Vražda před večeří

Pribeh zacina pomalou hudbou,u ktere by divak spise usnul.To je vsak jen klamne zdani,jelikoz vzapeti po objeveni tela prvni obeti se dej zacne pekne odvijet.Patrani se ujmou dva kriminaliste a nenechaji nas vydechnouti.Divak musi byt neustale soustreden,jelikoz vyslech strida vyslech,otazka nasleduje otazku,V podstate se neprestane mluvit a vyslychat do konce filmu.Pan Hasa odvedl perfektni praci.Napeti je stupnovano a vrah neni znam....Jelikoz je stale slyset mluvene slovo,neni pritomna hudba,ktera se objevi jen pri par ojedinelich okamzicich,kdy jeste navysi jiz zminovane napeti. (14.11.2008)

Zaujalo mě, že je v tomto dílku použit stejný hudební motiv jako u filmu Svědectví mrtvých očí. Jiřímu Šustovi se patrně nechtělo tvořit pro tento počin úplně něco nového. Jinak bych řekl, že tento televizní počin je "typický Háša" - jako kulisa výborné, jako hlavní zdroj zábavy na večer je to ovšem nedostatečné. Za pozornost stojí mladá Věra Vlčková. Nechci se mýlit, ale pro Václava Neužila představoval tento počin snad jedinou hlavní roli v jeho filmografii. (06.10.2020)

Případ jako takový je docela zajímavý, ale jeho zpracování, v podstatě výhradně formou dialogů, už méně. S pár drobnými úpravami z toho mohla být nadprůměrná rozhlasová hra, takto jen sotva průměrná televizní inscenace. Přišlo mi, že by si bez té (tady v podstatě zbytečné) obrazové stránky, člověk ty dialogy více užil.... (11.11.2021)

Naplňuje vše, co čekám od černobílé TV detektivky z r. 1972, TV studio opustila kamera jen na jednu scénu, jinak vše je konverzačka v místnosti, bez zvláštních rekvizit. Úchvatné bylo, že tam jsou samí herci, které jsem nikde jinde neviděl (s výjimkou paní Vlčkové). Tím je ten pořad velice osvěžující. (04.05.2014)

Televizní komorní detektivka odhaluje mezi filmařskou komunitou, trávící rekreaci na podnikové chatě, tajemství kolaborace z války a která má plno podezřelých a jednoho vraha. Obsazení sází na neotřelé a méně známé tváře a to jen ke prospěchu věci. Přitom vůbec nepůsobí nějak uměle, právě naopak, chovají se přirozeně a dialogy odříkávají naprosto nenásilně. Pavel Háša byl ohromný režisér a já jsem mu vždycky zobal jeho příběhy z ruky. Hudba Jiřího Šusta náramně dotváří atmošku. Pro mě velké překvapení a zase jen přesvědčení, že v televizním archívu se musí válet ještě spousty podobných skvostů. (20.01.2018)