POMO

Ben Steiner jede na houbičkách a má zkreslenou představu o tom, co chce filmový divák. Že jsou všechny postavy (kromě bezvýznamné role blonďaté milenky) nesympatické a nečitelné by ani tak nevadilo, do dějového konceptu zapadají. Ale všechno to postupné odhalování tajemství kolem matky a černého sekretu je pouze bizarní a mimózní, a nikoliv strašidelné či šokující. Hovadina na entou.

She-Joker. Stejně zajímavá, psychologicky pečlivě vystavěná a filmařsky vymazlená profilovka labilního asociála, který překročí hranice, jakou byla oceňovaná hitovka s Joaquinem Phoenixem. Prostředím hillbilly rodinky v baráku na texaském venkově mně ještě bližší. Ti West zde totiž naznačuje, jak selankovitě mohli vypadat začátky i jiných slavných texaských rodin… Kýčovitě pohádková retro-stylizace kontrastuje s temnými tóny soundtracku, naznačuje přítomnost skrytého zla a postupně dává průchod jeho výbuchu. Hlavní postava potěší fandy žánru nejenom s vidly či sekyrou v ruce, ale i dlouhou jednozáběrovou zpovědí o vlastní duševní rozervanosti. Mia Goth válí. A ty audiovizuální záblesky Kubricka i Hitchcocka… formální potěšení pro zainteresované.

Je fajn, že Disney+ boří mýtus rodinného VoD a premiéruje zajímavé horory. Ale Barbarian je přehajpovanej. Scénáristu a režiséra Zacha Creggera baví hrát si s formou a v první třetině slušně graduje napětí z neznáma. Ale pozdějším rozkrývaním tajemství odhaluje tvůrčí slabinu pouhého půjčování si klíčových prvků z průlomových kousků žánru a ve finále sklouzává do nechtěné sebeparodie. Přičemž si myslí že je cool. Tohle měl splodit neotřelý řezník ideálně s evropskými kořeny, který by se nebál využít i potenciál děsivého obsahu videokazet.

Technicky jsou Old People na slušné řemeslné úrovni. Rozjezd, vyvrcholený scénou, kdy hlavní představitelce dojde, která bije, je parádně vyhrocená hororová chuťovka. Ale bizarní nápad naštvaných vraždících důchodců, na kterém celý snímek stojí, vyznívá hloupě. Tvůrci námět nedokázali povýšit na sociální alegorii a zůstali u mentální optiky čirého zombie hororu. Čímž film udělali rozpačitým až směšným.

Funny Games naruby a konvenčněji, bez formálních filmařských hrátek. Nocturnal Animals bez uměleckého víceplánu. Pořád ale skvělé psychologické stupňování nejistoty a pocitu “něco tady nehraje”, s důkladně skrytými kartami pod stolem a finále, které překvapí. Silný, ale krutý a zlý film, který můžu doporučit málokomu.

Lepší než předešlý, zbytečný Halloween Kills. Michael Myers je sice na druhé koleji, ale linka s novou postavou Coreyho zajímavě relativizuje příčiny vzniku absolutního zla (odpovědnost společnosti kolem nás) a funkčně paraleluje samotného Myerse. Kdy jsme viděli hollywoodský mainstream, ve kterém se takřka hlavní postava, kterou chápeme a stojíme při ní, vyvine tímto způsobem? Neotřelé a dvážné. Čímž netvrdím, že bych uzavření kultovní série neviděl raději v jiných rukou a pojmutou jinak…

Zamlžené lesy a louky jsou super dějištěm pro vlkodlačí horor. Zasazení do kostýmové historické doby filmu dává punc solidního dramatu. Než v něm ale začnou alespoň trochu fungovat hororové scény, divák takřka rezignuje. Nejdříve jsou zrežírované neobvykle špatně, a později vzbuzují emoce spíše proto, že už lépe známe postavy a drama prožíváme s nimi. Slabou třetí hvězdu dávám za drama, nikoliv za horor.

Scénáristická bezmoc, režijní black-outy. Jediným účelem je průběžně nám servírovat extrémní gore, jaké jen tak jinde neuvidíme. A vážně, bez komiky. V první polovině se režie ještě jakž-takž snaží pointovat sociální neduhy současné společnosti, no druhá polovina je pouze z prstu vycucané, natahované nic. Splatter brutalita a punková zvrhlost filmu ale skutečně jedinečná. Například znásilnění do deštníkem vypíchlého oka slečny na ambulantním vozíku, napojené na kapačky. A tak...

Holka s nadváhou trpí posměšky maloměstského okolí. Jediný, v kom shodou náhod najde oporu, je řádící vrah, kterého identitu a místo výskytu zná jenom ona. Zajímavý námět a velmi slibný rozjezd filmu, kterého scénář ale začne odbočovat od toho zajímavého a otravuje zbytečnými dialogy s matkou a policií, řešíc, proč hlavní hrdinka tají události, kterých byla svědkem. Jakoby to divák nevěděl. Vyhrocené krvavé finále rozpaky diváka utlumí, ale dojem promarněného potenciálu zůstane.

Hellraiser Cliva Barkera je pro adaptace těžký námět. Zfilmovat ho tak, aby dával smysl v motivaci všech postav i prolínání reality s pekelnou dimenzí, aby strhnul dějově a potěšil nejenom fantazijními výjevy utrpení a šťavnatým gore, vyžaduje více než jen tradiční “hororový talent”. David Bruckner se scenáristy zde slušně rozvinuli odhalování světa cenobitů a slavné skládací kostce dodali nové, takřka mytologické rozměry. Ale ve finále se ve smysluplnosti zvratů a uzavření osudů postav přece jenom tak trochu ztratili. Jedna z přeživších postav to zkonstatovala správně: “Co se tam právě stalo”?