Mr.Apache

Tim Roth odvedl vynikající práci. Jeho padouch je jedním z nejzajímavějších hajzlů filmové historie. Ale nebýt jeho výkonu, a jisté scény na mostě, byl by to velice zapomenutelný film.

Netypický western o dětech na Divokém západě. Jeden z prvních filmů Jeffa Bridgese a Johna Savage. Jak se zdá, je u nás Mizerná banda málo známá. Což je škoda. Asi to nebude film pro každého, přesto vřele doporučuju.

Postava Honzy Zemana je sliz a hnus. Nesympatické bolševického hovado. Jednu hvězdičku dávám za Studnu a druhou za Mimikry.

HEART jsou americká rocková legenda, u nás bohužel málo známá. A to přesto, že některé jejich hity jsou stálicemi i v našem éteru. Jde totiž o ten druh kapely, jaká se dá popsat rčením "tohle znám, ale nevím kdo to zpívá". (Jejich klasický hit Barracuda zazněl např. ve filmu Charlieho andílci.) Sestry Wilsonovy - černovláska Ann (zpěv, flétna) a blondýnka Nancy (zpěv, kytara, mandolina a další nástroje) na scéně působí už od poloviny 70.let. Tuto ústřední vokální, instrumentální a skladatelskou dvojici doplňují obvykle tři další muzikanti. Jejich první alba, kde mísily folk s hard rockem, patřily k nejprodávanějším deskám své doby. Asi nejlépe jejich raný styl vystihuje označení tehdejší kritiky: "ženský Led Zeppelin" . Když v druhé polovině 80.let začaly produkovat inteligentní rádiový pop rock, znamenalo to mimořádně úspěšný comeback s mnoha písněmi na prvních místech žebříčků v USA i v Anglii. Po desetileté přestávce od posledního studiového alba, kdy se věnovaly jiným aktivitám (Ann např. divadlu, Nancy psaní filmové hudby - mj. také pro svého manžela, kterým je režisér Cameron Crowe), HEART znovu vystoupily na koncertě v Seattlu. Jeho záznam vyšel na tomto DVD. Doprovázeny členy Alice In Chains a dalšími muzikanty ze Seattlu, dají zde k dobrému asi dvouhodinový průřez ze svého bohatého repertoáru. A nutno dodat, že podávají svůj možná životní výkon. Na Nancy je radost pohledět, a Ann - jakkoliv je to už poněkud korpulentnější dáma - zpívá jako Robert Plant zamlada. Asi nejlepší koncertní DVD, jaké jsem kdy viděl a slyšel.

Počínaje skladbou "Welcome To My Nightmare" tu až do samotného závěru probíhá dokonale zábavná show krále horrorového rocku. Alice vytáhne skoro všechny své trumfy, včetně svěrací kazajky a škrcení sadistické sestry při "Ballad Of Dwight Fry" nebo gilotinování za zvuků nekrofilní hymny "I Love The Dead". A přidá i něco navíc. Tentokrát jsou to krásné sboristky v mini, zpívající s Alicem refrény novějších skladeb jako "Poison" nebo "Spark In The Dark". Nebýt nepříliš výrazného rozjezdu, byla by to esence toho nejlepšího, co mistr kdy naživo předvedl. Druhá půle koncertu je ale natolik výsostným zážitkem pro milovníky rocku, horroru a 80's, že hodnocení rázem poskočí na jasných pět hvězdiček. A na tom se až do konce nic nemění. Kapela hraje bez jediné chyby, a panu Aliceovi to naživo zpívá líp než kdy předtím.

