být řeč. Prakticky stačí shlédnout kousky jako "Talk Dirty To Me" (Poison coby metaloví New Kids On The Block) nebo "Every Rose Has Its Thorn" (co jiného použít k dojemné baladě, než zpomalené záběry?) a viděli jste všechno. Ovšem v osmdesátých tyhle klipy hltal vyprahlý fanda s očima navrch hlavy a hubou dokořán! Nebudu teď hodnotit muziku - ta je pro mě pořád za pět hvězdiček - ale videoklipy. Ty tři hvězdy, které za ně udělila kleopatra, jsou sice pravdě blíž (a to je fanynka :-), ale já z velké nostalgie přidávám ještě jednu - za těch pár kousků, co dodnes neztratily drive. 95% dnešní mládeže si ovšem od těch "adekvátních" tří může jednu odečíst. A klidně i víc: NEBUDE SE VÁM TO LÍBIT! Poison jsou totiž o tomtéž, jako celé eightees. Ostatně, ústřední slogan jednoho z jejich hitů to vystihuje velice trefně: "Nothin' But A Good Time". A o tom to bylo.

Vynikající zpracování jedné z nejbizarnějších tragédií od 2. světové války. Jelikož jde o skutečný příběh ze 70. let, asi nebude spoilerem, když napíšu, že jde o zachycení fascinující kariéry šíleného zla, jež začíná malým podvodnickým kšeftíkem a končí neuvěřitelným (sebe)vražedným masakrem tisíce nevinných lidí, včetně žen, dětí, několika inspektorů OSN a jednoho vlivného amerického senátora. Tenhle TV film rozhodně stojí za pozornost. Nejen proto, že ani jako "televizák" nepůsobí, ale hlavně proto, že si při něm člověk naplno uvědomí, jaké šílenosti se můžou stát i v dnešní moderní době.

Ano, takové filmy se jen tak nevidí. Přes všechen humus a obskurno je Muž s třema rukama skutečně vtipné a mně sympatické freak show, které jde bez rozpaků proti hlavnímu proudu. Dělá si šoufky úplně ze všeho, ale nepoužívá k tomu trapných metod bláznivých parodických komedií, tak oblíbených u průměrného publika. Jede si po svém, bez milosti, undergroundově, a je mu úplně jedno, jak moc z toho bude pan Novák v prdeli (o paní Novákové nemluvě). Pro milovníky šíleností všeho druhu jasná povinnost. [Bill Paxton u mě už před časem zabodoval jako Severen z Near Dark. Po roli třeskutě úchylného popeláře v Dark Backward a režii Frailty si jej jako opravdu nebojácného umělce vážím ještě víc.]

V 80.letech bych tomu myslím dal stěží dva body. Jenže dnes máme 21.století. A já už prostě nějak nejsem schopen vnímat věci z 80´s kritickýma očima. Nostalgie je svině. Klidně vás přinutí dát navíc bod (nebo dokonce dva) kdejaké sračce ....To víte: I've Had... The Time Of My Life... [Jenže tohle jsou vlastně jen útržky dojmů, romantická píseň, nějaké pocity, vzrušení když Jennifer Grey tančí s blondýnou... Otázkou je, jestli bych byl schopen se na to celé podívat znovu. Asi bych to nedal... Zatím.]

Pro mě osobně nejlepší Bídníci. Tak nějak bych si to představoval. A vůbec nejde poznat, že to bylo děláno pro TV.

Absolutně nejlepší zpracování geniální Dumasovy knihy. Alespoň z těch, co jsem viděl. A viděl jsem jich dost. Američtí tvůrci mušketýrských paskvilů by se na tom mohli vyučit - když už neumějí číst. Žádný pokus o přepracování mušketýrů do modernějšího pojetí neobstojí, neboť už sám Dumas vytvořil tu nejmodernější možnou předlohu, schopnou obstát kdykoliv. Jedinou spornou věcí na tomto filmu jsou muzikálové vsuvky. I tak: pět hvězdiček. Protože tady se někdo strefil do černého.