Dáša Neblechová se narodila 15. listopadu 1930 v Plzni jako Dagmar Neblechová. V roce 1954 se jí podařilo vystudovat herectví na DAMU, už za studií hrála na školní scéně DISK a statovala v pražském Národním divadle.
Po vystudování prošla oblastními scénami Divadla J. K. Tyla v Plzni (1954 – 1956), zlínského Divadla pracujících (1956 – 1958), Městského divadla na Kladně (1958 – 1959), karlovarského Divadla Vítězslava Nezvala (1959 – 1967) a do svého tragického skonu byla opět plodnou herečkou činohry Divadla J. K. Tyla v rodné Plzni (1967 – 1990).
Věnovala se také zájezdové a recitační činnosti, aktivně provozovala tenis (roku 1986 vyhrála tenisový turnaj československých divadelníků v Bratislavě). Svůj vrozený temperament a energii využívala v postavách silných a těžce zkoušejících žen, které jsou tvrdé, drsné, útočné i přísné. Svou silnější postavou a hlasovým projevem se brzo přehrála do úloh žen středního věku.
Objevila se v inscenacích „Vojnarka“ (Marjánka), „Žebrácká opera“ (Lucy), „Strakonický dudák“ (Divuka a Kordula), „Naši furianti“ (Bušková), „Zkrocení zlé ženy“ (Kateřina), „Večer tříkrálový“ (Marie), „Tvrdohlavá žena“ (Jahelková), „Drahomíra a její synové“ (Drahomíra), „Idiot“ (Darja), „Hadrián z Římsů“ (Jenovéfa), „Tetovaná růže“ (Serafína), „Slaměný klobouk“ (Virginie), „Bobří kožich“ (Wolffová), „Tramvaj do stanice Touha“ (Eunice), „Kočí hra“ (Erži Orbánová), „Tatarská pouť“ (Wajtingerová) apod.
Kvůli svému mimopražskému angažmá se během 50. až 70. let Dáša Neblechová objevovala pouze ojediněle. Až od konce 70. let se začala před filmovou kamerou uplatňovat častěji, i v několika filmech ročně (několikrát vytvořila manželský pár mj. s Čestmírem Řandou).
Na filmovém plátně debutovala jako maminka Čermáková v dětském filmu PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK (1955) Jiřího Weisse, po pětatřiceti letech naposled jako žena v tramvaji v psychologickém Mášově filmu BYLI JSME TO MY? (1990), který měl premiéru až po její smrti.
Mezitím se po 11leté přestávce objevila v 60. letech v epizodách lázeňské v Brynychově TRANSIT CARLSBAD (1966) a nemocniční kuchařky v Kachyňově SMĚŠNÝ PÁN (1969).
V letech sedmdesátých byla Neblechová vedoucí volejbalistek v Čechově povídkovém filmu AFÉRY MÉ ŽENY (1972), manželkou vodníka na řece Inn Alberta Bacha (Čestmír Řanda) zlou vodnicí Bachovou ve filmu JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974) Václava Vorlíčka, matkou Jiřího Valenty (Jaromír Hanzlík) a ženou zubaře MUDr. Valenty (opět Čestmír Řanda) v dalším Vorlíčkově snímku DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD (1975), jeřábnicí, techničkou Matějovou a Olouškovou ve filmech Jiřího Hanibala DOBRÝ DEN, MĚSTO (1976), PODIVNÝ VÝLET (1977) a NEOHLÍŽEJ SE, JDE ZA NÁMI KŮŇ! (1979) a manželkou lesníka Bayera (Dušan Blaškovič) v Soukupově dramatickém filmu DRSNÁ PLANINA (1979).
V 80. letech se postupně Neblechová stihla objevit (krátce před svojí smrtí, v roce 1989, dokonce až ve čtyřech titulech) ve filmových projektech NEŘÍKEJ MI MAJORE! (Láďova matka), VÍKEND BEZ RODIČŮ (matka Nedomová), VÍTR V KAPSE (zákaznice), FEŠÁK HUBERT (starší teta na svatbě), RUMBURAK (školnice), DO ZUBŮ A DO SRDÍČKA (matka Sůrová), DISCOPŘÍBĚH (uklízečka ve Slávii), KAMARÁD DO DEŠTĚ (Burdová, namluvila jí Bohumila Dolejšová), KOPYTEM SEM KOPYTEM TAM (Milanova matka), SEDM HLADOVÝCH (pacientka Anča), ATRAKCE ŠVÉDSKÉHO ZÁJEZDU (sestra v nemocnici, zde vystoupila pod jménem Dáša Samková), EVROPA TANČILA VALČÍK (Kavanova tchyně), VOLNÁ NOHA (železničářka) a UZAVŘENÝ OKRUH (Ježková).
Velmi často vystupovala také v rozhlase („Kádrový případ“, „Mlynářská pohádka“, „Viktorie“, „Jedenácté přikázání“, „Kroky v tichu“, „Cínový poklad“, „Žena ve smutku“, „Řeka čaruje“, „Ferda mravenec“ atd.) a v televizních filmech (VRAŽDA PŘED VEČEŘÍ, ŠŤASTNÝ DOMOV, CHLADNA ZRÁNA, RADOSTNÉ UDÁLOSTI, RESTAURACE i VÍTĚZNÁ PROHRA) a seriálech (PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., PLECHOVÁ KAVALÉRIE, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA nebo DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY).
Jejím manželem byl herec Jiří Samek (1931 – 2009) a dcerou herečka Martina Samková (*1964). Dáša Neblechová zemřela předčasně při dopravní nehodě 20. prosince 1990 v Plzni ve věku šedesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