Ti, kdo by od zfilmovaných Bradburyho povídek čekali nejlepší herce [*], významné režiséry a úžasné triky, si mohou rovnou odečíst jednu hvězdičku. Nic z toho se totiž v tomhle "divadle" nekoná. Ale pokud Bradburymu rozumíte, budete při sledování většiny epizod i tak velice spokojeni. Ty věci totiž na obrazovce fungují překvapivě dobře. Na druhou stranu: zas až tak velké překvapení by to být nemělo. Zvláště když zjistíte, že do scénáře přepisoval své povídky sám Velký Ray. A ten má přece na kontě i scénář k Bílé velrybě. U některých kousků jakoby mistr využil jedinečné šance napsat je podruhé, a při té příležitosti je vybrousit až k dokonalosti. Nechybí snad žádný z jeho povídkových majstrštyků. A jen málokterý z nich dopadl hůř než původní literární předloha. Nostalgik Ray nás opět zavede do časů svého mládí, kdy mu každá zajímavá příhoda posloužila jako námět na povídku, nebo do dětství, kdy se za každým koutem skrývalo podivné dobrodružství. Vezme nás na jiné planety i do stroje času. Znovu (a nejednou) navštívíme typické Bradburyho světy, známé z Marťanské kroniky nebo 451° Fahrenheita. Světy, kde jsou zakázány knihy, kde byznys vítězí nad přátelstvím a technika nad člověkem. A kde se vždy najde nějaký blázen nebo hrdina, který vystoupí z řady jen proto, aby byl vzápětí rozdrcen systémem, zrazen vlastní manželkou nebo ušlapán tupou spokojenou masou. A hlavně, aby si spolu s divákem řekl to své: Stálo to za to. [* Poznámka: Slavní herci si v seriálu zahráli hlavně v první sérii, která u nás ale nikdy neběžela. Louise Fletcher nebo John Saxon byli v pozdějších dílech spíš výjimkou potvrzující pravidlo.]

Šurda Šurdilovič byl v socialistické televizi zjevením z jiného světa. Geniální flegmatik s nepřekonatelným odporem k jakékoliv práci, nebyl zrovna typickým hrdinou doby. Dodnes mi není jasné, jak se mohl na naše obrazovky probojovat. Zvlášť když při prvním uvedení (cca 1982) byla ještě nějaká "perestrojka" naprostým sci-fi. Možná si bolševici mysleli, že lidé budou Šurdu odsuzovat. (I když tohle se mi jeví jako naprosto zcestná myšlenka.) Lidé ho samozřejmě zbožňovali. Všichni mu záviděli jeho bezstarostnost a jeho (vlastně úplně zdravý) přístup k životu. O dekádu později, když se to v bývalé Jugoslávii začalo hromadně mydlit, nechápal jsem: Tohle je přece kraj Šurdy Šurdiloviče! Jak se to mohlo stát? "Horký vítr" patřil ve své době k vůbec nejkultovnějším seriálům: Jako dnes máme LOST a PRISON BREAK, tenkrát vládl Claudius se Šurdou. K mým nejoblíbenějším scénám patří ta, v níž se svérázný hrdina seznámí se svým budoucím věrným druhem (oba dva byli ideálními komickými typy, na jaké se nezapomíná): Šurda coby lazebník zjišťuje, že se k jeho holičství blíží nějaký chlapík (patrně další práce). Okamžitě uléhá a simuluje nevolnost. Poněkud přitroublý zákazník je ležícím holičem nejdříve využit k tomu, aby uvařil kafe a naservíroval mu ho (Šurda nemůže vstát, protože by se mu "odkrvila hlava"). Když pak zákazník vyjeví své přání ("oholit"), Šurda jej požádá, aby si zatím, než mu bude trochu lépe, namydlil obličej. Zcela zmatený chlapík se tedy s brbláním namydlí. Šurda jej chvíli zamyšleně pozoruje a nakonec absurdní situaci korunuje větou: "Víte, pořád se mi to nezlepšilo. Nemohl byste se oholit sám?"

Určitě jeden z nejlepších filmů natočených na motivy díla skandálního Henryho Millera. Starý spisovatel vzpomíná na 30. léta, kdy jako mladík přijel z Ameriky do Paříže, aby zde načerpal inspiraci pro své knihy. Spolu s přítelem Carlem, s nímž se seznámí na pohřbu slavné prostitutky Manouche, vede bezstarostný bohémský život plný žen, alkoholu a debat o umění. Avšak na dveře už klepou dějinné události, které mají navždy změnit starý svět... Film je o něco méně syrový a ne tak experimentální jako Millerovy knihy, přesto musí uspokojit každého, koho zaujal román "Obratník raka" nebo novela, jejíž název nese i Chabrolův snímek.

Knihu jsem nečetl, dřívější zpracování neznám. Ale tohle je NĚCO!

Člověk, který hodnotí Nosferatu, a přitom nevezme v potaz všechny historické a technicko-filmařské souvislosti, asi nepochopí, proč je to taková bomba. Z pohledu roku 1922 to ale musela být přímo atomovka. A co zůstává atomovkou dodnes, jsou všechny záběry s Maxem Schreckem. Rozhodně je to nejstrašidelnější filmový upír všech dob.