Tara Fitzgerald

"Angličané hrozně potlačují svoje emoce. Je to samé chichotání a 'podívej se na tu nemravu, jak ze sebe shazuje ty věci.' Když natáčíte nahou scénu musíte se zhluboka nadechnout a jít do toho. Nesnáším takové ty scény s postelovým přehozem po bradu.”

Tara Fitzgerald se narodila v anglickém Cuckfieldu (hrabství Sussex) irské umělkyni a fotografce Sarah Fitzgeraldové a Michaelu Callabymu. Krátce po jejím narození se rodina přesunula do bahamského Freeportu, kde se v roce 1968 narodila její sestra Arabella. Když byly Taře tři, byli už zase všichni zpátky v Londýně, ve čtyřech letech je otec opustil a rodina se spolu se strýcem Oliverem Maguirem (hercem) a tetou Caroline Fitzgeraldovou (divadelní režisérkou) přestěhovala do suterénního bytu poblíž kensingtonského Old Brompton Road. V dětství se rodina vůbec často stěhovala (Glasgow, Dublin, Stratford nad Avonou), což ve svém důsledku pro Taru znamenalo vystřídat pět základních škol. Když jí bylo šest, tak si matka vzala irského herce Normana Rodwaye - z tohoto vztahu pochází její sestra Bianca. Rok poté se matka s Rodwayem rozešla.

V Londýně Tara navštěvovala Walsinghamskou (dnes Claphamskou) všeobecnou školu, kterou v šestnácti opustila a neúspěšně se pokusila dostat na Královskou akademii dramatických umění (RADA) a Guildhall - dnes přiznává, že v sedmnácti na to ještě nebyla zdaleka připravena. Dva následující roky se živila po Evropě jako servírka, získala rozhled a zkušenosti a po návratu do Londýna byla přijata do Severolondýnského dramatického centra (North London Drama Centre), kterým prošli mimojiné i Anthony Hopkins, Colin Firth nebo Pierce Brosnan. Na tuto dobu vzpomíná jako na jedno z nejlepších období svého života. Žila u své matky, pracovala jako servírka v restauraci “The Ark” a splácela půjčku na školné.

V jedné amatérské produkci ji tehdy zahlédl divadelní agent a domluvil jí zkoušku pro roli v romantické komedii HEAR MY SONG (1991, Poslouchej moji píseň). Tara byla první a poté, co režisér posoudil schopnosti dalších asi tři sta mladých adeptek, jí bylo umožněno prožít si svůj filmový debut. Dva týdny po promoci, v červenci 1990, tak už pracovala na velkém filmu, který navíc dosáhl nečekaného úspěchu a ona sama vřelého přijetí kritiky. Zazářila pak v britských televizních záležitostech jako THE BLACK CANDLE (1991, Černá svíčka), SIX CHARACTERS IN SEARCH OF AN AUTHOR (1992, Šest postav hledá autora) nebo THE CAMOMILE LAWN (1992, Heřmánkový trávník). Jejím dalším důležitým krokem bylo spoluúčinkování na West Endu s legendou anglického divadla, Peterem O'Toolem (LAWRENCE Z ARÁBIE) ve hře “Our Song”.

V irské dramatické komedii BEZVÝZNAMNÝ MUŽ (1994) se o pocty zase podělila s Albertem Finneyem. Jako ženu duchovního (Hugh Grant) jsme ji mohli vidět v poetickém, lehce “erotickém” snímku SIRÉNY (1994), ve kterém se mimojiné svlékla a dostala nejen mezi “100 nejpřitažlivějších žen světa” pánského časopisu FHM, ale získala také nominaci Australského filmového institutu na cenu pro “nejlepší herečku v hlavní roli”. Známou širšímu publiku se stala po roli v nekonvenční “geodetické” komedii ANGLIČAN, KTERÝ VYLEZL NA KOPEC (A SLEZL Z HORY) (1995), opět vedle Hugha Granta.

V tomtéž roce to byla její Ofélie po boku Ralpha Fiennese v ”Hamletovi” (1995), za kterou získala cenu Kruhu newyorských dramatických kritiků, tentokrát pro “nejlepší herečku ve vedlejší roli” a v černé komedii o osudech hornické dechovky po uzavření jejich šachty BRASSED OFF (1996) se stala objektem milostné touhy Ewana McGregora. Následovalo několik dalších televizních produkcí stanice BBC: BÍLÉ LŽI (1998) a historické drama FRENCHMAN´S CREEK (1998, Francouzův potok) s Anthony Delonem, za které získala cenu pro “nejlepší herečku” na Mezinárodním televizním festivale ve francouzské Remeši (1999). Vystupovala v několika rozhlasových dramatizacích (“Hrst plná prachu”, “Africká královna”), svůj hlas propůjčila různorodým televizním pořadům (“Wild Thing” o zvířatech, “The Final Day” o smrti celebrit) a rozhlasovým i televizním reklamám.

K jevištním rolím té doby patří například Blanche Dubois z “Tramvaje do stanice Touha” (2000) v produkci Old Vic. Jako Susan Whitemoreová se objevila ve Svěrákově válečném dramatu s oskarovými ambicemi TMAVOMODRÝ SVĚT (2001) a jako Topaz Mortmainová v romantické komedii HRAD BUDE MŮJ (2003) podle prvního románu Dodie Smithové z roku 1948. Dokončila natáčení historického dramatu TAJNÝMI CESTAMI (2002) s Johnem Turturrem, jehož děj byl zasazen do Benátek v dobách španělské inkvizice a dobrodružný rodinný fantasy snímek PĚT DĚTÍ A TO (2004) podle knihy Edith Nesbitové z roku 1902. Na jaře roku 2004 završila velice úspěšnou tour po Spojeném Království jako Nora Helmerová v klasickém dramatu Henrika Ibsena a na podzim téhož roku pak projížděla zemí jako Mara Hillová v komedii Michaela Frayna “Mraky” z roku 1977.

Své role si Tara vybírala opatrně, vyhledávala vždy “silné ženy”, které ji údajně pokaždé namotivují více než charaktery “slabé” a “fádní”. Zabodovala v řadě žánrů, od historických kostýmních dramat ŽENA V BÍLÉM (1997), miniseriálu “The Tenant of Wildfell Hall” (1996) a FRENCHMAN´S CREEK (1998) přes současné psychologické snímky – televizní thrillery BÍLÉ LŽI (1998) a VE JMÉNU LÁSKY(1999), komedie BRASSED OFF (1996) a kanadsko-britský CONQUEST (1998, Dobytí) až po nekonvenční záležitosti jako byly SIRÉNY (1994) a THE VACILLATIONS OF POPPY CAREW (1995, Váhání Poppy Carew).

V červenci roku 2001 se Tara Fitzgeraldová provdala za Johna Shariana, kolegu z představení “Tramvaj do stanice Touha”, v květnu 2003 se však rozešli. Její dědeček, David Fitzgerald, měl slušně zavedenou advokátní praxi a její pratetou byla herečka Geraldine Fitzgeraldová, která si po boku Lawrence Oliviera zahrála ve vydařené adaptaci NA VĚTRNÉ HŮRCE (1939). Tara trpí akrofobií (strachem z výšek a hloubek) a údajně nenávidí svoje ruce, o kterých prohlásila, že jsou jako ruce sběračky brambor: hranaté a příliš velké.

Marek "džanik" Janík