Temnota dětské duše

1. Mám pocit, že se s názvem sekli jak američtí tvůrci, tak čeští překladatelé - ať jsem se snažila jakkoliv, ani jedno jsem ve filmu prostě nenašla. Ano, dům je ponurý, ale asi stejně, jako každý jiný dům takové velikosti, skoro prázdný, v zimě a na samotě. A temné dětské duše? Měl v tom filmu vůbec někdo temnou duši?! 2. Leelee Sobieski mi nevadí, i když její výkon rozhodně na Oscara není. Zato ostatní zvolení herci, včetně dětských (především tedy Flora) - proboha, to snad většina původního hereckého obsazení onemocněla a oni museli na rychlo shánět náhradníky. Jinak si to neumím vysvětlit. 3. Konec jsem nepochopila, ostatně jako mnoho dalších tady, jak vidím v komentářích. Na druhou stranu musím říct, že o filmu neustále přemýšlím, a proto zvedám hodnocení ze dvou hvězdiček na tři. Možná si nakonec doplním celkový obrázek přečtením knihy, třeba mi to potom bude jasnější. Takhle jsem shlédla sice atmosférický, ale neuvěřitelně stereotypní, neoriginální a místy zmatený snímek, který má mnohem lepší název, než obsah... Update: Ani po přečtení novely si nejsem jistá tím, jak bych interpretovala otevřený konec. V tomhle ohledu mi proto mnohem víc vyhoval jiný remake, Návrat mrtvých z roku 2009. (27.08.2011)

No, to teda bylo divné... In a Dark Place je věrný svému názvu a snaží se hrát na temnotu lidské duše. Jenže od začátku vlastně ani není jisté čí duše by teda měla být ta temná. Přišlo mi to dost zmatené, neucelené, skoro jako kdyby tvůrci nevěděli, co z toho má vzniknout. Primární snahou nejspíš byla duchařina, ovšem výsledek zcela uspokojivý nebyl. Stejně se dá mluvit o neskutečně neoriginální pointě, kterou jsem navíc předpovídala už od druhé poloviny filmu. Svá pozitiva to jistě má a nejspíš by se někde našel člověk, který z toho bude celý paf, ale u mě tohle zkrátka moc nefungovalo. (09.01.2012)

Tento film z Lucemburské produkce je prvotinou režiséra Rotunda, který se jinak především živí jako producent. Film má docela solidní, i když ne příliš originální scénář, který stojí na pevných základ duchařiny, jež patří mezi velice oblíbené náměty. Máme možnost vidět střídání reality s představami či sny hlavní hrdinky, ve kterých se tyto scény střídají v barevném a černobílém provedení, což má za výsledek velice pěkné schéma, které dokáže diváky zaujmout. Snímek samotný nám nabídl hned několik variant o co v něm vlastně šlo. Bohužel perfektně rozjetý začátek a solidní střed se ke konci všechno jaksi zvrtlo. Tedy alespoň mě připadlo, že autorům došla inspirace, do všeho se jaksi zamotali a obrovský finiš se nekonal. Spíše v mé hlavě zůstalo několik nezodpovězených otázek, na které se bohužel už nedozvím odpověď. Slabší 3* (05.05.2010)

Nemám rád anglické filmy. Nepáčia sa mi anglické horrory. Zopár som ich už videl a z prevažnej väčšiny to bola len nuda a strata času. Takže do titulu "Temnota detskej duše" (In a Dark Place), ktorý bol natočený v anglicko-luxemburgskej koprodukcii som sa veru moc nehrnul. Pustil som si ho viacmenej z donútenia. Mal to byť vraj vynikajúci ducharský horror plný napätia a ponurej atmosféry. Nič také mi však nebolo dopriaté. Zahliadol som len zmätený príbeh mladej, traumatizovanej Anny, ktorá sa zamestná ako opatrovateľka dvoch podivných detí. Nuda od začiatku až do konca. * (29.12.2019)

Normálně mi nedělá problém komentovat film bezprostředně po jeho shlédnutí, ale u tohohle to problém byl a pořád (už je to asi 5 dní) ještě je. Temnota dětské duše je, pro mě zcela překvapivě, totiž jeden z těch filmů, který pokračuje i poté, co ho dokoukáte, vězí vám v hlavě a ovlivňuje vaše myšlenky, nutí vás rozebírat to co jste viděli dál a dál a nutí vás snažit se dopátrat se alespoň nějakého závěru ohledně toho, co jste to vlastně viděli. Pro mě tento film byl skoro rána z čistého nebe. Pravda, je to jako by si scénárista a režisér otevřeli kuchařku duchařských (?) hororů a podle těch nejvyzkoušenějších a nejzaručenějších receptů (podle nichž nemůžete nic zkazit), natočili sice ne originální, ale chutný psychologickoduchařský chod. Ale!!!!! Přes všechnu neoriginálnost a komornost pokrmu, ho dokázali přikořenit něčím, co zanechává dlouhý chuťový ocas. A to je něco, co mám na filmech hodně rád, když s vámi tráví nějaký čas i poté, co vyjdete z kina, nebo vytáhnete DVD z přístroje. Bezprostředně po shlédnutí filmu a i hlavně díky náhlému, nečekanému a na první pohled nic nenaznačujícímu a nevysvětlujícímu konci (film jako prostě najednou skončí, jako když zmáčknete vypínač a v místnosti se najednou, v nečekanou dobu) zhasne, jsem lavíroval na nějakých 50%. Jenže druhý den ráno jsem šel vyvenčit psa a zjistil jsem, že ten film nemůžu pustit z hlavy a tak jsem tomu dal volný průchod, strávil s ním celé venčení a dobral jsem se k tomu, že jednak ten konec má svůj smysl, ale najednou mi dává smysl i celý film. Takže, v mých očíh ten film zraje jako víno, čím delší doba uplývá od okamžiku, kdy jsem ho viděl, tím více v mých očích stoupá na hodnocení. A nejen kvůli dobře odvyprávěnému příběhu, ale také kvůli Leelee (konečně nějaká dobře stavěná, neokázale hezká herečka s neuvěřitelně uhrančivýma očima), Taře Fitzgerald a zajímavé hudbě. Možná si budete klepat na čelo, ale jdu do 4*. Tu pátou nedávám jen z jakéhosi záchvatu objektivnosti. (13.08.2010)